Flatland je země, v níž jeden rozměr chybí
Markéta HrbkováIntegrální teorie Kena Wilbera je většinou akademického světa stále ještě ostentativně přehlížena, ale množí se počty prací, které z ní čerpají, i teorií, které se k jejímu následovnictví přímo hlásí.
Ač trochu zavání „antivědeckostí“ a bývá posměšně označována za „teorii všeho“, jedna z nejrozšířenějších teorií vyrostlých z holismu je integrální teorie Kena Wilbera. Na vývoji a propracování základního schématu AQAL, který je základem integrální teorie, pracují nové obory integrálního umění, ekologie, ekonomiky, politiky, psychologie i metodiky a koučování. Ve většině akademického světa je stále ještě ostentativně přehlížena, ale množí se počty prací, které z ní čerpají, i teorií, které se k jejímu následovnictví přímo hlásí.
Ústředním pojmem Wilberovy teorie vědomí je tzv. holon (pojem pochází z knihy Arthura Koestlera). Holon je jakousi skladební jednotkou celku, může ji představovat jakékoliv jsoucno od kvarků přes osoby až po ideje, je celkem, který je však zároveň součástí celku vyššího, z nějž nabírá svůj smysl či kontext (písmeno je písmenem a zároveň součástí věty, která mu teprve dává smysl; buňka je součástí organismu, který pro ni plní podobné funkce; člověk je jedinec, ale zároveň je součástí společenství, myšlenka je samostatný celek, ale část svého obsahu získává až v kontextu nějaké komplexnější teorie atd.).
Každý holon obsahuje mnoho linií vývoje nebo inteligencí (kognitivní, etickou, estetickou, logicko-matematickou, afektivní, kynestetickou…), které jsou různě rozvinuty a dosahují různé úrovně, (některé mají mezi sebou závislostní vztahy a nemohou se vyvinout bez souběhu či tak, že vývoj jedné podmiňuje vývoj druhé), každá svou cestou a svými prostředky míří k dalšímu vývojovému stupni, jak to vykreslují např. Piagetova teorie kognitivního vzdělání, Kohlbergovy stupně morálního vývoje, Maslowova hierarchie potřeb nebo Eriksonova stádia psychologického vývoje.
Aby bylo možno plně porozumět jakékoliv události nebo aspektu reality, podle integrální teorie jej musíme prozkoumat z nejméně čtyř perspektiv (subjektivní, intersubjektivní, objektivní a interobjektivní).
To rozděluje celistvost holonu na čtyři kvadranty: jeden, jímž se vztahuje sám k sobě uvnitř sebe, druhý, jímž se vztahuje zevnitř ven, třetí, jímž se vztahuje vnější k němu, a čtvrtý, jímž se svou kolektivní částí vztahuje k vyššímu celku. Wilber zobrazuje tento vztahový rámec např. na čtyřech různých přístupech sociálních věd, kde Freudův přístup představuje Individuální, niterné Já, Skinnerův behaviorismus vnitřní vztah Já ke svému okolí, Gadamerova filosofická hermeneutika studium kolektivního nevědomí a jeho prožívání, tedy vnitřní kolektiv, a Marxovy teorie externí kolektiv.
×
Diskuse
K Jungovi, kterého mnoho lidí obdivuje, jsem si vytvořil trvalou alergii.
Stačí mi, když si vzpomenu na Sabinu Spielrein nebo na jeho články o "židovské psychologii" z třicátých let (k tomu srv. např. http://www.kritiknetz.de/das_kollektive_unbewusste_und_der_Antisemitismus.pdf). Mimořádně odpudivý člověk morálně na stejné úrovni jako Martin Heidegger.
Stačí mi, když si vzpomenu na Sabinu Spielrein nebo na jeho články o "židovské psychologii" z třicátých let (k tomu srv. např. http://www.kritiknetz.de/das_kollektive_unbewusste_und_der_Antisemitismus.pdf). Mimořádně odpudivý člověk morálně na stejné úrovni jako Martin Heidegger.
AB
May 4, 2011 v 10.07
Podnětný článek. Stále si kladu otázku, jestli cesta z této civilizační krize může vést pouze územím "známého"?
Myslím, že to možné není. Vzývání starých bůžků nepomáhá - kéž by nová levice (vyjdeme-li z hypotézy, že se rodí) dokázala i tento diskurz integrovat.
