Kulturní svět si letos připomněl dvě životní jubilea všestranného umělce Johna Cage (1912-1992). I u nás se v polovině letošního roku v pražském DOXu konala výstava převzatá z vídeňského MuseumQuartier (Membra Disjecta pro Johna Cage: Chceme říct něco o Johnovi) a v Opavě byl realizován projekt Na houby/For John Cage.

Výročí zohlednili také dramaturgové letošního Pražského jara, pražského festivalu soudobé hudby Contempuls i prvního ročníku ostravského operního festivalu NODO.

Jedna z akcí při této příležitosti by však neměla pozornosti domácího publika uniknout, jakkoli se odehrává za našimi hranicemi. Jedná se o výstavu v budapešťském muzeu Ludwig nazvanou The Freedom of Sound. John Cage behind the Iron Curtain (A hang szabadsága. John Cage a vasfüggöny mögött).

Realizační tým v čele s kurátorkou výstavy Katalin Székely se pokusil jednak zdokumentovat návštěvy Johna Cage v zemích střední a východní Evropy od šedesátých do počátku devadesátých let 20. století, jednak postihnout vliv, který Cage měl na uměleckou tvorbu v daných zemích.

Expozice je rozdělena — byť více symbolicky, než fakticky — do tří celků. Samostatnou část tvoří Cageova vlastní tvorba — grafiky zapůjčené z Kunsthalle Bremen, dále kolekce osmi plexigramů Not Wanting to Say Anything About Marcel nebo partitura jeho Music of Changes, která v tomto kontextu upozorňuje především na svou grafickou stránku, než na aspekt hudební.

Významným exponátem, doplňujícím vizuální požitek také o vjemy zvukové, je Cageova zvuková instalace Writing throught the Essay: „On the Duty of Civil Disobedience“, zpracovávající text Henry Davida Thoreau.

Druhá část je věnována návštěvám Johna Cage v zemích bývalého východního bloku. Od počátku šedesátých let se Cage objevil u příležitosti nejrůznějších kulturních akcí postupně v Záhřebu, Praze, Ostravě, Varšavě, Bělehradu, Szombathely, Leningradu a Bratislavě.

Někdy jen s „dvorním“ klavíristou Davidem Tudorem, někdy také s tanečníkem a choreografem Mercem Cunninghamem nebo výtvarníkem Robertem Rauschenbergem. Druhá část budapešťské expozice prostředkuje tyto návštěvy pomocí dobových fotografií, programů koncertů, korespondence mezi Cagem a umělci z východní Evropy nebo novinových kritik hodnotící Cageova vystoupení.

Třetí část expozice se pak snaží postihnout způsob, jakým Cage a jeho návštěvy ovlivnily umělecké dění v daných zemích. Některé exponáty představují reinterpretaci určitého Cageova přístupu. Tak např. Marcell Esterházy ve svém video snímku 4´33´´ parafrázoval stejnojmennou Cageovu kompozici. Ta je známa v interpretaci Davida Tudora a sestává z tichého otvírání a zavírání víka klavíru, aniž by byl na klávesy zahrán jediný tón.

Maďarský umělec téma varioval záznamem koncertu kapely Rolling Stones, konaném ve Vídni v roce 1982. Sledujeme tedy 4 minuty a 33 sekund divokého rockového koncertu, výrazné grimasy a gesta zpěváka Micka Jaggera… jen neslyšíme nic, než vlastní pokašlávání a kroky kolem procházejících návštěvníků. Koncert byl totiž natočen kamerou, která nezaznamenávala zvuk.

Tomislava Gotovaće zase oslovilo Cageovo vystoupení na hudebním bienále v Záhřebu v roce 1963 a od té doby Gotovać rozvíjel formu hudebního happeningu, formu, které dal světovou tvář zejména Cage. Na výstavě můžeme shlédnout záznam happeningu z roku 1979, při němž stovka hudebníků shromážděná na hlavním záhřebském náměstí přehrává na píšťaly partituru, zapsanou přímo na chodník. Gotovać se následně svlékne a nahý začne pobíhat po náměstí. Během několika minut je happening zásahem policie přerušen.

U většiny vystavených uměleckých děl, jež se hlásí k inspiraci Johnem Cagem — a to je do jisté míry překvapivé — to však není inspirace bezprostřední, nebo přinejmenším není taková inspirace zjevně patrná. Z českých a slovenských umělců jsou svými díly zastoupeni Milan Knížák, Milan Grygar, Milan Adamčiak, Michal Murin a Jiří Valoch.

Z umělců jiných zemí bývalého východního bloku např. Marijan Jevšovar, György Jovánovics, Tadeusz Kantor, Mieczyslaw Waśkowski, Katalin Ladik, Ciprian Mureşan, OHO Group, Ewa Partum nebo Konrad Smoleński.

A tento výčet zároveň upozorňuje na další zajímavý rys. Přes veškeré přesahy do jiných oblastí jsou vystavení umělci především výtvarníky. Hudební inspirace Johnem Cagem — tedy soudě jen podle výstavy — se pak zdá být výrazně menšinová a dopad na tvorbu soudobých skladatelů zanedbatelný. Použijeme-li název výstavy, jako by Cageův význam pro země bývalého východního bloku ležel v onom „freedom“, nikoli „sound“.

Výstava se koná v Budapešti v budově muzea Ludwig (Komor Marcell u. 1) až do 17. února 2013.