Pokud se lze spolehnout na základní parametry politické logiky, Rusnokova vláda nedostane důvěru. S trochou štěstí se tak zařadí jen mezi další pokusy Miloše Zemana ukázat ramena a vybudovat si lepší pozici pro příští příhody ústavního vakua.

Pro generálního ředitele české pobočky ING Jiřího Rusnoka pak podobný pokus představuje podobný zářez v životopisu jako byl pro poradce Goldman Sachs Vladimíra Dlouhého status prezidentského kandidáta. A možná něco navíc.

Rusnok oportunistický

Nedokážu se zbavit pocitu, že pro Rusnoka je ochota stát se premiérem za daných okolností jen dalším projevem nezměrného oportunismu. Stejně jako čekatelství na členství v KSČ, kandidatura na post předsedy ČSSD, podpora Václava Klause, potenciální účast ve vládě Mirka Topolánka, předsednictví lobbyistické Asociace penzijních fondů nebo podpora Miloše Zemana a s tím spojený úmysl vysloužit místo v radě ČNB.

Proti oportunismu v podstatě žádný dišputát. Politika sama funguje na kombinaci idealismu a pragmatického oportunismu. Instrumentalizace „nezávislých“ ekonomů a oportunizace české politiky může být i lepší než putinizace nebo berlusconizace. Zvláštní nebezpečí nespatřuji ve faktu, že Jiří Rusnok je oportunista, ale že je soustavně prezentován jako „levicový“ a „nezávislý“, tedy „odborný“ ekonom.

Rusnok levicový

Prvním opakovaným vtipem tedy je, že Jiří Rusnok je ekonom levicový. Podobné zdání pojali novináři a komentátoři patrně díky faktu, že Rusnok pracoval prakticky celá devadesátá léta pro Českomoravský odborový svaz a že byl dlouholetým členem ČSSD a ministrem v Zemanově a krátce i Špidlově vládě. Podíváme-li se na celou Rusnokovu kariéru, není ovšem toto období ničím jiným, než přestupní stanicí z čekatele na členství v KSČ k neoliberálnímu ekonomovi a lobbyistovi.

Jeho bývalé i současné myšlenky totiž ukazují, že levicovým ekonomem není a možná nikdy nebyl. Nejvýmluvněji zřejmě hovoří fakt, že „jako ekonom“ podporuje oddálení věku pro odchod do důchodu a doporučuje radikálně zvýšit sníženou sazbu DPH, tedy tu nejregresivnější daň pod sluncem. Nadto mi Rusnokovy přednášky na VŠE jeden vpravdě pravicový kamarád tlumočil jako „na socana překvapivě rozumný“.

O jeho opravdových ekonomických názorech svědčí, že nejenom podporoval ekonoma Václava Klause v kandidatuře na prezidenta, ale že se měl stát i členem poradního týmu libertariána Vlastimila Tlustého a že o něm v roce 2008 Mirek Topolánek uvažoval jako vicepremiérovi pro ekonomiku. A to v době, kdy byl stále ještě členem ČSSD.

Rusnok nezávislý

Mám za to, že byl pro Topolánka lákadlem dle strategie „jenom Nixon může jet do Číny“, která by pravicové vládě měla pomoci s implementací reforem pod argumentem „vždyť to prosazuje i sociální demokrat“. Něco takového by opomíjelo, že Rusnok v té době — a možná nikdy — sociální demokrat nebyl. Byl by tak ovšem podtrhnut Rusnokův status „nezávislého“ a „odborného“ ekonoma, který nehledí na ideologii, vidí-li správná řešení. Něco stejně fiktivního jako celý koncept současné „vlády odborníků“.

Druhým vtipem tedy je, že se jedná o nezávislého, tedy „odborného“ ekonoma. Nejlépe je Rusnokova nezávislost ilustrována právě spojitostí s penzijní reformou. Jako člen „nezávislé“ Bezděkovy komise prosadil doporučení stoprocentního státní ručení za investice do penzijních fondů pro „překonání nedůvěry občanů“. A jako člen NERV prosadil i doporučení o povinnosti penzijních fondů v rámci druhého pilíře (která se nakonec neobjevila v legislativním návrhu). Souvislost s jeho pozicí v ING Penzijní fond a předsednictvím Asociace penzijních fondů však nehledejte.

Zeman levicový

Rusnok jako poradce a premiérský kandidát Miloše Zemana je však i dalším hřebíčkem do rakve Zemanovy levicovosti. Že by Miloš Zeman nechal zelené aktivisty spálit a počůrat víme. Stejně jako víme, jak se machisticky vyjadřuje o ženách či že jeho vize zahraniční politiky je navýsost neokonzervativní.

Že je však skrze silnou podporu Jiřího Rusnoka i pro pozdější odchod do důchodu, regresivní daně a privatizaci důchodového systému, to je snad novinka i pro Zemanovy skalní fanoušky. Pamatujme tedy i na Jiřího Rusnoka, až někdo Zemana opět popíše jako „levicového prezidenta“.