Deník Referendum Domov

Je zvláštní, jak dojem z návštěvy jednoho města během jednoho měsíce může být odlišný. Mám na mysli České, neboli „Naše“, Budějovice. Našinec jako občan-spotřebitel či jako občan-volič je zde sice přijímán s otevřenou náručí, ale jako občan-aktivista už je nepřijatelný. Zvláště s kritikou jaderné energetiky.

V květnu jsem coby jeden z přednášejících odborného semináře o průchodnosti dálnic pro chráněné živočichy přijel na jeden den do tohoto města. Jako k občanu-spotřebiteli byli ke mně všichni z obchodního a zábavního byznysu uctiví a usměvaví. Je to i logické, neboť ze mě chtějí vytahat co nejvíce peněz. A za to mi nabídnou pohodu a zábavu.

Pokud by v „Našich“ Budějovicích probíhala předvolební kampaň, jistě by se ke mně jako k občanu-voliči chovali všichni ti nabízeči letáků a propagačních materiálů, včetně politiků, obdobně uctivě: každá politická strana totiž vždy ochotně šíří své ideje, jak zlepšit náš svět a zajistit naše štěstí a bohatství. A nejlépe hned a bezbolestně: „Jen nám dej panáčku svůj hlas a o více se pak už nestarej, my víme, jak ti zajistit, co chceš!“

Ovšem při své návštěvě v pátek 22. června jsem byl nemile překvapen. Jako občan-aktivista, který přijel veřejné říci své názory na plán postavit za zhruba tři sta miliard korun z veřejných peněz dva jaderné bloky v Jaderné elektrárně Temelín, jsem se rázem stal nežádoucím. A se mnou nejen další našinci, ale i lidé za hraničními horami, s nimiž tu žijeme stovky let – Rakušané a Němci. Ač krásný den, tak místy bylo hodně „mrazivo“.

Ministerstvo životního prostředí totiž ten den pořádalo veřejné projednání posudku o hodnocení vlivů této stavby na životní prostředí, kterého se může zúčastnit každý bez omezení. A také na něm říci, co si o této stavbě myslí a případně položit nějakou tu otázku. Investorem stavby jsou České energetické závody, a. s., neboli „Naše“ energetické závody.

A co je ČEZké, to je přece Naše. A do toho si od nikoho mluvit nenecháme. Ani do toho, jak uspořádat tak banální věc jako veřejnou diskusi s občany s jejich různorodými, často i emotivními názory. Ministerstvo si proto k tomu účelu pro jistotu na tři dny, od čtvrtka do soboty (proč asi, že?), zamluvilo dokonce Sportovní halu, kterou vlastní magistrát „Našich“ Budějovic. A právě zde vznikla ta pověstná mrazivost.

„Náš“ magistrát v čele s primátorem Jurajem Thomou a „náš“ ministr životního prostředí Tomáš Chalupa asi vůbec netuší, že z obvyklého veřejného projednání, na němž se pouze vyměňují názory, se zřejmě úmyslně stalo soukromé „zábavné válčiště“ najaté ochranky proti některým občanům s prvky šikany.

Její lidé totiž každou pro ně podezřelou osobu ošahala a současně jí prohledala zavazadla, zda v ní nemá podle ní nebezpečné předměty, jako je třeba svačina nebo plastová láhev s pitím. Dokonce i dětská hračka, bublifuk, byla zabavena jako vysoce nebezpečná! A kdo se udiveně odvážně ohradil, byl označen za agresivní osobu. A ta pak měla do haly vstup zakázán. Což se i stalo. Jak snadné a logické, že?

Přitom stačilo si místo „dívek a hochů se zarputilými výrazy a napjatými svaly“ najmout klasickou pořadatelskou službu, která by návštěvníky z blízka i z daleka, zvláště těch „za kopečkami“, s úsměvem přivítala, popřála by jim příjemnou diskusi a upozornila by je, že nelze při jednání jíst, ale pít vzhledem k horku možné je. Nikomu by se nic neprohledávalo a ani nezabavovalo a nikdo by nebyl ošaháván. Proč také.

Dosud jsem se zúčastnil asi deseti veřejných projednání různých staveb, ale nikdy jsem nezažil takovou koncentrovanou neúctu k právům občanům. Je proto zarážející, jak se ty krásné „Naše“ Budějovice při banální veřejné diskusi o plánech „Našich“ energetických závodů proměnily doslova v ostrůvek „atomového státu“ podezřívání, slídění a ponižování těch, co mají a veřejně pokládají znepokojivé otázky.

A jaké je ponaučení na závěr? Ať si každý dobře rozmyslí, zda se svými kritickými názory proti další politické a finanční podpoře jaderného průmyslu v České republice navštíví v nejbližších třiceti letech České, neboli „ČEZké“, Budějovice.

Ono utratit kolem tří set miliard korun našich peněz během té doby je totiž především v ČEZkém zájmu, nikoliv v českém. A nabídka našich sousedů pomoci se obejít i bez dvou jaderných bloků nás přece nemůže odradit od tohoto velkolepého plánu.

Naopak, je to přece velká výzva: ČZEké ručičky a ČEZké mozečky přece dokážou všechno! A je také prokázáno, že atomový stát je to nejlepší na světě, co člověka od jeho vzniku mohlo potkat. Proto s kritickými názory proti „jádru“ do „Našich“ Budějovic raději nejezděte. Budete prostě nežádoucí.