Ministr Kalousek se opět diví. Diví se tomu, že ekonomická situace bude zcela odlišná, než s jakou počítalo jeho věčně optimistické Ministerstvo financí. Nediví se poprvé. Následky jeho údivu se jasně projevily již na konci roku 2008, kdy jako mantru opakoval, že „ČR se krize nedotkne“ a „budeme růst pomaleji, ale porosteme.“ Následně Kalouskem řízené ministerstvo vyprodukovalo největší chybu v odhadu růstu HDP na světě, kdy se „spletlo“ o celých 9 procentních bodů. S ironií by bylo možno říci, že ministr se trefil, ale pouze si popletl znaménka plus a minus.
Legrace stranou, to co nyní zažívá ČR a co se na ní chystá (tj. to, co předložil ministr Kalousek v pondělí 27.2. na tiskové konferenci s eufemistickým názvem: Stabilizační rozpočtová opatření na období 2012-2014) je příliš vážné. Ministerstvo financí se v odhadu růstu nemýlí proto, že by mělo tak mizernou analytiku, ale prostě proto, že fiskální konsolidace je hlavním cílem Nečasovy vlády. Jestli to rozloží hospodářství a dožene většinu obyvatel do bídy, je celkem lhostejno – vždyť i v prezentaci ze zmíněné tiskové konference je uvedeno: „i přes méně příznivý vývoj ekonomiky nepolevíme v tempu rozpočtové stabilizace.“ Zkrátka, budeme škrtat, až se neochvějně a ideologicky pevně dostaneme na samé dno.
Kalousek je znám tím, že systematicky odhaduje vyšší růst tak, aby „mu ta čísla tak nějak vyšla.“ Poté, co je naprosto nerealistický rozpočet schválen, nastupuje prozření a následně jsou ihned avizována další drastická opatření. Svedou se buď na globální krizi (kterou samozřejmě nebylo možno očekávat, i když už byla „jednou nohou“ uvnitř), nebo na dluhovou krizi v Eurozóně, nebo na problémy Německa… Nějaký ten externí důvod se vždy najde. Jenže zhoršující se ekonomická situace v ČR není způsobena tolik zahraničními faktory, mnohem více je tzv. home-made.
Kalousek si celou dobu počíná jako účetní, a sice jako hodně špatný účetní. Zásadně ignoruje dva opravdu důležité faktory:
- nic co navrhne vláda a provede se nijak neodrazí na domácí ekonomice. Prostě něco škrtneme, něco zvýšíme (třeba DPH) a ono to vyjde. Pak následuje ono zmíněné „divení“, že restriktivní opatření vlády mají kupodivu dopad na domácí poptávku a samozřejmě také na nezaměstnanost a zpětně na veřejné finance.
- zahraničí. Zahraničí v úvahách Ministerstva financí neexistuje, případně se chová velmi zvláštně. Německo poroste stále (ať už se v globální ekonomice děje cokoliv), ČR bude nadále sloužit jako 17. Bundesland. A když je potřeba, tak se dlouhodobě záporné směnné relace stanou kladnými jen tak, samy od sebe.
Jaká „pěkná“ opatření plánuje Kalousek na roky 2012-2014? Jedná se o zmrazení důchodů. Toto opatření má v prvním roce „vynést“ téměř 12 mld. Korun, v roce 2014 pak dokonce dvojnásobek. Vzhledem k tomu, že dalším navrhovaným opatřením je navýšení DPH až na 20% (!) s možnými výjimkami u knih, či léků, a navíc o zrušení doplatku na bydlení, jedná se o cílenou destrukci seniorů. Dobře to ukazuje „sociálnost“ vlády, která se „hojí“ na té nejchudší skupině, u níž se těžko dají očekávat nějaké mohutné protesty.
Již nyní je situace řady seniorů zoufalá. Nemohou zvládnout deregulované nájemné, skokový nárůst cen potravin, rostoucí poplatky za léky a za péči (poplatky v nemocnicích). Právě jich se nárůst DPH (degresivní daň) a poplatků za léky dotkne nejvíce. Spolu s rušením doplatku na bydlení se desetitisíce seniorů mohou ocitnout na ulici a zemřít v chudobě.
Jak typické pro tuto vládu je, že tímto bezcitným opatření vůči našim starým spoluobčanům chce ušetřit 12 mld. Korun – tutéž částku, kterou mohl český stát získat, kdyby se ovšem zapojil do kauzy Mostecké uhelné, kterou otevřela švýcarská justice. Ta, jako jiné podobné, vyšuměla do ztracena. Odhady korupčních odtoků se pohybují až kolem 100 mld. ročně! Proti nim se ale nijak zasahovat nebude a nesmí – i kdyby se kvůli tomu měl zhroutit celý justiční systém. Je třeba mít všude „své“ lidi, kteří zajistí, že se po ničem nikdy pátrat nebude. A pak se vrhnout na „socky“, které prožírají naši budoucnost.
Zajímavý je daňový mix vlády. Na jedné straně hovoří o „dočasném“ zmrazení důchodu – v situaci nejvyšších šokových nárůstů cen – na straně druhé o „dočasném“ zavedení progrese pro fyzické osoby (31, resp. 32%). Jenže… jednoznačně degresivní DPH se žádná „dočasnost“ netýká. Takto vysokou sazbu DPH na potraviny, jako navrhuje české ministerstvo financí, a koneckonců i „snížená“ sazba ve výši 14%, se zcela vymykají z rámce vyspělých zemí. Platí, že čím je země zaostalejší, tím více se soustřeďuje na výběr DPH, či jiných nepřímých daní. Je tomu tak proto, že od bohatších vrstev daně nedokáže, resp. není ochotna je vybrat.
Jako zástupce té nejpravicovatější ze všech pravicových stran s rétorikou že „daně jsou trest“, určitě nebude ministerstvo financí pod Kalouskovým vedením navrhovat speciální zdanění bohatých jako francouzský kandidát na prezidenta Hollande (vždyť i ta progrese má mít jen dočasný! charakter), nebo snad silnější používání majetkových daní, které se v ČR téměř nepoužívají, nebo snad daní z finančních transakcí, či obratu burzy. Místo toho musí rychle postupovat u privatizace penzijního systému, znevolnění posledních ostrůvků kritického myšlení – univerzit a zavedení školného, dárečků pro soukromé pracovní agentury či zavedení trhu do zdravotnictví.
Kalouskova strana – TOP09 – postavila svůj volební úspěch na řecké lži. Na lži o tom, jak se ČR blíží Řecku v tempu a výši zadlužování. Na tomto strachu, kdy dokonce lidem posílala složenky s podílem jejich dluhu, založila svou volební kampaň a nadmíru uspěla.
Je to ale právě ministr Kalousek, který roztočil kola smrtící spirály, která je pro Řecko tak symptomatická. Drastický pokles výdajů ničí veřejných sektor a společnost, ale i ekonomicky je zcela kontraproduktivní. Ekonomika se začne propadat, to si „objektivně“ vynutí další škrty a tak dále, kdy se poměr dluhu k HDP zvyšuje a nikoliv snižuje. Takovouto politiku již nelze svést na omyl Ministerstva financí. S největší pravděpodobností se jedná o záměr: konečné řešení pro slabší spoluobčany (seniory, postižené, nemocné) a privatizace veřejného zisku pro klientelu vládnoucích pravicových stran.
Text vychází v rámci projektu Kritická ekonomie, jehož je Deník Referendum partnerským médiem.
