Odlišné stanovisko, které podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, uplatňuji vůči v záhlaví citovanému nálezu pléna Ústavního soudu, odůvodňuji takto:

1)K ústavnosti procedury

Z námitek navrhovatelů k proceduře přijetí napadené normy jsou relevantní a přitom v nálezu, vůči němuž uplatňuji odlišné stanovisko, nedostatečně vypořádané následující:

- Skutečnost, že předloha zákona vrácená Senátem nebyla projednána na „nejbližší schůzi“ Sněmovny, ale po opakovaném vyřazování z programu 45. a 46. schůze byla projednána a přijata až na 47. schůzi PSP (tedy po více než třech měsících) po té, co se v důsledku rezignace tří poslanců a doplnění PSP o poslance nové zřejmě změnily hlasovací poměry (zákon byl přijat 102 hlasy, 1 poslanec hlasoval proti, ostatní zřejmě nebyli přítomní, což nasvědčuje i možnosti, že ze strany předsedajícího schůzi Sněmovny došlo k manipulaci případně i zneužití nepřítomnosti téměř poloviny poslanců) vyvolává sama o sobě pochybnosti o legitimitě procedury přijímání napadeného zákona.

S uvedenými skutečnostmi se nález, vůči němuž oponuji, nedokázal přesvědčivě vypořádat — problematice postupného odkládání hlasování až do doby složení mandátů třemi poslanci, kteří deklarovali nesouhlas s návrhem zákona a podle veřejně dostupných informací byli „odměnění“ za tento „vstřícný“ krok lukrativními pozicemi v řídících orgánech státních institucí,, a jejich nahrazení náhradníky, z nichž jeden byl v rozhodné době odsouzen za úmyslný trestný čin k dlouholetému nepodmíněnému trestu odnětí svobody, se nález zcela vyhýbá.

- Pro posouzení ústavnosti postupu odkládání hlasování o Senátem zamítnuté a vrácené osnově zákona argumentuje většina pléna ÚS odkazem na nález Pl. ÚS 5/02 — ten však vůbec neobstojí, neboť v tomto nálezu se ÚS zabýval výlučně výkladem § 97 odst. 1 JŘPS o povinnosti předsedy PS zaslat Senátu schválený návrh zákona „bez zbytečného odkladu“. V daném případě se však plénum ÚS mělo vypořádat s interpretací § 97 odst. 3 JŘPS, podle něhož „Jestliže Senát návrh zákona usnesením zamítne, předseda jej na nejbližší schůzi, nejdříve však za deset dní od doručení usnesení poslancům, předloží Sněmovně, aby o něm hlasovala znovu“.

Soudím, že závěr odůvodnění nálezu, že Poslanecká sněmovna může o vrácené zákonné osnově hlasovat kdykoliv do konce svého funkčního období z hlediska gramatického, systematického i logického výkladu neobstojí. Argumentace většiny pléna, že „lhůta stanovená slovy na nejbližší schůzi, nejdříve však za deset dnů nemá ani věcnou ani časovou spojitost s vlastním rozhodovacím procesem Poslanecké sněmovny a je pokynem technické povahy směřovaným toliko předsedovi Poslanecké sněmovny, jímž se administrativně upravuje návaznost ukončeného zákonodárného procesu v Senátu“ je podle mého soudu zcela nepřípadná, neboť ve skutečnosti jde o zákonný pokyn stanovící nejen lhůtu k předložení, ale i k hlasování (viz slova zákonodárce „aby o něm hlasovala znovu“).

Ani pokus o doktrinální výklad odkazem na Komentář (in Šimíček a kol., Ústava České republiky, Linde Praha 2010) neobstojí, neboť ten se zabývá v této souvislosti pouze principem diskontinuity Poslanecké sněmovny v případě skončení jejího funkčního období. Otázce lhůty pro hlasování o zákonu zamítnutém nebo vráceném Senátem se tento komentář vůbec nevěnuje, stejně jako komentář autorů Sládeček, Mikule, Syllová (C.H.Beck Praha 2007). Naopak publikace Ústavní právo a státověda, II. díl, Ústavní právo České republiky (Václav Pavlíček a kol., Leges Praha 2011) výslovně uvádí „I když Ústava nestanoví, do kdy musí Poslanecká sněmovna vrácený návrh zákona projednat, ze znění Ústavy vyplývá, že tak musí učinit bez zbytečného odkladu. Není přípustné, aby Poslanecká sněmovna přijetí návrhu suspendovala“, přičemž termín suspendovat nelze interpretovat jinak, než jako dočasné potlačení, odložení apod.

