Deník Referendum Domov

O případu středočeského hejtmana Ratha nevíme nic víc než to, co se během prvního dne objevovalo v médiích. To, co se objevovalo, působí ale velmi, velmi podivně.

Taková MF Dnes čili idnes.cz, blahoslavená, chudá duchem, má o věci jasno jako o hokeji: lakonické zpravodajství, shrnutí kariéry, reportáž z bydliště, z krajského úřadu, pár reakcí kolegů. Nikoho ze zúčastněných nenapadne, že už sama tupě nekritická věcnost popisů a příval balastních informací konstruují nesamozřejmou realitu. Pokus o reflexi pak zastupuje i na poměry Martina Komárka ubohá glosa parafrázující dialogy synovců strýčka Fida, zde bůhvíproč vystupujících pod jmény Holmes a Watson.

Podivných okolností celé kauzy je přitom dost, bylo by vážně na co se ptát.

Za prvé, David Rath je zřejmě nejzranitelnějším ze špičkových představitelů ČSSD. Byl jemně řečeno nepopulární mezi ostatními hejtmany i řadou dalších spolustraníků, nenáviděný pravicí, které se přezíravě vysmíval, skandalizovaný médii. Uvnitř ČSSD byl spíše spojencem Dienstbiera či Sobotky, čili idealistického tábora ve vedení ČSSD, kteří se ho ovšem, jsouce bojovníky proti nešvarům tohoto typu, pochopitelně tím méně mohou nyní zastávat.

Kdyby byl David Rath žákem ve škole, byl by se svým pronikavým intelektem, odrzlým výrazem a dvěma či pravděpodobně více ženami takřka přirozeným kandidátem, aby se stal obětí šikany. Až nechutné reakce na sociálních sítích prozrazují, že dav lačnící po lynči se podařilo vcelku slušně rozrajcovat.

Zkorumpovaných politiků je u nás podle obecného mínění víc nežli těch druhých. Policie se pochlubila, že na případu pracovala půl roku a do případu se zapojila stovka policistů. Proč padla volba právě na Ratha? Není to náhodou proto, že se to politicky všem kromě Sobotky, Dienstbiera a spol. tak nějak hodí?

Může to být náhoda, ale nelze přehlédnout, že akce se udála v týdnu, kdy mají sociální demokraté rozhodovat o svém prezidentském kandidátovi. Jak věci stojí, Jiří Dienstbier je nyní jednoznačně největším potenciálním soupeřem kandidátů pravice. Ovládnutí Hradu má mnohem větší politický dopad, než se běžně soudí. Rozhodování ČSSD o Dienstbierově nominaci mělo být hlavním tématem veřejných debat tohoto týdne. Nebude.

Kdy se plánuje policie zastavit pro Pavla Drobila, pro Martina Kocourka, pro Pavla Béma, pro Romana Janouška? Jistě, ovšem, Janoušek jenom málem zabil člověka, ve vazbě nebyl, neboť svědky by přece on, vzor všech ctností, nikdy neovlivňoval, a tak dnes už víme, že onu paní přizabil z těch nejčistších pohnutek, dělal totiž jenom místo sanitce. Navíc není poslancem Parlamentu ČR, a také mu asi nikdy nikdo nedal jako šikovný dárek dobře zabalenou krabici s vínem. Že si ještě běhá po svobodě jako čamrda, zatímco v cele vedle té jeho prázdné sedí David Rath, je tudíž vcelku jasné. Aspoň Watsonům v MFD.

Za druhé, nikdo soudný asi nehodlá tvrdit, že charakter David Ratha je přehlídkou výstavních vlastností; přitom skoro každý uzná, že jednu přinejmenším neutrální vlastnost má: je neobyčejně chytrý, někdo by řekl i mazaný. Vážně nám chce někdo namluvit, že David Rath by si někde převzal sedm milionů korun v krabici od bot? V době, kdy i nesouměřitelně vyšší částky lze přesouvat mezi státy stiskem klávesy enter?

MF Dnes a Martinu Komárkovi možná to, že tu něco o věci říká policie, stačí, aby rozjeli svou propagandistickou mašinerii. Ale nás, kteří jsme slyšeli policii hovořit třeba o jejím zásahu na demonstraci proti Světové bance či o jejím zásahu proti CzechTeku, by navíc zajímalo, zda David Rath v okamžiku, kdy byl dopaden s tak řečenou krabicí od bot, náhodou zrovna ještě necválal i na praseti s křídly.

Přitom, že měl u sebe fyzicky peníze, se setsakramentsky hodilo, aby se dala obejít Ústavou zaručená poslanecká imunita. Rathova obrana je přitom přímá, jasná: tvrdí, že dostal jako dárek krabici s vínem, jejíž skutečný obsah neznal a že se jedná o pokus o politickou likvidaci. Proč by to mělo být méně věrohodné vysvětlení, než že se potuloval po Hostivicích se sedmi miliony, které krátce předtím převzal jako úplatek?

Jsou známi sociální demokraté, o nichž by taková informace nakonec příliš nepřekvapila. Moulové a bezzásadoví. Ale David Rath? Možná žádné velké zásady, ale moula? On si snad ty peníze chtěl zašít doma do peřiny? Nebo se s nimi druhý den hodlal stavit v bance a poptat se, jak by si je třeba mohl anonymně vložit na konto?

Za třetí, naším ministrem vnitra je jistý plukovník Kubice, který sám by možná měl ve zdravých poměrech dost co vysvětlovat před soudem a možná by od něj mohl odejít aspoň s podmínkou kvůli vylhané zprávě, kterou fatálně ovlivnil volební výsledek v roce 2006. Už tehdy pravice podnikala ve standardní demokracií absolutně nepřijatelné kroky k diskreditaci protivníka a dnešní ministr vnitra v tom hrál klíčovou roli.

Proč bychom měli vylučovat variantu, že tuto akci proti jednomu z nejzranitelnějších článků opozice opět nezorganizoval plukovník Kubice tak jako skrumáž obskurních obvinění, o nichž tenkrát ctihodný pravicový tisk referoval rovněž s blazeovanou neutralitou, jako kdyby měla věcný základ? Nemají náhodou obě akce totožný rukopis? Řekla nám už policie o věci dost, abychom mohli věřit její verzi?

Argentinské přísloví praví, že k tangu jsou zapotřebí dva. Kdo Davidu Rathovi peníze předal? A pro koho ten, kdo mu je předal, pracoval? Policie říká, že Davida Ratha půl roku odposlouchávala. Půl roku se domlouval na úplatku, který si pak šel převzít v krabici od bot či vína? A domlouval se o tom svým telefonem, o němž by ho ani ve snu nenapadlo, že je odposlouchávaný? Elementary, Dr. Watson.

Jistě, v normálním demokratickém státě by zneužití policie k politickým cílům bylo v tomto rozsahu absolutně vyloučené. Leč zůstává otázka, nakolik je náš stát ještě normální a demokratický.

S jakýmikoli závěry o případu Davida Ratha by asi bylo rozumné počkat aspoň na zodpovězení těchto otázek.