Všechny „staré“ vládní strany měly v narůstající míře potíže s různými skandály, jen šťastnou náhodou a protekcí jiných mafiánů často nedovedenými před trestní soudy. Přišli někteří „noví“, kteří ale buď nebyli tak zcela noví, (a proto byli neúnosní na kandidátkách „starých“ vládních stran, nebo kteří za krátkou dobu „staré“ politiky dohnali.

Lékem proti korupci mělo být mládí. Nevadila a nevadí nezkušenost? O co se obroditelé politiky obvykle opírají? Především o mladé a nezkušené. U nás tak tomu bylo např. v akci „mládež vede“, „zelení“ „flekovali“ náměty na zavedení aktivního volebního práva od 16 let. Ve světě je řada příkladů z bývalého SSSR i kulturní revoluce v Číně.

Byly skutečně odlišné věkové požadavky na aktivní a pasivní volební právo v Československé republice a některých vyspělých demokraciích tak nelogické? Bylo dobré, když se z vysokých škol vyvalila skupina čerstvých absolventů, kteří s minimální životní i odbornou praxí začali obsazovat lavice Poslanecké sněmovny? Nyní máme zřejmě nejmladší věk vedení poslanecké sněmovny.

Pohroma ale pokračuje: budeme mít nejmladší ministry bez zkušeností a znalostí, ale stále s působností absolutních vládců. Chybí totiž zákon o státní službě, chybí na každém ústředním úřadu státní tajemník, který se se změnou vlády nemění a drží kontinuitu a ochrana určitě větších odborníků než těch nejvyšších, kteří pak mohou jen držet „hubu a krok“, protože když dají najevo jiný názor, prostě letí. Bojí se také být příliš iniciativní, protože nově přišlý diktátor se „selským“ rozumem bez ohledu na platné právní normy je také nahradí věrnými laiky, kterým stačí ústní pokyn k určitému kroku, zejména takovému, který je v nesouladu s pravidly.

Může státní správa spolehlivě fungovat?