Žádný právnický termín není jednoznačný. Soudce je proto povinen přísně zkoumat v konkrétním případě, zda šlo skutečně o naplnění smyslu zákona a ne jen bezduché litery. Poškození cizí věci v případě předvolebního plakátu, má dle mého úsudku nejméně dvě dimenze. Jednu vystihl pan Smetana sám, když řekl, že předvolební plakát je financován z veřejných prostředků, takže se může vést dlouhý spor o to, zda jde vůbec ještě o soukromé vlastnění. V momentě, kdy je už dokonce „publikován“, je ještě více sporné vydávat jej za soukromý majetek. Za druhé je nutné posuzovat míru poškození konkrétní věci. Je naprosto něco jiného, když sprejer pomaluje celý vagon, oproti tomu, když kdokoliv „vyzdobí“ cizí sdělení na nějakém plakátu. Pokud na plakátu původní sdělení zůstalo nezměněno, ale bylo pouze doplněno, pak nejde o poškození. Dokonce v atmosféře předvolební soutěže může jít o její zvýraznění. Publikum je k objektu přitahováno nejen původním sdělením, ale mnohdy ještě více „komentářem“.
Fakt, že žalobu podala ODS, odpovídá jejímu vnímání státu. Prosazuje vehementně jeho umenšování, ale nikdy ne tam, kde to potřebuje ona. A skutečnost, že to soudila Lanegrová, by v každé, jenom trošku solidní zemi byla nepřípustná.
Projev odporu pana Smetany v předvolební kampani vůbec nepovažuji za klukovinu, ale za důkaz zoufalství a bezmoci občana vůči nadvládě politických stran. Jeho chování u soudu pak dokonce za příkladný postoj občanské neposlušnosti.