Myslím, že to možné není. Vzývání starých bůžků nepomáhá - kéž by nová levice (vyjdeme-li z hypotézy, že se rodí) dokázala i tento diskurz integrovat.
přiznám se, že do debat o tom, kdo za války zradil a kdo ne a která zrada je už ta neodpustitelná, se moc nepouštím, strach či odvaha jsou vlastnosti,, které se často projeví až když přijde na lámání chleba a až příliš často bývají zneužity. Zhruba v podobném množství by bylo možno doložit články ze 30. let, v nichž CGJ varuje před mnoha nešvary, které později skutečně přišli až po jeho známou varovnou větu..."plavá bestie se obrací v hrobě". Často myslím jsou tato témata vyzdvihována namísto argumentů k jeho práci a teoriím. Tolik k CGJ a jeho válečným aktivitám; S Adamem Borzičem ráda souhlasím, že jsem přesvědčena, že součástí řešení této krize bude i proměna základních filosofických i náboženských paradigmat; ostatně z tohoto důvodu tady tuto přehlídku alternativních teorií publikuji.
Tak tu máme vše: pořádná dávka psychologie, nějaký ten hinduismus a buddhismus, pěknou tabulku, která budí zdání střízlivé racionality, a nakonec koření mysticismu.
Obávám se, že holismus tohoto pojetí je jen špatně maskovaným redukcionismem.
Obávám se, že holismus tohoto pojetí je jen špatně maskovaným redukcionismem.
May 4, 2011 v 21.11
Co vám na to mám říct, pane Kanda, obávám se, že se obáváte...
Tohle je prostě tak vyspekulované, že nevím, co si s tím počít. Nechápu, co má společeného buddhismus, Marx, Gadamer a Jung. Vy ano? Jsem asi přízemní materialista, ale spojnice mi prostě unikají. Možná tomu nerozumím, ale podle mě je to prostě takový Eintopf.
Takže můžete dál arogantně vtipkovat, paní Hrbková-Bidlová, já si asi raději ponechám své pochybnosti.
Takže můžete dál arogantně vtipkovat, paní Hrbková-Bidlová, já si asi raději ponechám své pochybnosti.
May 5, 2011 v 21.51
pochybnosti si rozhodně nechte, ani já nejsem bez nich. Kouzlo Integrální teorie je v tom, že všechny tyto jmenované teorie ( a jiné projevy vědomí) zkoumá jako mnoho různých pohledů na jednu skutečnost ( a zakoušenou zkušenost), zůstává u toho, že mají jiné způsoby hledění i jiná hodnotící kritéria, sleduje jejich podobnosti a v čem se sobě podobají jako celky. A z toho vyabstrahovala jednak určitou dějovou cyklicky se opakující linii ( vývojové cykly), jednak skladbu, k níž jako celky tíhnou (AQAL) ( vývojové cykly navazují na práce Clare W. Gravese, inteligence jsou z dílny R. Gardnera, o obojím jsem psala v předchozích článcích této série).Musím se přiznat, že k některým jeho mystičtějším tvrzením nemám až tak blízko ( na rozdíl od mystiky), ale integrální teorie je opravdu dílo, které si již žije vlastní historii a je určitým zlomem. Jde-li o vědomí, nezapomeňme ,že to je téma, kterým se východní filosofie i náboženství zabývaly mnohem hlouběji a soustředěněji než extrovertní západ, takže nesáhnout k tomuto bohatství při práci na tomto tématu by bylo dnes už spíš ostudné, na což záhy přišel také CGJ a extroverze Západu byla jedním z jeho častých témat. On ten Východ věnoval nitru skoro stejnou pozornost jako Západ vnějšku, jen to holt není tak vidět, takže když člověk nahlédne hlouběji do jejich poznatků, vidí také logicky vedle sebe dva přístupy i s jejich výkyvy do extrému. Srovnání , které vždy poskytuje celou škálu nejen nových poznatků, ale i přehodnocení těch byvších , nebo´t se známé zjeví v nových souvislostech a pozorovatel se dívá z jiného bodu vesmíru vědomí. Je to skutečně podobný princip, jako když ve Flatlandu můžete mít nekonečně mnoho informací o jednotlivých stranách krychle, ale na celek krychle přijdete až ve chvíli, kdy ji - jako celek - zahlédnete z bodu mimo ni. Mluvíme-li o vědomí, je druhý požadavek, pravda, poněkud ztížený, ale díky abstrakci, fantazii a srovnání kultur ne úplně nemožný.
TT
Já vím, že tohle je "jen" I-dikuse pod sloupkem, ale stejně... Buďte trochu seriózní a neztrapňujte se argumenty, že něčemu nerozumíte, nebo intelektuálsko - dojmologickými obraty: "Obávám se, že holismus tohoto pojetí je jen špatně maskovaným redukcionismem." Pokud se chcete přít, pak seriózně, nebo si dojmologujte, jak je to ostatně na českých vysokých učilištích čím dál více zvykem. Ale pak se netvařte uraženě, když Vám někdo odpoví stejně...
