Píšu to nerad, ale musí to být: v Brně se letos žádné sociální fórum nekonalo. Byly předneseny čtyři zajímavé, avšak nesouvisející referáty, nadhozeny dvě jednoduché otázky a spoře odtleskány dva tři komentáře. Toť vše. O prostoru k diskuzi svého druhu nebo o pestrosti zastoupeného hnutí, které zmiňuje Jan Černý, nemohlo v Brně být ani řeči. A podle toho to také dopadlo.

Snad aby demonstrovali triumf neoliberalismu ve všech oblastech včetně vysokého školství, umístili organizátoři fórum do jedné z nejhorších poslucháren Filozofické fakulty, legendární Dvacítky (dnes po přetření lavic učebny A11). O té jsou známy dvě věci: jednak že už zde studovala střední generace současných vyučujících, a tak je každý, byť sebemenší pohyb sedícího provázen vrzáním, a jednak že se zde nedá po hodině a půl dýchat. Na druhou stranu je tato posluchárna hnedle v přízemí, což jistě většina účastníků ocenila. Mladších šedesáti let totiž dorazilo jen třináct: dva redaktoři Deníku Referendum, čtyři aktivisté NeSeHnutí, tři anonymní studenti, dva někdejší členové Komunistického svazu mládeže, vyloučení za nacionálně bolševickou úchylku, jedna dívka, která po hodině utekla, a Mgr. Bohuslav Binka, Ph.D., jenž se postaral, aby z „atmosféry skutečného a dělného zájmu“ nezbylo opravdu nic, neboť ve snaze shrnout svůj dojem z fóra v závěru všechny více či méně pozurážel.