Jsem si vědom toho, že i v minulosti Poslanecká sněmovna několikrát postupovala obdobně a návrh zákona vrácený sněmovně po zamítnutí Senátem neučinila předmětem hlasování na první následující schůzi po uplynutí 10denní lhůty, avšak Ústavní soud se zatím nikdy k otázce výkladu předmětného ustanovení ve své judikatuře nevyjadřoval, ani nebyl dosud v žádném návrhu na zrušení normy předmětem argumentace.

- Ani s námitkou, že ze strany předsedající schůze došlo v rozporu s kogentním ustanovením § 59 odst. 1 JŘPS k odnětí slova poslanci, který byl pověřen přednesením stanoviska poslaneckého klubu, nebyla též podle mého soudu nálezem, kterému oponuji, dostatečně vypořádána. V daném případě Ústavní soud interpretoval ust. § 59 JŘPS tak, že omezující ustanovení odstavců (2), (3) a (4) lze vztáhnout i na vystoupení poslance privilegovaného odstavcem (1), zatím co jsem toho názoru, že dikci tohoto ustanovení nasvědčuje výklad přesně opačný.

- Za velmi závažnou považuji námitku, že samotné hlasování o návrhu zákona, zamítnutého a vráceného Senátem, došlo prokazatelně po té, co předsedající schůze Poslanecké sněmovny vyhlásila přestávku, velká část poslanců opustila jednací sál, avšak schůze pokračovala za jejich nepřítomnosti, na návrh poslance Stanjury odhlasovala „námitku proti přestávce“ a po té bylo přikročeno k hlasování o zamítnutém návrhu zákona s výsledkem 102 hlasů pro a 1 hlas proti. Zde je doslovný opis z relevantní pasáže stenografického záznamu:

„Poslankyně Kateřina Klasnová: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, my jsme si v dnešním dlouhém jednacím dni ještě nevzali pauzu na jednání klubu Věcí veřejných. Děkuji.

(Výkřiky a potlesk zprava.)

Předsedkyně PSP Miroslava Němcová: Vyhlašuji přestávku. .. (Námitky v sále.) Pardon.

Poslanec Zbyněk Stanjura: Je to poměrně neobvyklé, navrhuji o tom hlasovat.(Potlesk.)

Předsedkyně PSP Miroslava Němcová: Tak já vás ale musím poprosit, abyste se všichni přihlásili, protože jste byli odhlášeni. Paní kolegyně Klasnová. Prosím.

Poslankyně Kateřina Klasnová: Já bych ráda připomněla, že dle jednacího řádu není nic neobvyklého, když si poslanecký klub vezme pauzu. Dneska jsme tady byli svědky toho, že si několikrát braly pauzu i koaliční kluby pro svoje jednání, kdy nejspíš právě tady pobíhala strana LIDEM se soupisem a s papírem, co chceme za to, že dneska tady budeme hlasovat církevní restituce, takže si myslím, že je zcela legitimní chtít dvouhodinovou pauzu. A pokud se tady dneska bude o té dvouhodinové pauze hlasovat, tak chci říct, že to sem zavede určitý precedens, který se tady bude muset dodržovat vždycky, takže aby si to uvědomila Poslanecká sněmovna. A je to skutečně něco, co je proti jednacímu řádu a proti celé praxi Poslanecké sněmovny.

Takže já na svém návrhu trvám a obávám se, že hlasování o této přestávce je něco, co se tady ještě nestalo a je to proti jednacímu řádu. (Projevy nesouhlasu v sále.)

Předsedkyně PSP Miroslava Němcová: Pan kolega Stanjura. (V jednacím sále je velký hluk.) Nepokřikujte nikdo na nikoho! Pan kolega Stanjura má slovo.