Centrum Vaňousovy koncepce tvoří Praha jako metropole zakotvená v jistém rámci historie, legend i mýtů, avšak s dosti nejistými představami o budoucnosti. Na obzoru výstavy se zde zpřítomňují prostupující se možnosti současného vizuálního projevu, především odosobněné elementy, základní formy, vzory a konfigurace.

Abstraktní formy, racionální přístupy, geometrie i organické struktury, redukované obsahy anebo siluety postav a předmětů v dílech umělců naznačují koncept nejen jako vymezené herní pole, ale zároveň jako navržený projekt, jenž ukazuje orientaci a podmínky, které umožňují dospět k nějakému širšímu kontextu. Tedy pokoušejí se v rámci evropské scény objevit srozumitelný vizuální jazyk a přispět ke společnému dorozumění.

Lze říci, že se všichni zúčastnění vyrovnali s nesnadným zadáním se ctí. Opěrné pilíře konceptu podle mě tvoří velkorysý kovový objekt Pavla Hoška, obraz Lubomíra Typlta s názvem Terminály noci (2008) se zastřenou citací duchampovského mechanismu i soustrojí předmětných elementů, ale také obrazy Jiřího Matějů, Kalendář 2005-6, anebo obrazy Jitky Anlaufové, jejichž kompozici utvářejí abstraktní organické formy.

Za stejně důležité však považuji i ostatní malířské práce: obrazy Daniela Hanzlíka, soustředěné na numerické znaky a zhuštěné obsahy, pádné obrazy Markéty Hlinovské nebo Roberta Šalandy, které rezignují na vžité perspektivní zkratky i souřadnice a pokoušejí se vidět nově předmětné obsahy.

Přelomovou situaci a výraznou proměnu vizuálního projevu během posledního desetiletí na výstavě dokumentují zvláště fotografie Ivana Pinkavy: na jedné straně jeho expresivní portrét - akt muže s názvem Jizva (1999), na druhé odhmotněné, téměř holé zátiší, zbavené předmětnosti i vyprávěného obsahu. Co vlastně zbývá?

Zbývá dodat, že oživující dynamický moment grotesky do výstavy vnesla Typltova videoinstalace s figurínou Pinokia uprostřed provozu velkoměsta; takže záznam kuriózní akce vlastně dokázal otevřít poněkud sevřený výběr z širokého záběru aktuálních tendencí.

V každém případě se vystavující umělci snaží obloukem vyhnout sociální komunikaci pro komunikaci prostřednictvím snadno dostupné konceptuální konvence.

Černobílé zlaté město 09

Umělci: Jitka Anlaufová, Daniel Hanzlík,

Markéta Hlinovská, Pavel Hošek,

Jiří Matějů, Ivan Pinkava,

Robert Šalanda, Lubomír Typlt

autor a kurátor Petr Vaňous

Pořádá Společnost Topičova salonu

a 1. Art Consulting Brno-Praha

Topičův salon, Praha 1, Národní 9

výstava potrvá do 22. 1. 2010