Nevím, kdo se tu ztrapňuje, ale vy ani neumíte správně přečíst příjmení člověka, se kterým se chcete přít - a tak vám oplácím stejně.
Domníváte se, že váš vstup zde je ukázkou seriózní diskuse? Smiřte se konečně s tím, že s vámi všichni souhlasit nebudou a že nebudou diskutovat podle vašich představ - např. odpovídat na vlezlou otázku, koho budou volit ve volbách apod. Mimochodem: zajímalo by mě, jak se dá na základě psaného textu usuzovat, že se člověk tváří uraženě. Nepodlehl jste snad dojmologii?
A pokud jde o české vysoké školy, nevím, jak souvisejí s mým jediným diskusním příspěvkem. Tenhle váš výpad je úplně pod úroveň a snad ani nemá cenu ho jakkoli komentovat.
Paní Hrbkové-Bidlové děkuji za zajímavou odpověď, ale raději diskusi pod tímhle článkem opustím. Přestalo se mi tu líbit.
Domníváte se, že váš vstup zde je ukázkou seriózní diskuse? Smiřte se konečně s tím, že s vámi všichni souhlasit nebudou a že nebudou diskutovat podle vašich představ - např. odpovídat na vlezlou otázku, koho budou volit ve volbách apod. Mimochodem: zajímalo by mě, jak se dá na základě psaného textu usuzovat, že se člověk tváří uraženě. Nepodlehl jste snad dojmologii?
A pokud jde o české vysoké školy, nevím, jak souvisejí s mým jediným diskusním příspěvkem. Tenhle váš výpad je úplně pod úroveň a snad ani nemá cenu ho jakkoli komentovat.
Paní Hrbkové-Bidlové děkuji za zajímavou odpověď, ale raději diskusi pod tímhle článkem opustím. Přestalo se mi tu líbit.
SH
Nemám nic proti teorii VŠEHO, jichž znám hned několik. Každá si vypracovala svůj aparát pojmů a…jako každá teorie neověřitelná v reálném životě, je ve skutečnosti teorií NIČEHO.
May 9, 2011 v 12.48
když napsal svou první poznámku pan Kanda, zvažovala jsem reakci - co se týká arogance, rozhodně jsem nebyla první a jeho způsob tázání mi přišel jako upoceně hloupé rychlé smáznutí, bez toho, aby se člověk i jen dvě vteřiny zabýval tím, na co odpovídá. Reakce, u níž člověk ani nemusí mít doktorát z psychologie, aby mu neuniklo, že jejím motivem je strach - nakonec jsem to nechala být a snažila se panu Kandovi vše co možno seriozně vysvětlit . zabývám se alternativními teoriemi víc než 10 let a akademické reakce tohoto typu jsou u toho denně polykaným chlebem, takže mi to už nevytočí tolik jako Tomáše T. Noicméně, pane Hošek, nešlo by se pochlubit s tím, co znáte a co si o tom myslíte, namísto zkonstatování "že" to znáte bez jakéhokoliv dalšího obsahu ? A jak se to projevuje? Jakou roli ve vašem životě a psychice ( pokud něco takového není pro vás jedna velká pláň neověřitelnosti ) hraje NIC? K samotné teorii jsem se vyjádřila již dostatečně, takže si užijte svůj "názor", jen škoda, že se neprojevuje ničím jiným, než že zvysoka zhodnotí a úlevně pohrdne sousedem.
Ráda jsem si pročetla Vámi vyložené teze integrální teorie vědomí Kena Wilbera, jejímž základem je holismus. Záležitosti kolem holistických teorií pro mne kdysi měly magické kouzlo. Hltala jsem například holismus generála Smutse, který pochází z 20.-30. let dvacátého století.
Slovo holon je řecké slovo a znamená celek, podobně jako řecké slovo pan, které na rozdíl od holon znamená "všechno". Více o různých druzích celků a částí se lze dočíst v Aristotelově Metafyzice a celá metafyzika jako první filosofie je právě o uchopení světa a myšlení z tohoto základního úhlu lidského rozumění světu.
Pokud tvrdíte, že termín holon pochází od Arthura Koestlera, pak je tu podle mne pominuta dvoutisíciletá tradice metafyzického myšlení. Prostě je to učení tak trochu bez kořenů.
Nic proti tomu, i taková teorie vědomí může mít zajímavé praktické aplikace v těch oblastech, které jmenujete. A taky klobouk dolů, že jste to celé nastudovala a dokázala srozumitelně vyložit.
