Pokud nedojde mezi vládou a odbory do 10. června ke kompromisní shodě o zdravotnické, důchodové, sociální a daňové reformě, přistoupí Asociace samostatných odborů k použití razantnějších kroků včetně stávky a blokády dopravy.
Odboráři v tuzemské dopravě jsou připraveni stávkovat, pokud se do 10. června s vládou nedohodnou na kompromisech ohledně reforem. Stávkovat se chystají odbory v železniční, silniční, městské a letecké dopravě. ČTK to v pondělí sdělili zástupci dopravních odborových organizací.
„Předsednictvo Asociace samostatných odborů na svém dnešním zasedání rozhodlo, že k prosazení požadavků odborů je nutné použít i razantnější kroky včetně stávky a blokády dopravy,“ uvedl pak Bohumír Dufek v pondělním prohlášení, které lze najít na webu Asociace samostatných odborů.
Připraveny stávkovat jsou Odborové sdružení železničářů (OSŽ) a Federace strojvůdců. Podle předsedy Odborového sdružení železničářů Jaroslava Pejši přitom odbory potřebují na zastavení všech vlaků tři dny. Pravděpodobná čtyřiadvacetihodinová stávka bude podle jeho slov v červnu a rozšířit by se mohla i na MHD a autobusovou dopravu.
Podle předsedy Odborového svazu dopravy Pomajbíka mají připravované protesty jednoznačnou podporu centrál i z jiných odvětví v rámci ČMKOS, nevyloučil tedy jejich připojení k uvažovaným protestům.
To záleží na tom, jakou formu protestu dopravní odbory zvolí, uvedl Pomajbík. „V první řadě by nám šlo o fyzickou přítomnost na těch místech, kde budou probíhat blokády," dodal. Dopravní odboráři by ocenili také materiální pomoc při organizování protestních akcí.
Stávka by byla pravděpodobně celodenní. „Tam se jedná i o to, že v rámci železnice, když uděláte 24hodinovou stávku, tak máte soupravy ve stejném místě, kde byly o den dřív, takže je jednodušší navázat na grafikon, než když uděláte dvanáctihodinovou, potom ještě několik hodin vlaky vozíte do míst, kde by měly být," uvedl již minulý týden Pejša.
Podle Pejši by se stávka mohla rozšířit i na MHD a autobusovou dopravu. „Dohoda odborových svazů v dopravě už existuje, a to už si myslím, že tato země pozná citelně," dodal v rádiu předseda železničních odborů. Podle něj má vláda čtrnáct dní na to, aby se s odbory dohodla, nicméně neočekává, že by jednání s vládou přineslo podstatný zvrat.
„Všechno je připraveno, včetně blokád," doplnil pak Dufek pro ČTK. Podle prohlášení je ASO na základě dohody z posledního jednání plenárního zasedání Rady hospodářské a sociální dohody České republiky ochotna jednat o důchodové, sociální, zdravotní a daňové reformě s cílem nalezení shody v oboustranně přijatelném řešení.
„Pokud nedojde ke shodě do 10. června tohoto roku, bylo na dnešním jednání předsednictva ASO rozhodnuto neprodleně přistoupit ke stávce a blokádám dopravy,“ uvedl Dufek v prohlášení.
Pokud se odbory s vládou nedohodnou, jsou dopravní odboráři schopní zablokovat dopravu od 13. června prakticky kdekoliv. Podle Dufka bude ale organizačně obtížnější adekvátně zareagovat, pokud ministr financí Miroslav Kalousek předloží kompromisní návrhy.
Odbory kritizují zdravotnickou, důchodovou, sociální a daňovou reformu
Kvůli současnému návrhu daňové reformy požaduje ASO zvyšování platů zaměstnanců v následujícím roce o pět procent, což by podle Dufka mělo kompenzovat předpokládanou inflaci a uvažované dvouprocentní zvýšení daňové zátěže.
Podle Dufka je pro odbory nepřijatelné neustálé zvyšování rozdílu daňového zatížení zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných a omezování zaměstnaneckých benefitů.
U důchodové reformy se ASO staví proti případnému dobrovolnému vyvedení malé části odvodů ze státního systému do vlastního spoření u fondů. Tvrdí, že by pak chyběly peníze na penze. Odborářům podle Dufka vadí také zvyšování věku pro odchod do důchodu. Nesouhlasí ani s plánovaným růstem snížené sazby daně z přidané hodnoty.
