Zadlužování státu a úspory
Antonín PeltrámPropouští-li stát úředníky proto, aby ušetřil, nemusí to mít vždy kýžený výsledek. Práci pak zadává v některých případech renomovaným právním kancelářím, které si za práci účtují vysoké částky.
Před několika týdny diskutovali k politickým otázkám v nedělní televizi dva expremiéři — Zeman a Fischer. Diskuse měla vysokou úroveň. Výběr diskutované problematiky byl ale na moderátorovi, zanikly tedy tak závažné problémy, jako hospodářská a v návaznosti na ni i sociální stagnace, k níž dochází. Plyne ze škrtů rozpočtových výdajů, dokonce i za cenu proklamovaného odevzdání přidělených prostředků v rámci strukturálních a jiných programů a nečerpání dalších možných prostředků EU. Přitom to není dar - je to příspěvek k společné Evropě, společnému trhu, který by měl v rámci principu solidarity převzít část břemen, které ČR ponese.
Nepodporuje se rozvoj, vyžadující investice, protože ty jsou většinou i na úvěr a u nás se silně demagogicky argumentuje zadlužením Řecka a jeho důsledky. Jenomže Řecko bylo příkladem spíše důsledků nadměrně rizikových, když ne přímo podvodných finančních transakcí, umožňujících růst vlastních i zahraničních miliardářů. Ti nakonec prosadili i falsifikaci ukazatelů rozpočtu, aby se Řecko dostalo do zóny euro. Nelze v tom vidět, že spekulanti byli přece jenom národohospodáři, kteří výsledky svých spekulací chtěli převést do pevnější měny, než drachma? Nebude to špatný vzor pro naše zbohatlíky, kteří potřebují doprat peníze a pak zakotvit výnosy v euro?
Členské státy EU27- včetně oblasti euro a s horším pořadím, pokud jde o vládní schodek a dluh, se rozvojových úvěrů zejména z Evropské investiční banky nebojí, protože dosáhnout u rozvojových projektů krátké doby splácení včetně cca 4% úroku není pro národohospodáře podporující rozvoj nijak obtížné. A investice snižující nezaměstnanost uvolňují sociální výdaje rozpočtu a naopak zvyšují prostřednictvím daňového systému jeho příjmy, takže ve svém důsledku, pokud nejde o spekulace, situaci veřejných rozpočtů nezhorší.
Upoutaly mne však úvahy Miloše Zemana k potřebě redukce byrokratického aparátu. Chci poukázat na jev, který snižování aparátu provází: práce vlastních pracovníků ministerstev se zadává soukromým firmám s bývalými kolegy, kteří odešli „za lepším“. Náklady na projednávané kauzy se tím vyhouply na násobek původních nákladů. Renomované právní kanceláře si za stránku posudku, který dříve dělal úředník aparátu, účtují za stránku textu více než měsíční plat úředníka. To je nadto potenciálním zdrojem korupce. Přílišné zjednodušování není tedy to pravé.