Tekutý hněv
Jiří PeheMiroslav Kalousek odsoudil Holešovskou výzvu jako útok na demokracii. Má sice pravdu, ale měl by si položit otázku, kdo zahnal tisíce lidí do pocitu takové bezvýchodnosti, že už nevěří smysluplnosti změn „uvnitř“ systému?
Na adresu tzv. Holešovské výzvy poznamenávají někteří politici a komentátoři ironicky, že její program je zmatený a nerealistický. Totéž bylo před časem slyšet o tzv. „rozhořčených“, jejichž hnutí se rozlilo z Madridu do ostatních evropských měst, nebo o americkém hnutí Okupujte Wall Street.
Ti, kdo tato hnutí odbývají tímto poněkud povýšeneckým způsobem, by si ale možná měli položit otázku, zda projevy „tekutého hněvu“, jak esenci rostoucích masových protestů současnosti pojmenoval trefně Václav Bělohradský, nejsou jen odvrácenou stranou neschopnosti politických elit nabízet smysluplná východiska ze situace, kterou stále více lidí vnímá jako hlubokou krizi demokratického systému.
S tím souvisí i otázka, zda se tudíž nejedná o jev potenciálně mnohem nebezpečnější, protože zneužitelnější různými populisty, než jsou třeba masové protesty různých hnutí a odborů, které alternativy k systému, jenž vidí jako nefunkční, asociální či zkorumpovaný, nabízejí.
Jinými slovy: nabízí se otázka, zda „tekutý hněv“ není poslední fází zloby na systém, který je neschopný reflektovat svá selhání a „opravovat se“ zevnitř.
°Příčinu krize - kult trhu - chápe jako boj proti všemu závislému na masovému konsensu, jako výrazu extrémní nedůvěry elity vůči demokratické politice, která vedla k dnešní globální krizi podceněním role státu v ekonomické teorii a praxi.
°Následky krize vidí v destruhované civilní angažovanosti, nárůstu nerovnosti a tím oslabení demokratické kontroly moci.
°Původ krize vysvětluje Judt v kapitole „Pomsta Rakušanů“ - pro nás, sousedky spjatými extra poučně:
Na počátku stáli ekonomové Vídeňské školy – Hayek, Schumpeter, von Mises - kteří v americké emigraci zpracovali své traumatické zkušenosti s rozpadem demokratického státního uspořádání do teorie, která od osumdesátých let ovládá euroatlantickou civilizaci. Jejich rakouské/středoevropské zkušenosti je přivedli ke skálopevnému předvědčení, že nadměrně dominantní stát vede nezadržitelně k totalitarismu a svobodný trh naopak vytváří prostředí neustále nových kompromisů, za kterých menšiny i jedinci uzavírají dohody a tím trvale vytváří pevnou společenskou kooperaci. Široký demokratický konzens – tedy vliv státu tak dostává druhotný význam.
To byla podstata nauky, kterou vyvodili na základě lekce svých zavržení hodných rakouskoevropských zkušeností. Po několika desetiletích se pak zásluhou svých intelektuálních potomků – Chicago Boys – stali intelektuálními původci dnešní krize.
Jejich nauka vystavená na exaktností posedlé ekonomii končí ve své konsekvenci v opovržení myšlením, které se jí příčí. Ústí do absolutizace rozdílu mezi vyšší a nižší kulturou, do stavu znemožňující pochopení pro konzens – schopnosti integrace širokých vrstev – a tím do stavu oslabující, ba znemožňující demokratické vědomí.
Jde o defekt zasahující celou společnost. Patologickým elitarismem dnes trpí jak politické elity, tak i intelektuálové. Jde o tekutý hněv vyvolaný vlastní impotencí účinné demokratické opozice. Bych řekl.
Snad jen k poslední větě bych dodal, že na svou vlastní zodpovědnost si vláda bohužel asi nezahrává (ani také). Jaké politické důsledky (pro příští volby) si nečasovci dnes obstarávají? A nevyhovují záměrům jednoho zakladatele a rozkladače modré strany? Byť by třeba už ty záměry nestály za řeč?