Na obzoru konec postkomunismu
Jiří PeheDruhé kolo prezidentské volby ukázalo generační výměnu jako naději české politiky. Hlasy — především mladých voličů — pro Karla Schwarzenberga byly hlasy proti postkomunistickému politickému a estetickému stylu.
Na první přímou prezidentskou volbu je možné se dívat i tak, že se v ní srazila kultura „postkomunismu“ a kultura, kterou můžeme popsat jako aspiraci na vykročení za „postkomunismus“, tedy aspiraci na jakousi „post-postkomunistickou“ modernitu.
Ačkoliv zvolení Miloše Zemana do funkce prezidenta se při prvním pohledu jeví spíše jako zabetonování české společnosti v éře postkomunismu, ve skutečnosti prezidentská volba ukázala, že je česká společnost v bodu zásadní generační změny, která způsobí i změnu v politice.
Nemělo by nám uniknout, že zatímco si v Zemanovi a jeho okolí budou v příštích letech užívat ještě větší renesance než během prezidentství Václava Klause určité symboly éry postkomunistické transformace, jakož i arogantní politický styl, který má kořeny v éře normalizace, ve skutečnosti Zeman vyhrál jen kvůli špatně zvolené taktice „post-postkomunistického“ tábora.
Vezmeme-li totiž v úvahu, že navzdory pomýlené sázce části médií i tzv. kulturní fronty na Karla Schwarzenberga, pětasedmdesátiletého aristokrata a představitele „profláknuté“ vlády, coby symbolu vykročení do éry post-postkomunistické modernity, získal nakonec Schwarzenberg 45 procent hlasů, je zřejmé, že se česká společnost politicky mění.
Tato změna je přitom méně patrná v parlamentních nebo krajských volbách, kde se preference rozdělují mezi politické strany s jejich programy, a k nimž mladí lidé chodí méně. Nicméně důrazné varování od mladé generace dostala současná politická elita, zejména politici ve velkých stranách, už ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010.
Již od devadesátých let Praha volila "pravicověji" než Československo, případně Česká republika. Z té doby pochází bonmot o jistém vítězství "Klausovy tenisové rakety" ve volbách Praze. Mezi pražské elity, zdá se, za celá ta léta vůbec neproniklo povědomí o tom, že demokracie vyžaduje vážně míněné alternativy, a že více alternativ je pozitivum. Praha stále "bojuje" proti "zlu". A je vždy na "té pravé" straně. Praha vidí ve správě země technické problémy a vyžaduje jejich technicky správné (jediné, trvalé a do budoucna bezúdržbové) řešení, a to je "přece", "samozřejmě" řešení pravicové, pravé, s-práv-né. Vůbec nevnímá, že společnost je komplexnější, že ne každé řešení je "win-win", nýbrž že prospěch jedněch jde často na úkor druhých, a že opakovaně, dynamicky vyvažovaný vývoj je z dlouhodobého hlediska lepší než totální vítězství jednoho zájmu a totální porážky legitimních zájmů druhých. Že různá řešení mohou být všechna "správná", že v různých regionech, pro různé segmenty lidského společenství či v různých obdobích a periodách, je alternativní řešení často to výhodnější a správnější, a to díky harmoničtějšímu rozvoji regionů, společenství, jakož i menším výkyvům v čase s otupenými extrémy vývoje.
Jen díky této své jednostrannosti, dalo by se říci mentální "nedostatečnosti" Praha "prokoučovala" celé zemi nynější naději na změnu. Jen díky této slepotě a hluchotě si stejní lidé, kteří donedávna s jásotem (a zlým syčením na nositele jiných názorů) volili Klausovu tenisovou raketu, dovedli představit změnu jen na "pravější pravou stranu" a toliko vytvářejíce kult osobnosti svého "Knížete", dokázali překonat svůj vlastní kult Klause. Nebyli tudíž příliš věrohodné mimo svou enklávu. Nemohli být věrohodní pro ty, kteří s nimi Klausův kult před tím nestíleli, a byli od nich za to dehonestováni. Ostatně, i nynější kampaň tvůrců kultu osobnosti "noblesního" knížete byla tak plná ponižování, urážek a upírání důstojnosti druhých lidí a voličů, že vyvstává otázka: "To si vážně v Praze (a v pražských redakcích celostátních médií zejména) myslíte, že lze druhého přesvědčit o své pravdě tím, že pourážíte jeho samého, jeho rodinu do desátého kolene, a upřete důstojnost celému jeho sociálnímu okolí?"
Je, domnívám se, na místě otázka, co působí (a co z toho je změnitelné) odlišný vývoj (nejen úzce "politických" ale šířeji společenských) názorů v Praze a mimo ni, odlišnou životní zkušenost (rozumí se ve statistickém smyslu, odlišnost = statisticky významný rozdíl) Pražanů od celku země, od země, jíž Praha chce být metropolí.
myšlenka, že by snad chování voličů pana Schwarzenberga mělo předjímat konec postkomunismu, mi připadá jakž takž oprávněná jedině za poněkud bizardního, leč co do principu nikoliv nereálného předpokladu: A sice že to, co by mělo následovat, budou opět raná léta komunismu u nás. Tedy léta padesátá.
