Raději ufňukanou kremlofilní bábu než pravého konzervativce

Saša Uhlová

Princip „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“ je nesmyslný - naposledy dovedl facebookový národ k tomu, aby se postavil za machistický a sadistický text Romana Jocha.

Roman Joch vyvolal na sociálních sítích svým textem, ve kterém nazval Václava Klause ufňukanou kremlofilní bábou, senzaci.

Zdá se, že nezáleží na tom, co člověk dělá a říká, ale proti komu se vymezuje. Máme-li společného nepřítele, můžeme být přáteli, nebo alespoň spojenci. Vždycky mě překvapovalo, že islámský fundamentalismus je velkou částí české společnosti hodnocen podle toho, zda bojuje proti Západu nebo proti Rusku. Jakoby se jednalo o zcela jiný fenomén.

A stejně tak se každý, kdo napíše cokoli nepěkného o prezidentu Václavu Klausovi, stává pro značnou část českých intelektuálů hrdinou.

Strefovat se do Klause je oblíbenou zábavou jak havlovské inteligence, tak levicové intelektuální scény. Ne, že by kritika současného prezidenta nebyla mnohdy na místě, ale ona se stala něčím jiným, než jen analýzou, či kritikou jeho postojů a výroků. Osobnost Václava Klause se z ní pomalu vytrácí, protože nadávat na něj, posmívat se jeho charakterovým vadám, zesměšňovat ho, se prostě nosí. Je to taková vstupenka do klubu, potvrzení toho, že my si rozumíme a ani o tom nemusíme diskutovat.

Vztah české inteligence k současnému prezidentovi ilustruje přezdívka „Kikina“, kterou mnozí používají místo toho, aby ho nazývali jménem či označovali jeho funkcí. Přezdívka odkazuje k jeho údajné homosexuální orientaci. Používají ji i lidé, kteří by nikoho jiného pro jeho sexuální orientaci nezesměšňovali, s poukazem na to, že si to Klaus zaslouží, protože vystupuje jako homofob. Nemohu si pomoct, ale přesto vnímám označení „Kikina“ jako něco, co snižuje Klausovu lidskou důstojnost.

Setrvalé pohrdání jistě rozporuplné osobnosti českého prezidenta mě často provokuje k tomu, abych sepsala traktát na jeho obranu. Ale tuto společenskou sebevraždu spáchám až někdy jindy, teď se chci soustředit na jiného oblíbence české inteligence — Romana Jocha a jeho blog Atentát to nebyl.

S tím, že se nejednalo o atentát, se dá určitě souhlasit. Není to však příliš objevná myšlenka. Další části textu Romana Jocha jsou už zajímavější: Atentáty se prý „stávaly těm, kdo se z nějakého důvodu znelíbili Kremlu a Lubjance.“ Autor pozapomněl například na Patrice Lumumbu, Mahátmu Gándhího, Martina Luthera Kinga, Salvadora Allendeho, biskupa Óscara Romera a další. Patrně proto, že jejich smrt nenaplňuje obraz světa, v němž jsou Rusko (a levice?) synonymem pro zlo.

Pro případ, že by narážka na levici nebyla v odstavci o atentátech dostatečně zřejmá, uvádí Joch hned v dalším vše na pravou míru: „Na levici nenávidím a - upřímně - nesnáším tu její ufňukanost, mentalitu plačlivého „cry-baby“, neustálého sebe-stylizování do role věčné oběti, vydávání všech těch jejích oblíbených menšin (rasových, etnických, sexuálních, genderových, atd., atd., ad nauseam) za oběti, nemohoucí, slabé, ubohé, ublížené, trpící; věčně však ufňukané! To na levici nesnáším.“ Zde kromě v našem časoprostoru už skutečně únavného a otřepaného konstatování, že je levice stěžovačná a nesympatická, používá Joch další oblíbený neférový trik: Směšuje politický světonázor s charakterem.

Činí tak proto, aby mohl vypíchnutou negativní vlastností charakterizující levici urazit Václava Klause. Ten je totiž ufňukaný jako levičák.

