Předsedovi ČSSD se dá vyčítat ledacos, ale rozhodně ne to, že by se bál říkat kontroverzní názory. Zlí jazykové o něm říkají, že rychleji mluví než myslí. Ale to je takové správně české, jak o tom už psal Stroupežnický v Našich furiantech.

Tentokrát furiant Paroubek přišel s návrhem na zbourání dvou obcí v Severních Čechách. Tedy dnes se tomu říká Ústecký kraj, to aby se nám lépe volilo a mohli mít více hejtmanů a dalších úředníků. Furiantský pohled vidí bourání historických sídel jako výbornou akci k záchraně zaměstnanosti a vůbec k lepšímu životu v Podkrušnohoří.

Jako rodák z nedalekého městečka, dnes obklopeného výsypkami a doly na místech, kde stávaly vesnice a další města, na to mám jiný pohled. Právě bourání vesnic a měst je tím, co dostalo kotlinu mezi Krušnými horami a Českým středohořím tam, kde je teď. Z krajiny, kterou Goethe nazýval nejkrásnější v Evropě, zbyly po padesáti letech ekonomického inženýringu prázdné díry, vykořeněná společnost a hrozivá nezaměstnanost.

I komunisté počítali, kolik se ztratí pracovních míst zbouráním vesnic a počty to nebyly nijak příznivé, u Libkovic to bylo kolem tisícovky mínus, dnes MUS nabízí za zrušení pracovních míst v celkově větších obcích kolem patnácti set nekvalifikovaných míst. Pěkný výhled pro pošťáky, řemeslníky, prodavačky či městské úředníky a úřednice.

Tyto a další informace by Paroubek mohl zjistit, kdyby ve svém volebním okrsku trávil více času než jen pár týdnů před volbami a stýkal se s někým jiným, než s místními podezřelými osobami typu pana Havelky. Doma by ho asi pěkně hnali, kdyby navrhoval zbourání své rodné Olomouce, nebo třeba Štenberka či Senice na Hané. Ani s referendem by moc nepořídil. Ale Mostecko? Tam mu stačí hlasy, vesnice ať vezme čert.

Ale aby to nevypadalo tak hloupě, vymysleli už dávno se svým dvorním odborníkem na greenwashing — Petrem Petržílkem vhodnou strategii. Referendum. Dříve se tomu říkalo plebiscit a s tím mají v Jiřetíně zkušenosti. Ve svém vlastním referendu bourání odmítli — ale takové referendum se Paroubkovi s Petržílkem nehodí.

Jiřetínské zkušenosti s referendem nejsou moc dobré, město má totiž také historickou zkušenost s plebiscitem, byť neuskutečněným — o postoupení tzv. Sudet Třetí říši. Omítl ho totiž kníže pán Runciman z Velké Británie i Adolf Hitler z Německa. Stejně jako Paroubek s Petržílkem a dnes i Zemanem proto, že v Jiřetíně, by ho prohráli. Tehdy by jiřetínští nebyli pro odtržení Sudet a kupodivu dnes nejsou pro zbourání své obce.

A toho se drží i naše ekodvojka: Když to nechtějí v Jiřetíně a v Černicích, ať o tom rozhodne kraj. Jaký kraj, ptám se? Ten co si sami vytvořili, aniž by se kohokoli z obyvatel ptali? No a proč by vlastně o tom, zda se Frantovi s Vladěnou zbourá střecha nad hlavou i s Jiřetínským potokem, měl rozhodovat člověk z Ústí či Chabařovic? Nadějí zůstává, že lidé budou mít dost rozumu a referendum odmítnou a budou ho bojkotovat. Nakonec by totiž mohli Paroubek s Topolánkem vyhlašovat referendum, co zase seberou Chabařovickým, nebo jestli každý Lojza musí přispět kravkou do státního rozpočtu, ve kterém oni dělají díry jak myši do ementálu.

Jediným zastáncem Jiřetína v nejvyšších kruzích českého politického vřesoviště tak zůstává Martin Bursík. No maucta, jak říkal dobrý sluha české maloburžoazie Saturnin na adresu podobných konjunkturalistů. A Bursík si za to taky také hned vysloužil od svých bývalých přátel hned několik obvinění. Ono se nevyplácí, jít proti uhelnému proudu, ale to si měl Martin uvědomit, než vlezl s pány na led, tedy do vlády.

Velkým bojovníkem proti Bursíkovi se stal Mlynář. Sám má máslo na hlavě, a tak je nejvhodnější osobou pro podobné špinavosti. Soud sice nakonec zrušil jeho pětiletý trest, protože v době spáchání trestného činu neměl tehdejší minstr Mlynář tušení, že dělá něco nezákonného a navíc se ani nepodařilo nic ukrást. Připomíná mi to příběh starého kapsáře Komárka, který jsem slyšel na jednom večírku v Docela malém divadle v Litvínově. Toho policajti chytli s rukou v kapse nějaké babičky. On však tvrdil, že si chtěl jen ohřát ruku a zrovna v té chvíli se bavil s kolegou, že tak nesmí činit v kapse osoby, která s tím nesouhlasí. Zvlášť když tam má peněženku — jakkoli prázdnou — šlo o důchodkyni. Od policajta za to dostal facku a od soudu podmínku. Ale jak se říká, co je povoleno bohu, není povoleno volu.

Ale nechme Mlynáře, i on se musí něčím živit, teď vypadá pěkně naštvaně, že na rozdíl od Bursíka, on žádný melouch vedle místa poraděnka nemá.

To Bursík je náhle zajímavější. Paroubkova nahrávka může Martina postavit znovu do čela zeleného hnutí, které se na Jiřetínské otázce, byť se skřípáním zubů, třeba sjednotí. Možná i přes asociála Lišku, který místo Jiřetína raději řeší, jak zpoplatnit zdravotnictví a školství. Přidají se možná i mnozí z upadající socdem platformy Platan a mladých sociálních demokratů, kteří už nemají náladu vláčet se politikařením nekoncepčních a nedůvěryhodných tatíků z Lidového domu. Možná se pochlapí i Václav Havel, který zeleným, ať je vedl Honza nebo Martin, vždycky vyjadřoval podporu a proti bourání se stavěl.

Zatímco se Paroubek s Petržílkem nejspíš těší na sponzoring od MUS, radikálnější odpůrci už začali připravovat blokády a vymýšlí, jaké koupit řetězy, a jak zabezpečit zámky, aby je policejní těžkooděnci nemohli od bagrů a buldozerů odpoutat tak snadno. A protože z Libkovic vědí, že blokovat bourání je pozdě, mohou začít třeba tím, že se čas od času povozí na korečkovém rypadle, aby trochu snížili těžbu MUSce.

A mezitím budou Paroubek s Petržílkem vymýšlet, jak uspořádat referendum, které by podpořilo zbourání historických domovů našich spoluobčanů. Místní referenda nevyšla, na řadě je krajské. Pokud nevyjde ani to, mohlo by být referendum třeba na Ukrajině, kde jsou populární oranžové šátky — u nás symbol ČSSD. A mohlo by se udělat také referendum v Mnichově. Jak jsem říkal, tam už se o Jiřetíně jednou rozhodovalo. Jak to dopadlo, víme všichni.