V loňském roce byla k vidění reklama na hypotéku s postavou upíra zakrývajícího si ústa a s textem: „Nebojte se, já vás nevysaju.“ Reklama jistě zvláštní, neboť kolem sebe vidíme spoustu příkladů, jak zadlužení může „vysát“ celé rodiny, ba dokonce státy. Upír dluhů jakoby v tuto chvíli už neměl potřebu se skrývat za obrázky šťastné rodinky ve vlastním domě. Místo toho se objevil v nezakryté podobě, aby se zakrytými ústy výslovně popřel to, že je jeho cílem odčerpat co nejvíce peněz z kapes klientů. Dodnes mi zůstává tak trochu záhadou, jak se taková reklama vůbec mohla objevit.

Nabízí se otázka, jestli obdobné nápisy, jaké nacházíme na cigaretách („kouření ohrožuje zdraví“ apod.), by se neměly dávat i na nabídky bankovních úvěrů a splátkového prodeje. Skončit na ulici jistě zdraví neprospívá. Jenže mnohým mocným tohoto světa dluhy vyhovují.

Niall Fergusson ve své úspěšné knize Vzestup peněz uvádí zajímavý citát z amerického filmu z roku 1946 „Báječný život“, v němž syn říká o svém otci — poskytovateli hypoték — toto: „Můj otec si o sobě moc nemyslel [...] Ale pár lidem skutečně pomohl dostat se pryč z vašeho brlohu, pane Pottere. A co je na tom špatného? Nestali se z nich snad lepší občané? Nestali se z nich snad lepší zákazníci? [...] Vy říkáte, že než vůbec začnou přemýšlet o slušném domově, musejí čekat a šetřit peníze. Čekat! Čekat na co? Až jejich děti vyrostou a opustí je? Až budou tak staří a vyčerpaní, že... Víte, jak dlouho trvá pracujícímu člověku, než ušetří pět tisíc dolarů? [...] Je to snad moc, když člověk chce, aby tito lidé pracovali, platili, žili a umírali v pár slušných místnostech s koupelnou?"