Oproti tomu pravý konzervativec není sentimentální, „bolest nepřítele ho těší, bolest svou najevo nedává. Věcnost, chladnost a dobré způsoby. Nepřítel musí zemřít. Pokud ho to před smrtí bolí… tím lépe… Smrt nepřítele je důvodem ke skleničce; bolestivá smrt nepřítele — ke skleničkám dvěma.“ Tak tedy vypadá pravý muž, který není žádná „baba“. Že na mě takto vykreslený supermuž působí spíš jako machistický sadista, je asi můj problém.

Že si však zjevných podpásovek, nesmyslů, protilevičáckých klišé a pohrdání lidskými právy málokdo všiml, je problém české intelektuální scény. Příliš mnoho nenávidí Václava Klause. A přepjaté emoce nejsou vždy zdravé. Znemožňují totiž dobrou analýzu, kterou bychom tolik potřebovali.

    Diskuse
    October 3, 2012 v 9.32
    Rudozelené komando
    O důvod víc vyzkoušet, alespoň literárně, na panu Jochovi jeho oblíbenou vyšetřovací metodu waterboarding.Zůstal by klidný? Trpěl by důstojně za svojí pravdu jako Hus. Určitě by ho to bolelo, ale chtěl by nás nasr...
    AB
    October 3, 2012 v 9.48
    Milá Sašo,

    trochu se musím toho fb národa zastat. Myslím, že ten sadistický element, spojený s patologickou nenávistí k levici, je očividný a nebyl přehlédnutý. Ale jednou marno, Joch byl jediný pravičák, který v tomto kontextu odmítl tu nedůstojnou hru na atentát, z níž se část pravice pokoušela vytřískat politický kapitál. A to prostě je sympatické.

    Nicméně to, že vztah k prezidentovi je mnohdy patologický, je pravda. A označení Kikina je opravdu nedůstojné. Političtí protovnící by se ze zásady neměli ponižovat. Navíc dnes nejde o osobu Václava Klause - jde o systém.

    Přeju pěkný den
    A
    October 3, 2012 v 10.12
    Bondovka s kremrolí
    Vzhledem k tomu, že čtení o politicích ČR osobně nepovažuji za nejzajímavější žánr, zaujal mne Jochův článek hlavně odkazem na Jamese Bonda. Za pár dní totiž přijde do kina nová Bondovka Skyfall a musím se přiznat, že už se na ni hodně těším.
    Po těch úvahách o hrdinech bondovek a jiných pohádek (a o tom, zda je vůbec možné mít pouze kladné vlastnosti - a zda jsou pak kladné za všech okolností) jsem zvědav, zda všechny postavy ve filmu budou hrát fair play.. (To já osobně třeba považuji za velmi "správnou" vlastnost - i když nevím, zda nutně "hrdinskou"). Bojím se, že i agent 007 občas rozdá nějakou ránu pod pás. Ostatně doby, kdy jsem od bondovek měl velmi malou estetickou distanci mám daleko za sebou :-).
    Z nějakých důvodů ho přesto mám stále raději než většinu jeho protivníků (bondovky jsem viděl všechny a hodně si jich pouštím rád doposud). Snad je to tím, že agent s povolením zabíjet zatím vždycky nějak přežil. Možná, že se nám tím autoři (knih i filmů) snaží dávat najevo nějaké svoje hodnotové postoje (a jde tak v podstatě o nějakou formu product placementu etických hodnot :-))
    Ale možná ho nechávají přežít hlavně kvůli tomu, aby jim v dalším díle mohl přinést nějaký jiný užitek. Třeba tržby :-).
    DV
    October 3, 2012 v 11.04
    Vytecne
    Asi zatím nejpovedenější text oblíbeného svorníku antagonistických individuí nejen na FB, který jsem četl, pač je do jisté míry konfrontační, a třeba také proto, že autorka zmiňuje mého oblíbeného disidenta, který nečelil žvástům ale kulkám...:)
    October 3, 2012 v 11.57
    Joch možná správně (a profesně sebezáhubně) zesměšnil interpretaci chrastavského incidentu jako "atentátu". Ale to neznamená, že mu odpustíme jeho autoritativní, elitářský konzervativismus, který nemá daleko k fašismu.

