Hloupost a řecký bankrot
Tomáš TožičkaMédia i ekonomové opět straší bankrotem Řecka. Pokud je nedovzdělanost omluva, pak jim můžeme tyto nesmysly odpustit, přesto se jedná o smutnou ukázku hlouposti a nekorektnosti.
Ptala se mě jedna kolegyně: „Prosím tě, už zase píší v médiích, že Řecko čeká neodvratný bankrot. Já tomu nerozumím, co tím vlastně myslí?“ Ta inteligentní a vzdělaná žena se oprávněně ptá, stejně jako mnoho jiných, co vlastně znamená ona mediální zkratka o bankrotu. Bohužel, to se v České republice od politiků a novinářů nedovíte. A neřeknou vám to ani ekonomové, kteří jsou jako představitelé slepé ideologie v číslech nejslabším článkem polit-mediálního řetězu.
Bankrot je v původním smyslu formální způsob čestného vyrovnání mezi věřitelem a dlužníkem prováděný na žádost zadluženého. Původně šlo o to, aby dlužník, který už nemůže reálně pokrýt své závazky, ukončil činnost s tím, že mezi věřitele spravedlivě rozdělí to, co mu ještě zbylo.
Od dob hansy, kdy se bankrot stal standardním nástrojem, však došlo k zásadnímu vývoji. Od prostého rozprodání firmy ve prospěch věřitelů se přešlo k silnější ochraně zaměstnanců na jejichž nároky má být brán největší ohled. Toto pravidlo platilo i u nás od dob monarchie, než se na zaměstnance začalo kašlat za éry reál-kapitalismu.
Ve světě se pak bankrot posunul do podoby, kdy věřitelé musí nejprve udělat vše pro revitalizaci firmy a pak je teprve možné ji zavřít. Zaměstnancům jsou ovšem v tomto případě přiznávány i takové nároky, jako odškodnění za zhoršení možnosti najít zaměstnání, když se klíčový podnik v regionu zavře.
V USA mají i institut pro Bankrot obcí a veřejných institucí. Věřitel má nárok jen na takové odškodnění, které nepoškodí základní funkce obce či instituce.
×
Diskuse
DS
June 24, 2011 v 10.45
říká se, že vždy jde o problémy s načasováním :
- zpoždění při rozeznání změny
- zpoždění s jejím zaváděním
- zpoždění v účinnosti
Myslím, že to jest aplikovatelné na "problém" Řecka či potažmo "Eurozóny".
Vždy pozdě, o informacích pro občany nemluvě, to až naposled, prosím pěkně))).
Z jiného soudku: děkuji za aktivní a správný přístup k Obč.zakoníku.
David Sekanina
- zpoždění s jejím zaváděním
- zpoždění v účinnosti
Myslím, že to jest aplikovatelné na "problém" Řecka či potažmo "Eurozóny".
Vždy pozdě, o informacích pro občany nemluvě, to až naposled, prosím pěkně))).
Z jiného soudku: děkuji za aktivní a správný přístup k Obč.zakoníku.
David Sekanina
Vývoj kolem bank na Islandu je třeba poněkud doplnit:
Britská a holandská vláda už klienty zkrachovalé banky Icesave (šlo o čistě virtuální ústav, fungující jen na internetu a převážně pro cizince) odškodnily. Drobní střadatelé (ve skutečnosti spíše investoři do rizikových, ale výnosných produktů) tedy své peníze dostali. Vlády UK a Nizozemí teď jenom vymáhají příslušnou částku po vládě Islandu, a to na základě klauzule o ochraně zahraničních investic, podepsané (jinou) vládou Islandu v rámci pravidel Evropského sdružení volného obchodu (EFTA), jehož je Island členem, které mu zaručuje volný přístup do evropského hospodářského prostoru a jež mu - mimojiné - umožnilo v minulosti tak zbohatnout.
Záruka Islandu za zahraniční investice může být v tomto případě brána jako nemorální. To ale nic nemění na tom, že z hlediska mezinárodního obchodního práva Island zavazuje.
Po dvou referendech, v nich občané odmítli vládní návrh dohody s Brity a Holanďany, byla celá věc předána rozhodčímu orgánu EFTA. Příslušný kvazisoudní proces tepeve začne, je ale krajně nepravděpodobné, že by soud EFTA rozhodl ve prospěch Islandu. Jestliže tedy Island nebude chtít z EFTA vystoupit (což by znamenalo zdražení veškerého dovozu) a zároveň se bude i nadále snažit o členství v EU, nezbude mu (tj. jeho daňovým poplatníkům nezbude), než nějakou částku opravdu zaplatit.
Otázkou je ovšem jakou, za jakých podmínek. A v tomto sehrává občanský tlak jednoznačně pozitivní roli - podmínky vyjednané před druhým referendem (tj. po odmítnutí první smlouvy občany) byly totiž o mnoho příznivější a dá se očekávat, že EFTA nabídne rovněž kompromisnější řešení.