Přesně to mi totiž připomínala naše "angažovaná kulturní fronta", fanatismus značné části Schwarzenbergových voličů, postoj tvůrců seriálu Zdivočelá země vůči herci Martinu Dejdarovi a budovatelská píseň PEN klubu "Kníže k lidu blíže".
Mrazilo z toho všeho v zádech a probouzelo vzpomínky na monsterprocesy se záškodnickým centrem Rudolfa Slánského, Marií Horákovou a Chartou 77. A ukázalo se také, kolik rádoby osobností s gloriolou antikomunistického hrdinství, nezkaženého charakteru a tušených duchovních kvalit, nejsou ničím více, než nahými králi.
Jiří Vyleťal
Už tím kandidátem. Schwartzenberg a moderna? Bylo by to směšné, kdyby člověka nenapadl Napoleon III. Takže řekněme bizarní.
Sázka na Schwarzenberga ale určitě nebyl omyl "části médií a tzv. kulturní fronty", jak píše Jiří Pehe. Pro politology by bylo určitě dobrým námětem zkoumání, jak a proč se se přesouvala pozornost médií a etablované "kulturní fronty" od Jana Fischera ke Schwarzenbergovi a jak sílila píárová kampaň Schwarzenberga už před prvním kolem voleb. Tehdy asi došli vlivní lidé na pravici k závěru, že Fischer není vhodným kandidátem proti Zemanovi. A vybrali si Schwarzenberga, protože neviděli lepší možnost.
Jinak kritiku kampaně tvůrců "kultu osobnosti knížete", jak ji formuluje Jindřich Jedlička, považuji za velmi trefnou.
http://zpravy.idnes.cz/pruzkum-lidi-volby-0a9-/domaci.aspx?c=A130130_090141_domaci_jw
(je to poslední graf).
Zeman je samozřejmě představitelem machiavelistické politiky jako technologie či umění moci., jejímiž hlavními představiteli byla trojice Klaus, Zeman, Lux.
K.S. nebyl do volby poslán z iniciativy mladých, ze Tříkrálovou výzvou byli hlavně bývalí spolupracovníci a přátelé Václava Havla, lidé spíše staršího středního či seniorského věku.
I hlavní hybatelé jeho kampaně jsou lidé, kteří byli v roce 90 již dospělí. Dokázali mladé zapojit, to ano.
K.S. sám politikem machiavelistických schopností či neřestí jistě není, ale převtělený Havel také ne, a hlavně je spojen s Kalouskem, který je v politickém stylu pokračovatelem těch tří jmenovaných a možná je i stejně schopný či všeho schopný. To ještě uvidíme. Kalousek si jistě myslí, že ještě neskončil a je poměrně mladý.
Zvolení Zemana není náhodné nedorozumění, bylo logické. Teď jsem zvědav jestli v těch deseti letech poustevničení spíše zmoudřel nebo zdivočel. Nadávat mu za to, co ještě ani neudělal, nepomůže nikomu.
2. Hodně pravicových voličů se už asi k ODS raději nehlásí.
3. Je známo, že k pravici se hlásí většinou vzdělaní lidé a naopak, není to nic překvapivého. Jinak korelace v tomto průzkumu podle vzdělanosti není zdaleka tak výrazná, takže tak dobrá čísla byste neměl.
"KS se nepodilel na opozicni smlouve + vsichni, kteri ho volili, ho volili proto, ze predstavuje cestu z post-komunismu (ktery je hlavne dedictvim oposmlouvy) + bylo jich 45 % + bude jich jeste vic (protoze stari zemrou) --> to je dobre a nadejne..."
Na muj vkus prilis mnoho moc volnych a nespravnych predpokladu. Takze jen dve poznamky - kazdych pet let pul milionu volicu zemre a zhruba ze stejneho poctu deti se stanou volici. A taky pul milionu mladych lidi se osamostatni a prehodnoti nektere sve postoje... Vyvozovat z toho, ze kdyz dnes mladi lide lajkuji na facebooku Karla s cirem, tak za pet let prejdeme do jakehosi post-postkomunismu, mi prijde divne...
Taky si nemyslim, ze by "papalastvi" bylo jen dedictvim byvaleho rezimu a tedy specifikem postkomunisticke spolecnosti. A povazovat KS za anti-papalase? Je snad napr. jeho postoj v otazce prijeti Palestiny do OSN projevem moderni anti-papalasske estetiky?
Upozorňuji, že k tomu, abyste ná základě tohoto průzkumu mohl logicky prohlásit, že volba byla jednoznačně pravicovo-levicová záležitost, vám chybí údaj, že většina respondentů se přihlásila k Pravici nebo Levici - jinými slovy, teoreticky mohli volbu rozhodnout "ostatní" (tedy nevyhranění) - a pak by vaše tvrzení nebylo správné. Ve zprávě bohužel chybí křížové četnosti, takže z ní nevyplývá ani to, ani opak. Ne že bych to tvrdil, ale poukazuji na to, že je to možné. Asi se poohlédnu po nějakých lepších datech.
Každopádně souhlasim, že pro vyhraněné voliče byla volba jednoznačně pravicově-levicovou záležitostí. To by ostatně jeden čekal.