Ve zdravotnické reformě pak odbory kritizují mimo jiné stanovení standardu a nadstandardu péče, který by si měl člověk platit. Podle nich tak chudší lidé dostanou horší ošetření než bohatí. Odbory poukazují také na to, že ve zdravotnictví unikají miliardy korun při nákupech léků či přístrojů.
Peníze podle předáků vláda nechce získat díky „ucpání děr", ale hlavně z kapes lidí. U sociální reformy je terčem odborářské kritiky například vyplácení dávek na takzvané sociální karty.
Zvýšení nižší sazby DPH je vyvrcholením víceméně nenápadných úprav daňového systému, při kterých
dochází k postupnému přesunu daňové zátěže směrem od bohatých k chudýma, resp. od podnikatelů k zaměstnancům. Tyto úpravy také z valné části zapřičiňují rostoucí zadlužení státu. Že toto téma je tabu v našich pravicí ovládaných médiích, nepřekvapuje. Že však na něj razantně nereagují naše odborové centrály, je nepochopitelné (přestože mají kvalitní ekonomické analýzy). Především chybí snaha vysvětlit tento fakt široké veřejnosti.
Jen namátkou uvedu hlavní kroky těchto úprav:
1. Postupné snižování firemní daně z 43% v roce 1993 postupně na 26% v roce 2006, ale už jen 19% v roce 2010. Snaha EU je sjednotit tuto daň na 25%, proto mj. ta hysterie proti EU. Každé procento představuje řádově 10 mld Kč. V některých zemích je tato daň dokonce progresivní.
2. Zrušení progresivního zdanění fyzických osob a zavedení rovné daně 15 % ze superhrubé mzdy, ve výsledku pak degresivní zdanění od 23% do 15% u nejvyšších příjmů.
3. Omezení a zrušení dědické a darovací daně. Samozřejmě, v době, kdy začínají umírat první polistopadoví továrníci, je to pro pravici vítaný krok. Obvyklá sazba dědické daně v EU je 5-20%, někde je i progresivní! Majetkové daně u nás jsou vůbec velmi nízké, a to i při obrovské dlouhodobé korupci.
4. Zvýšení nákladových paušálů pro OSVČ až na 80% z příjmů. Tak jsou statisíce živnostníků prakticky vyvázáni z placení daně z příjmů (ostatně nejsou zavedeny ani fiskální pokladny).
5. Zavedení odpočtu DPH na firemní osobní automobily, bez omezení ceny. Zatímco "šrotovné" ve výši 30 tisíc Kč, které mohlo omladit automobilový park v naší republice, bylo odmítnuto, bylo zavedeno šrotovné ve výši 100-200 tis. pro firmy (hlavně majitele a manažery) formou tohoto odpočtu. Náklady jsou v rozpočtu řádu několika mld. Kč.
6. Husarský kousek je tzv. povodňová daň, vlastně daň na hlavu ve výši 1200 Kč/rok. Absolutně degresivní daň, navíc. většina OSVČ ji neplatí (není "z čeho"). Bingo! Např. v Austrálii byla zavedena silně progresivní povoďnová daň jen pro obyvatele s příjmem nad cca 1 mil Kč ročně.
A nyní se chystá další bezprecedentní trik, zvýšení dolní sazby DPH. Další varianta daně na hlavu, neboť se týká komodit, jejichž spotřeba pro jednotlivce se příliš neliší. A paradoxně, zbytné věci ve vyšší sazbě DPH budou levnější - elektronika, automobily, byty (ano, nový byt si může dovolit také jenom úzká skupina obyvatel).
Neustále slyšíme, že daně se nemohou a nebudou zvyšovat. Ale kdo přišel na to, že současné nízké daně jsou ty nejlepší a jedině možné, a nejsou to ty, které platily např. před 5 lety? Jakto, že se snižovaly daně v době, kdy státní dluh narůstal po stovkách mld ročně? A jak to, že DPH se může zvyšovat?
Co se týče tzv. důchodové reformy, bezpochyby jde o maximální omezení solidarity, čemuž odpovídá vyvedení části prostředků na individuální účty, resp. asignace přímo (vlastním) rodičům.
A stejná písnička zní u zdravotní reformy - proč platit do společné kasy, když si místo toho mohu zaplatit kvalitnější péči sám pro sebe.
Proč se odbory neseberou a nejdou si stoupnout na Kavčí hory a žádat otevřenou diskuzi na toto téma v ČT? A také diskuzi o tom, co se děje v Řecku a ve Španělsku!