I nekřesťan se nemůže než s jakýmsi nevěřícným údivem pozastavit nad drzostí hradní mediální úderky, když ústy či perem Petra Hájka, popřípadě Milana Knížáka, nestoudně mistruje prominentního křesťanského intelektuála Tomáše Halíka, který je jen v tomto roce recipientem několika cen, včetně ceny za nejlepší evropské dílo z oblasti náboženské literatury.

Halík si hradní útok vysloužil tím, že kritizoval církevní hodnostáře za to, že dovolili prezidentu Klausovi, aby na svatováclavské mši přednesl výrazně politický projev. Podle Halíka „Klaus k oltáři nepatří“, čímž má na mysli politiky obecně. Musíme se podle něj bránit nebezpečí oživování „jednoty trůnu a oltáře“.

Pokud jde o Klause konkrétně, Halík správně konstatoval, že jeho útok na sociální stát během výše zmíněného projevu je v naprostém protikladu k sociálnímu učení katolické církve a k sociálně-politickému myšlení papeže Benedikta XVI.. který neoliberalistickou ideologii všespasitelného trhu soustavně kritizuje.

A to se Halík držel zpátky. Mohl se totiž také zeptat, kde bere Klaus odvahu kázat v rámci katolického shromáždění o tradičních hodnotách jako je rodina, když je známý svými nevěrami nebo když krade propisovací pera v přímém přenosu. Ondřej Štindl sice správně v Lidových novinách poznamenal, že osobní morální selhání tohoto druhu nemusí nezbytně člověka diskvalifikovat, aby obecně apeloval na dodržování určitých hodnot, jenže pro některé z nás to může být přinejmenším „chucpe“, což je pěkný židovský výraz pro opovážlivou drzost.

Jako „chucpe“ lze označit i skutečnost, když Petr Hájek přičinil hned dva ostré útoky na Halíka, z nichž zejména jeho slova na zpravodajském serveru Parlamentní listy překračují i meze „opovážlivé drzosti“.

„Už delší dobu rozumím tomu, proč se v médiích vedou diskuse o tom, zda kněz Halík není ve skutečnosti ateista, buddhista či něco podobného pouze krytý kněžskou sutanou. Jako hluboce věřícího katolického laika mě urážejí některého jeho teologické závěry, s nimiž se Církev ani v Čechách rozhodně neztotožňuje," řekl ParlamentnímListům.cz Hájek.

Je neuvěřitelné, že Halíkovu náboženskou víru takovým neomaleným způsobem zpochybňuje jeden z nejbližších spolupracovníků prezidenta, tedy oficiálního představitele světské moci. Když už by někdo měl zpochybňovat Halíkovu víru, pak tedy Církev. Jenže její nejvyšší představitel, papež Benedikt XVI. udělil právě Halíkovi v roce 2008 titul papežského preláta.

Hájek ovšem tvrdí: „Halík reprezentuje tu část Církve, která nesnese představu, že by se stát s Církví na něčem dohodl, a za své poslání má, že všechno, čeho bylo dosaženo, boří. Nejsem si jist, jestli je pan Halík jenom skrytý ateista, ale jistý jsem si tím, že Halík je diagnóza. Jeho ambice jsou vysoce politické, nikoli duchovní, a to po celý jeho život. Pan Halík se vždy skrývá. Tentokrát je zjevné, že pod rouškou útoku na prezidenta republiky, ve skutečnosti útočí na arcibiskupa Duku. V každém případě je nutné říct, že víme i od vysokých představitelů Katolické církve, že názor, který prezentuje kněz Halík, není názorem jejich a že kněz Halík není mluvčím Katolické církve, nýbrž pouze soukromou osobou.“

Nelze se než zeptat, kdo se tady vlastně skrývá. Proč pronáší takové odsudky prezidentův spolupracovník, přičemž se zaštiťuje „vysokými představiteli církve“? Neměl by případnou kritiku Halíka přenechat spíše jim? Neměli by spíše oni vysvětlit přímo veřejnosti, proč dávají v rámci svatováclavské mše prostor jakémukoliv politikovi, aby pronášel politické, navíc v tomto případě nechutně útočné projevy, kterými sleduje nějakou vlastní agendu?

Když už je v titulku článku pojem z jidiš, lze pro pana Hájka místo dlouhého hodnocení nabídnout ještě jeden pěkný výraz z jidiš, který zdomácněl v americké angličtině: schmuck. Pan Hájek je prostě „schmuck“ se vším všudy, ať už píše o Halíkovi nebo „festivalech deviantů“, Darwinovi, či 11. září 2001. Otázkou je, proč takový „schmuck“ působí v blízkosti prezidenta.