Britská a holandská vláda už klienty zkrachovalé banky Icesave (šlo o čistě virtuální ústav, fungující jen na internetu a převážně pro cizince) odškodnily. Drobní střadatelé (ve skutečnosti spíše investoři do rizikových, ale výnosných produktů) tedy své peníze dostali. Vlády UK a Nizozemí teď jenom vymáhají příslušnou částku po vládě Islandu, a to na základě klauzule o ochraně zahraničních investic, podepsané (jinou) vládou Islandu v rámci pravidel Evropského sdružení volného obchodu (EFTA), jehož je Island členem, které mu zaručuje volný přístup do evropského hospodářského prostoru a jež mu - mimojiné - umožnilo v minulosti tak zbohatnout.
Záruka Islandu za zahraniční investice může být v tomto případě brána jako nemorální. To ale nic nemění na tom, že z hlediska mezinárodního obchodního práva Island zavazuje.
Po dvou referendech, v nich občané odmítli vládní návrh dohody s Brity a Holanďany, byla celá věc předána rozhodčímu orgánu EFTA. Příslušný kvazisoudní proces tepeve začne, je ale krajně nepravděpodobné, že by soud EFTA rozhodl ve prospěch Islandu. Jestliže tedy Island nebude chtít z EFTA vystoupit (což by znamenalo zdražení veškerého dovozu) a zároveň se bude i nadále snažit o členství v EU, nezbude mu (tj. jeho daňovým poplatníkům nezbude), než nějakou částku opravdu zaplatit.
Otázkou je ovšem jakou, za jakých podmínek. A v tomto sehrává občanský tlak jednoznačně pozitivní roli - podmínky vyjednané před druhým referendem (tj. po odmítnutí první smlouvy občany) byly totiž o mnoho příznivější a dá se očekávat, že EFTA nabídne rovněž kompromisnější řešení.
DS
June 24, 2011 v 12.13
A pozitivní role tlaku spořebitelů bubliny
tedy vičů islandské země se následně projeví pravděpodobně v negavi přistoupení k eurozóně ze strany Monarchie nizozemské i Monarchie Britské, následek čehož bude pravděpodobně velké snížení ekonomické úrovně voličů islandských a levnost turistických zájezdů k jejich sopkám.
Ne, že bych jim to přál, avšak, každý sám platí své rozhodnutí.
Ne, že bych jim to přál, avšak, každý sám platí své rozhodnutí.
DS
June 24, 2011 v 12.15
a EFTA, co vím/ amé vědomosti mohou být mylné
žádné dobré podmínky islnd. voličům nenabídne,zatím se v zákulisí čile vyjednává o privatizaci za smělých podmínek
TT
Klauzule o ochraně investic se stala nástrojem na outsourcing rizik z firem na státy. Na to jsme upozorňovali již během procesu MAI, který byl sice zamítnut, ale v podobě ochrany zahraničních investic se vrátil do hry a z nástroje na ochranu proti "merkantelistickým" praktikám se stal bičem na neposlušné vlády.
Uvidíme, jak to dopadne s Islandem. Jisté je, že vlády zastupující průmysl nemají žádný zájem regulovat tuto klauzuli, která je perfektním nástrojem, jak tahat další a další peníze z kapes daňových poplatníků, když firmy udělají nějakou hloupost a dostanou se do trablů.
Kauza s Novou, kdy američtí naivkové nalítli českému šíbrovi je klasickou ukázkou. Kdyby se to stalo normálnímu podnikatelovi, bude jenom k smíchu, když jde o FDI, je z toho arbitráž proti státu.
Uvidíme, jak to dopadne s Islandem. Jisté je, že vlády zastupující průmysl nemají žádný zájem regulovat tuto klauzuli, která je perfektním nástrojem, jak tahat další a další peníze z kapes daňových poplatníků, když firmy udělají nějakou hloupost a dostanou se do trablů.
Kauza s Novou, kdy američtí naivkové nalítli českému šíbrovi je klasickou ukázkou. Kdyby se to stalo normálnímu podnikatelovi, bude jenom k smíchu, když jde o FDI, je z toho arbitráž proti státu.
Pane Sekanino, můžete mi sem hodit nějaké odkazy na ty islandské privatizace? Rád bych si o tom přečetl více ... píšu už od včerejška text o tamním vývoji, ale na tohle jsem nikde nenarazil.
Mě to spíše něž jako otázka zájmu či nezájmu vlád (ta islandská je mmch. nejlevicovější v současné Evropě), přijde jako projev onoho dogmatu konkurenceschopnosti, jak tu o něm už několikrát psala Ilona Švihlíková. A zpětně ta klauze stejně vypovědět nejde ...
June 24, 2011 v 20.41
"O peníze by přišli i naivní střadatelé v důchodových fondech – privátních či státních, kteří se domnívají, že na důchod jim prostřednictvím úroků ze státních dluhopisů vydělají lidé z jiných zemí."
Přesně na to tlačím také, trochu nechápu, proč např. sociální demokraté už dávno netepou do Kalouska....to Řecko je tak čistý příklad toho, kam a jak se jít opravdu nemá...
