Deník Referendum Domov

Ministr práce a sociálních věcí se trápí. Jeho dílu reforem nikdo nerozumí a tak už v čirém zoufalství pomyslel na PR agenturu – že by to jako lidem vysvětlila za něj. Nějaké snad ty billboardy, maskované články v novinách, takzvaní nezávislí odborníci pozvaní navečer do ČT. S tím tupým obyvatelstvem to prostě jinak ani nejde.

Přitom není co nechápat a zrovna ministr Drábek by to u svých reforem zvládl vysvětlit svými slovy krásně. Lidi nechtějí pracovat, přitom práce je všude spousta. Válí se doma, tlučou špačky a už samotnou svou existencí zneužívají sociální dávky. Prožírají nám náš racionální, efektivní a úsporný stát. Zakrátko je ale poznáme podle toho, že při nákupu vytáhnou sociální kartu. Cejch socek.

Když už chudé (zatím) nelze zavřít dohromady kdesi za plotem, živit je leda polívkou a nechat hlídat nějakou agenturou, aspoň se jim dá utnout přívod peněz. Dávky ano, ale ne v penězích. Ministr se děsí vlastních představ, opřených o bůhvíco, že příjemci dávek utrácejí tyto peníze za rum, krabicové víno, tabák a jiné podobné radovánky.

Aby si sociálně potřební nemohli za peníze z dávek koupit, co je napadne, plánuje ministerstvo sociální kartu, na níž budou peníze od státu uloženy v podobě kreditu. Má to dvě velké výhody. Peníze jsou revolučním vynálezem rušícím přímou souvislost mezi osobností a věcnými vztahy. Mezi ně vstupuje objektivní instance peněz. Peníze člověku poskytují nezávislost. Takže chudým bude dáno jasně najevo, že na nezávislost mohou zapomenout, protože za žádné osobnosti nadále považovány nebudou. Místo toho budou za nesvéprávné.

Druhou velkou výhodou je možnost kontroly. Ministerstvo se snad inspirovalo v supermarketech, které běžně vydávají klientské karty. Kdo používá při nákupu kartu, získává jakési slevy nebo body, a v nějakém oddělení v centrále se pěkně sbíhají data o tom, kde, kdy a hlavně co dotyčný nakupuje. V případě sociálně potřebných to teď bude vědět i stát.

Oproti obchodním řetězcům má stát ovšem i další možnost. Tesco nebo Billa těžko mohou někomu zakázat kupovat si třeba čokoládu (jste moc tlustý) nebo pivo (už jste jich tenhle týden měl dost). Stát ano. Díky komplexním datům o spotřebě příjemců dávek bude moci určovat, co si kdo může koupit a co ne. V alkoholu a tabáku je jasno už teď. A časem? Jestli budete jíst tolik paštik, nedostanete dávky. Je to totiž nezdravé, víte? Tak vy máte na to, abyste si kupovala šunku? Tak to s dávkami dolů, paní.

I pro obchodníky začne legrace. Na načítání karet s kredity od státu bude potřeba nějaké terminály. Stát buď vyhlásí veřejnou soutěž na jejich dodávku do všech obchodů za miliardy, aby si pár kamarádů kolem ministerstva taky přišlo na své, nebo si je obchodníci budou muset pořídit za vlastní prostředky. Pro menší obchody to bude moc drahé, terminály mít nebudou a přijdou tak o část klientely.

Nebo ministerstvo vymyslí ještě větší vykutálenost, a v tradičně transparentní a férové soutěži určí řetězce, které budou moci na sociální karty vydávat zboží. Ostatní budou mít smůlu. Ať už to bude jakkoli, nikdo nebude moci prodávat, co ho napadne, jak tomu od vynálezu peněz bylo. A stát si pěkně zkontroluje, zda obchodníci nehřeší a neprodávají jim to, co ministerstvo zakázalo.

My vám dáme svobodné podnikání. Nadále se bude prodávat různým skupinám lidí jen to, co povolí stát. Jistě podobné karty časem najdou širší uplatnění. Mělo by se jim ale říkat karty asociální.