Iluze o Straně zelených a havlovská inteligence

Jan Černý

K polemice kolem bursíkovské a liškovské Strany zelených, která probíhá na stránkách Deníku Referendum, bych rád připojil jednu historizující a jednu aktuální poznámku.

Poznámka historizující: Všechny hlasy zdůrazňující údajné pozitivní působení Strany zelených na ekologickou politiku bývalé Topolánkovy vládní koalice nechtějí zdá se mi vidět fakt mnohem zásadnější: Že právě Bursíkova Strana zelených vznik a trvání této pravicové koalice umožnila, a že přijetí neoliberální a neokonzervativní doktríny koalice nebylo pro ni žádným velkým kompromisem, nýbrž v té době vyjádřením přesvědčení Bursíkova vedení, resp. jisté části voličstva Strany zelených.

Topolánkova (první i druhá) koalice vznikala po parlamentních volbách v roce 2006 v atmosféře vrcholící mediální štvanice na Jiřího Paroubka a politiku před tím již dlouho vládnoucí ČSSD. Paralelně s tím docházelo k významnému pohybu v pravicové části politického spektra: ODS se měla pod Topolánkovým vedením emancipovat od Klausovy eurofobie a zároveň se skrze lidi jako je Alexandr Vondra stát přijatelnou pro havlovskou inteligenci a lidskoprávní diskurs. Sám Topolánek si v té době vskutku zdatně osvojil moralistický, antiruský a antikomunistický diskurs časopisu Respekt a na jistou dobu se on a jeho koaliční vláda stali hrdiny českého pravicového tisku.

Bursíkovi zelení představovali velmi důležitou ingrediencí pro novou stravitelnost ODS a pravicových idejí obecně. Měli pravicové politice dodat zdání ekologické starostlivosti, ba dokonce jisté odvážné alternativnosti a nového stylu. Trio Topolánek — Kalousek — Bursík, spojené ideovým porozuměním i přátelskou vazbou, se stalo tmelem nové koalice, která měla provést jakousi druhou revoluci, morální a neoliberální převrat, v jehož rámci by určující polistopadový mediální diskurs též definitivně kolonizoval zelenou politiku a lidovce a žádoucím způsobem vytvaroval i hlavní pravicovou stranu; zahraniční politika nabrala tvrdě neokonzervativní směr a toužebně očekávaný americkým radar měl z našeho území učinit výspu bushovské Ameriky vedoucí svou vlastní studenou válku s putinovským Ruskem. Morálním podložím celé konstrukce byl bojovný antikomunismus (jehož institucionálním vyústěním se stalo zřízení Ústavu pro studium totalitních režimů).

Bursíkova spolupráce s Topolánkem tak měla před přemýšlivější části veřejnosti legitimizovat zásadní neoliberální atak na veřejné služby sociálního státu a tradičně antimilitaristické české cítění. Pro hladký chod celé věci a zvýšení popularity Strany zelených vytáhnul Bursík jako králíka z klobouku do funkce ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga, bývalého člena ODA, který z neznámých důvodů (dodnes) vyvolává u havlovské inteligence politický orgasmus.

×
Zkopírovat odkaz Vytisknout
Diskuse
ZB
Zdeněk Bárta
February 23, 2010 v 12.08
Jsa výše osloven, nemohu, než se napůl žertem zeptat, milý pane Černý: jste-li skutečným sociálním demokratem, jak si můžete přát vládu, kterou povede strana, která si bere ten úctyhodný název sociální demokracie do huby, totiž ČSSD? Přiložením stejně přísného měřítka, kterým měříte SZ, na ČSSD by přeci vnikl obraz skutečně děsivý!
DR
Dušan Radovanovic
February 23, 2010 v 13.29
Ano, to je správná připomínka, budeme usilovat o likvidaci ČSSD proto, že neplní sociální program? Myslím, že ten kritický přístup k Zeleným vyplývá hlavně z toho, že se od nich čekalo (a koneckonců se tak sami prezentovali) že budou jakousi slušnou a mravní alternativou. Nejsou, jsou stejně pragmatičtí, populističtí a bezpáteřní jako kterákoli jiná partaj. Nicméně tato devastovaná země potřebuje někoho, kdo bude schopen alespoň artikulovat, když už ne bránit, ekologické zájmy na úrovni nejvyšší politiky. Nikdo jiný to bohužel dělat nebude, ani velké strany, ani obskurní malá "alternativa" typu Zemanovců nebo Kalouskovců, kteří první zvednou palec pro likvidaci Jiřetína, obnovu Punéřova, dostavbu Temelína, zástavbu chráněných oblastí, dálniční lobby zalévající tuto zemi do betonu atd. Obávám se, že i jakákoli kontroverze u těchto témat potom skončí na periferii mediálního zájmu.
JČ
Jan Černý
February 23, 2010 v 14.56
Zcela vážně, nikoliv žertem odpovídám, že ČSSD svůj sociální program jakž takž plní, je-li u moci, a že právě díky ČSSD, ať už je vám jakkoliv protivná, tu nemáme onen neoliberální pořádek, který jsem se snažil ve sloupku popsat. Sociální demokracie je v rámci současných českých možností celkem obstojně sociální, není ale zdaleka obstojně občanská, ekologická, ideová, neumí si poradit s korupcí... chybějí jí právě ty atributy, se kterými bývají tradičně spojováni zelení. A souhlasím s tím, že je třeba, aby v našem zdevastovaném prostředí ekologický hlas zazníval - i proto si přeji koalici se zelenými, jakkoliv jsem jinak přesvědčen, že zelení si opakování vstupu do Sněmovny ničím "nezasluhují", protože ze všech polistopadových stran zdaleka nejgrandiózněji oklamali své voliče.
Opakuji ještě jednou: Bursík s Liškou odcizili a znásilnili Stranu zelených, obrátili ji z levicové na pravicovou a zničili její alternativní potenciál. Vstoupili do nejpravicovější polistopadové koalice, v níž prosadili jediný (špatně napsaný) ekologický zákon, zato byli bez mrknutí oka ochotni hlasovat pro celou sadu neoliberálních zhůvěřilostí od "rovné" daně po komodizaci a privatizaci zdravotnictví, vzdělání a sociálních služeb. To vše je absurdita, ketrá v kontextu zelených evropských stran naprosto nemá obdobu.