Přesně na to tlačím také, trochu nechápu, proč např. sociální demokraté už dávno netepou do Kalouska....to Řecko je tak čistý příklad toho, kam a jak se jít opravdu nemá...
June 24, 2011 v 21.09
"V případě státu nic takového neexistuje a proto stát nemůže zbankrotovat, rozumějme vyhlásit bankrot."
Ano i ne. Momentálně je na Řecko vyvíjen obrovský tlak, aby tzv. "provatizovalo". Pod tímto pojmem je myšlen jakýsi nucený odprodej zejména pozemků na pobřeží. To znamená, že by do Řecka jednorázově přišla platba která by obratem byla předána věřitelům, tedy soukromým bankám. V podstatě všechny další finanční toky spojené s užíváním pozemků by pak šly mimo Řecko... Místním "obyčejným" lidem, kteří krizi nijak nezavinili, se tím nijak nepomůže.
Ano i ne. Momentálně je na Řecko vyvíjen obrovský tlak, aby tzv. "provatizovalo". Pod tímto pojmem je myšlen jakýsi nucený odprodej zejména pozemků na pobřeží. To znamená, že by do Řecka jednorázově přišla platba která by obratem byla předána věřitelům, tedy soukromým bankám. V podstatě všechny další finanční toky spojené s užíváním pozemků by pak šly mimo Řecko... Místním "obyčejným" lidem, kteří krizi nijak nezavinili, se tím nijak nepomůže.
June 24, 2011 v 23.03
jak může někdo splácet něco, co nikdy nebylo, tedy spekulativní bubliny bez obsahu a chtít to splácet v reálné ekonomice? Proto bych to nechal odepsat a Řecko propustil z eurozóny...na nějaké eurozóně EU opravdu nestojí...Skandinávie jasně avizuje, nejen Finsko, že už opravdu, ale opravdu nebude sanovat toxické německé a francouzské pohledávky, tedy bankrot.
TT
Bankrot je především posuzován nezávislou institucí - soudem, arbitráží. A na nic takového státy nemají nárok a jsou zcela v rukou věřitelů.
Island už několikrát prokázal (v Tresčích válkách), že mezinárodní právo je to především k tomu, aby chránilo občany. Několikrát si rozšířili národní pobřežní pásmo aby tam mohli lovit jen Islanďané - proti všem mezinárodním dohodám. A když se to Britům nelíbilo a poslali tam flotilu na ochranu rybářů, dostali na prdel od čtyř člunů Islandské pobřežní hlídky.
Možná to tentokrát 100% nevyhrají, ale určitě něco vyhádají a rozhodně se aspoň nebudou muset stydět.
Island už několikrát prokázal (v Tresčích válkách), že mezinárodní právo je to především k tomu, aby chránilo občany. Několikrát si rozšířili národní pobřežní pásmo aby tam mohli lovit jen Islanďané - proti všem mezinárodním dohodám. A když se to Britům nelíbilo a poslali tam flotilu na ochranu rybářů, dostali na prdel od čtyř člunů Islandské pobřežní hlídky.
Možná to tentokrát 100% nevyhrají, ale určitě něco vyhádají a rozhodně se aspoň nebudou muset stydět.
SH
Už Argentina se vydala cestou nesplácet celý dluh, ať se komu líbí, či ne. Pokud se takto bude chovat většina zemí, tak se patřičné mezinárodní smlouvy stanou tím, čím je každá smlouva pro opravdu silného. Cárem papíru. A silným by měla být veřejnost a ne klika soukromých bank. Neboť… u koho jsou vlastně všechny ty státy zadluženy? Přece u soukromých bank! Takže zadlužování států není ničím jiným, než jiným druhem privatizace celých států. A jaký je lék na ni?! Zespolečenštění.
Dluhy jako způsob vyžírání bohatství z jiných zemí je letitou praxí neokolonialismu po celou druhou polovinu minulého století. Začínalo to vždycky půjčkou na nehorázný úrok, pokračovalo tím, že dlužník byl schopen s bídou splácet jen a jenom úrok a když už byla jistina fakticky třikrát zaplacena, tak se „dluh“ milostivě odepsal za velkohubých fanfár médií o pomoci třetímu světu.
Ochrana investic je prvkem „nadpráva“ čili privilegovanosti bohatců, nic jiného. A každé privilegium je nedemokratické.
Dluhy jako způsob vyžírání bohatství z jiných zemí je letitou praxí neokolonialismu po celou druhou polovinu minulého století. Začínalo to vždycky půjčkou na nehorázný úrok, pokračovalo tím, že dlužník byl schopen s bídou splácet jen a jenom úrok a když už byla jistina fakticky třikrát zaplacena, tak se „dluh“ milostivě odepsal za velkohubých fanfár médií o pomoci třetímu světu.
Ochrana investic je prvkem „nadpráva“ čili privilegovanosti bohatců, nic jiného. A každé privilegium je nedemokratické.
+ Další komentáře