    U politiků je těžké najít přiměřenou razanci výraziva. Co by u kohokoli jiného bylo nepřípustné, a dalo by se mluvit o porušování lidské důstojnosti, pokládám u politika za možné. Moc, například prezidentská (stejně moc zákonodárce, zastupitele, hejtmana, starosty, člena vlády atd.) v demokracii nezakládá automaticky nárok na respekt. Politik, tím, že pro sebe zvolil tuto cestu, se vystavuje ostřejší a razantnější kritice než ostatní. Když si politici stěžují na příliš ostré verbální napadání u soudů, dovídají se (až na Romana Smetanu), že ve své roli musí strpět i kritiku, která by jinak byla mezi lidmi nepřijatelná.

    O "Kikině" bych nemluvil, to mi připadá trapné. Ufňukaná kremlofilní bába, to je možná nevkusné, ale nevadí mi, že si ultrapravice takto vyřizuje účty. Klaus nečetněkrát zesměšnil a lživě očernil své odpůrce. Ze stejných důvodů mám ovšem právo Jocha označit za blízkého fašismu.
    ON
    October 3, 2012 v 14.08
    Rozumím, ale...
    Rozumím tomu, co chce Saša říci. Ovšem nějak málo diferencovaně popsala motivace a formy kritiky Václava Klause, takže ti kritici mi v jejím podání dost splývají s tím neuveřitelně primitivním Jochem. Joch a Klaus jsou přitom ze stejné myšlenkové líhně, jeden říká nekorektně to, co se snaží druhý říkat korektně. To by nám také nemělo unikat.
    PM
    October 3, 2012 v 18.13
    Souhlasím pane Novotný,
    ale snaha o korektní neoliberalismus je také jaksi diferencovaností neoplývající pojem.
    FO
    October 3, 2012 v 21.21
    co také napsal R. Joch
    "Sestavovat seznamy osob! Zbláznil ses?

    Na Tvém seznamu jsou i lidé, s nimiž souhlasím v 75% případů. Říká se jim „pravice.“ Pak jsou tam i lidé, s nimiž souhlasím ve více než 50% případů. Říká se jim „spojenci.“ A pak jsou tam i lidé, s jejichž názory většinou nesouhlasím. Říká se jim „levice“; každopádně však taky „spoluobčané“. "

    Roman Joch, Připiš mě na ten seznam, Adame - publikováno 5. ledna 2011 v reakci na "seznam pravdoláskařů" Adama B. Bartoše. http://joch.blog.idnes.cz/c/171364/Pripis-me-na-ten-seznam-Adame.html
    October 3, 2012 v 22.47
    Idealistický konzervativec,
    který si vybral vhodnou chvíli, aby opustil dočasné politické konzervativce, zviditelnil se a získal maximální možný počet čtenářů. Rád si hraje a chce být čten a milován. Jamese Bonda coby konzervativního politika se bát nemusíme, Klaus hrající na fašizoidní strunu je nebezpečnější.
    March 9, 2014 v 20.28
    "Kikina" neznamená, že se musíme Klause zastávat
    Souhlasím s panem Šimsou v tom, že Klaus hrající na fašizoidní strunu je nebezpečnější. Kdyby byla v roce 2003 přímá volba, zvítězil by. V roce 2008 už ale ne. Osobně Klause kritizuju od roku 1996, i když jsem byl tehdy osobnostně nezralý. Politicky však zrajeme stále.

    Vážím si lidí, kteří před Klausem varovali již v roce 1992. Jeho manipulace dlouho mnozí nechtěli rozeznávat, jindy byly tak rafinované, že normálnímu člověku, pokud po tom paranoidně nešel, snadno unikly. Většina současné "pravice" však Klause uznávala ještě den před amnestií. To mi přijde již velmi povrchní. Ještě teď mám hořkost z nepřímých voleb prezidenta z roku 2008, i v kontextu voleb z roku 2006. V tomto směru jako nevolič Zemana říkám: "Zlatá Zemanova výhra před rokem"...

    Kdo se povyšuje, bude ponížen.