Překvapuje mě, že lidem inteligentním stačí to, aby nějaká strana o ekologii mluvila. Slova přece nic nestojí, zvláště je-li po nich poptávka.. Ale snad si nějakým občanským tlakem jednou vymůžeme i ty činy.
DR
Dušan Radovanovic
February 23, 2010 v 17.01
Samozřejmě, že mi nestačí, aby se o ekologii jen mluvilo. Nicméně jsem přesvědčen, že i to, že se o některých věcech vůbec hovoří, dost výrazně napomáhá protlačit některá témata do mainstreamového diskurzu a činí je pro širokou společnost alespoň představitelnými. Polopaticky řečeno je potom možno se dostat dál, než k prostému mávnutí rukou nad ekoteroristy, kteří by nás nejradši nacpali zpátky do jeskyní, jak ještě donedávna bylo možné slyšet prakticky všude.

Ukázkovým příkladem může být vnímání změn klimatu. Zatímco jinde ve světě je to bráno jako jeden z největších problémů lidstva, u nás byl a do určité míry stále je vnímán veřejností i médii, jako jakási pochybná teorie na které možná něco může být. Proč? Protože jediný, kdo se tady k tomu problému pravidelně vyjadřoval do médií byl Klaus. Teprve po tom, co se Zelení dostali do parlamentu začal byt obecně vnímán také opačný pohled - který opakovaně vyjadřoval Bursík. Do té doby zde žádný výrazný protipól Klausově zabedněnosti nebyl dostatečně slyšet. Je to smutné, ale je to tak.

Znovu opakuji, že to není z mé strany žádná obhajoba Strany zelených či jejích nepřijatelných kotrmelců, ale poukázání na to, že může mít důležitou roli i nadále,obzvlášť, pokud by to bylo ve vládě se sociální demokracií.

MŠ
Milan Štěpánský, stavební inženýr
February 23, 2010 v 19.28
Jsou jenom dvě alternativy, jak se vyrovnat s neúnosností současné Paroubkovské socdem a současné Bursíkovské (liščí) SZ pro voliče, kteří si osvojili environmentálně-sociální etos a cítí se natolik občany, že jim věci veřejné nejsou lhostejné: buď vybudovat nový politický subjekt nebo vstoupit do jmenovaných stran „hotových“ a zasazovat se o zvrat jejich zbloudilé povahy „zevnitř“. K obojím možnostem seskupíme řadu analytických argumentů jak pro tak proti až do konkrétního politologického detailu. Moje zkušenost (býv. předseda politického hnutí Zelení) si především stýská na nedostatek politické a obecně občanské vůle k činu (opět - ať tím nebo oním druhým směrem; naopak je rozšířená předpojatost proti „partajnictví“ …). A tak Jiřina Šiklová jako ojedinělá skvělá válečnice riskuje a vstoupí pod křídla SZ, Táňa Fischerová raději založí „vlastní“ Klíčové hnutí (které sice s báječným programem, ale bez většího počtu aktivních členů zůstane zakopanou hřivnou jako zmíněné phZ) atd. Rozhlédneme-li se po Evropě, tak patrně má do budoucna i u nás větší čáku uspět cesta do některé z víceméně tradičních politických formací a prosazovat své politické individuum tudy. Kdo chce zůstat neorganizovaným voličem, tak ztrácí čas hledáním adresy pro svou stížnost, že nemá volit koho (bych řekl).
Lukáš Kraus
February 25, 2010 v 0.44
"buď vybudovat nový politický subjekt nebo vstoupit do jmenovaných stran „hotových“ a zasazovat se o zvrat jejich zbloudilé povahy „zevnitř“. K obojím možnostem seskupíme řadu analytických argumentů jak pro tak proti až do konkrétního politologického detailu."

No, budu rád, když půjde konečně o pomoc těm lidem, kteří bojují za to, aby v České republice byla alespoň nějaká politika a to i ve vlastní straně každý den. Jedno v jaké straně, v jakém směru, stejně se idealisté potkávají na stejných cestách. Třeba i ze zahraničí. Bohužel, když se na to podíváte zevnitř, zjistíte, že už vůbec nejde o podobně akademicky vedené diskuse. Je mi to líto. Jde o chamtivost lidského ducha a neustálý, koncentrovaný boj protikladů. Problém je, že myšlenkově nosní "demokraté" stále diskutují a nejdou hlasovat, nevedou lidi na pomoc. Ne pouze u voleb. To především, ale přímo za občany do agregačního kotle politické strany. Tam se totiž rozhoduje, tedy má se znovu rozhodovat. Vraťme tedy opět politickým stranám důstojnost. Vládnou Vám zatím pouze téměř vybrakované makety s externím PR a minimální členskou základnou.

Norští sociální demokraté mají více členů, než ODS a ČSSD dohromady s poloviční populací.
Hezký den Lukáš Kraus (ČSSD)