Ústavní soud v Brazílii nečekal, až se politici rozhoupu, a sám minulý týden zrovnoprávnil homosexuální svazky s heterosexuálními. Po více než patnáct let se různí politici snažili prosadit registrované partnerství podobné tomu, jako má Česká republika. Jenže stejně jako tady, navzdory 70 % brazilské populace (v ČR okolo 80), která registrované partnerství schvalovala, křesťanské strany (tady KDU-ČSL, tam evangelická PTB) úspěšně blokovaly, i v menšině, jeho schválení. I když se říká, že je Brazílie největší katolickou zemí na světě, katolická církev zde už dávno nemá velký vliv. A dokonce, aby mohli přežít, musejí např. otevřeně schvalovat používání kondomů. Ale jako tady KDU-ČSL, tak i v Brazílii mohou křesťané (v tomto případě evangelíci) jako součást koalice, přestože jsou v menšině, blokovat schválení registrovaného partnerství.

Jenže po ukončení vojenské diktatury v roce 1985 se brazilská společnost velmi zliberalizovala, v reakci na to, že byla 21 let silně svazována nejen generály, ale i kardinály. Během vojenské diktatury se v telenovelách nemohlo objevit absolutně nic nekatolického, jako např. potraty nebo rozvody. A právě proto se má generace začala chovat úplně opačně než generace předchozí. To mělo za následek, mimo jiné, že byl najednou všude cítit sexuální náboj. To vedlo k velmi silné liberálnosti všech lidí pod 45 let, a tím i náklonnosti k registrovanému partnerství, přestože má Brazílie silnou katolickou tradici. Podobná situace je i v Argentině, která se diktatury zbavila o pár let dříve (po fiasku na „Malvinas“ nebo chcete-li na Falklandových ostrovech).

Už od roku 1999 v mém federativním státě Rio Grande do Sul byla registrovaná partnerství platná (mimo jiné i díky mé sestře, která byla součástí skupiny právníků, která přesvědčila jednu ze soudkyň Nejvyššího regionálního ústavu, aby se svazky homosexuálů považovaly za platné). Od té doby mají homosexuální páry absolutně stejná práva jako heterosexuální. Ale pozor! Ne ta diskriminující práva, která máme tady v České republice, a sice registrované partnerství bez možnosti adopce.

To, co brazilský ústavní soud udělal, je, že svazky homosexuálních a heterosexuálních párů bez výjimky zrovnoprávnil, a není tedy mezi nimi jediný rozdíl. Tím pádem se brazilský ústavní soud elegantně vyhnul jakékoli formě diskriminace vůči jakékoli skupině. Jednoduše využil slovíčkaření, kdy manželství definoval jako svazek dvou lidských jedinců, bez ohledu na pohlaví, tím pádem i osobám stejného pohlaví vyplývají stejná práva jako těm různopohlavním.