Je to teorie filosofická nebo psychologická? Pokud jde o teorii spadající do filosofie, pak nemá ten řádný historický základ, už v Platónových dialozích nacházíme pasáže, co o tom problému řekli předchozí myslitelé.
Je to teorie psychologická? Ale třeba kořeny teorií C.G.Junga nacházíme v novoplatonismu, kterým on sám byl okouzlen....
Prostě chybí mi hlubší základ takovýchto holistických teorií jako je ta Wilberova.
Nicméně Vás za článek chválím, protože rozšiřuje přehled a je poctivě promyšlený. A poctivé myšlení je vždycky hodné pozornosti.
Slovo holon je řecké slovo a znamená celek, podobně jako řecké slovo pan, které na rozdíl od holon znamená "všechno". Více o různých druzích celků a částí se lze dočíst v Aristotelově Metafyzice a celá metafyzika jako první filosofie je právě o uchopení světa a myšlení z tohoto základního úhlu lidského rozumění světu.
Pokud tvrdíte, že termín holon pochází od Arthura Koestlera, pak je tu podle mne pominuta dvoutisíciletá tradice metafyzického myšlení. Prostě je to učení tak trochu bez kořenů.
Nic proti tomu, i taková teorie vědomí může mít zajímavé praktické aplikace v těch oblastech, které jmenujete. A taky klobouk dolů, že jste to celé nastudovala a dokázala srozumitelně vyložit.
Je to teorie filosofická nebo psychologická? Pokud jde o teorii spadající do filosofie, pak nemá ten řádný historický základ, už v Platónových dialozích nacházíme pasáže, co o tom problému řekli předchozí myslitelé.
Je to teorie psychologická? Ale třeba kořeny teorií C.G.Junga nacházíme v novoplatonismu, kterým on sám byl okouzlen....
Prostě chybí mi hlubší základ takovýchto holistických teorií jako je ta Wilberova.
Nicméně Vás za článek chválím, protože rozšiřuje přehled a je poctivě promyšlený. A poctivé myšlení je vždycky hodné pozornosti.
O Aristotelově metafyzice a návaznosti holismu na ni jsem se zmiňovala v předchozích článcích ( i když jen zmiňovala, nepíši tu filosofické eseje, na to tu není šťastný prostor), Wlber na tyto kořeny navazuje zcela vědomě a dost důkladně. Teorie je to filosofická, ale já z ní vybrala jen její první část, která se od Wilberových dalších prací tak trochu osamostatnila a žije si dalším životem v práci dalších lidí. Wilberovy cesty vedly dál k otázce pravdy, v těch integruje také buddhistickou nauku o dvojí pravdě a další, to už by přesahovalo zdejší klima. Snažím se spíš letem světem seznámit zdejší čtenáře s existencí těchto teorií, neboť je - jak to výše v diskusi vyjádřil Adam Borzič - považuji za něco, co patří k současné krizi a k jejím řešením a podle mého názoru by měly ovlivňovat i vznikající vize budoucnosti, které se - snad - rodí.
Vaše vysvětlení se přijímá. Jsem ráda, že jak píšete, má Vaše oblíbená teorie hlubší kořeny, než se mi jevilo.
Oklikou upozorňujete, že krize ekonomická souvisí s krizí v našich myslích a srdcích.
A.Ho.J.
Oklikou upozorňujete, že krize ekonomická souvisí s krizí v našich myslích a srdcích.
A.Ho.J.
May 10, 2011 v 7.58
Děkuji. Zcela upřímně, kdybych měla hledat oblíbenou, tak bych asi hledala jinde - možná v tématu, který přijde příště ( David Bohm), ale opravdu možná - v tomto směru jsem asi spíš orientovaná na integraci a srovnávání než na jednu oblíbenou ( onu nedůvěru k emotivnímu hodnocení myšlenkových konstruktů popisuji z hluboké osobní zkušenosti). V tomto směru asi nejdůležitější otázka, kterou řeším, je jak souvisí současná krize s krizí v našich myslích a srdcích a kudy dál. zabývám se astrologií, i-gingem a dalšími divinačními vědami, takže tyto teorie ještě dále navazuji na témata s tím spojená.
Paní Hrbková-Bidlová, když za vámi přijde někdo, abyste mu sestavila horoskop, asi vycházíte z data jeho narození - ale podle kterého kalendáře? Gregoriánského, čínského, islámského nebo židovského?
May 10, 2011 v 8.56
No, pracuji podle běžně používaného Gregoriánského, ale jak určitý okamžik "očíslujete" není zas až tak důležité, měl byste dosáhnout toho, abyste vytvořil obraz vesmírných vztahů na určitý okamžik ve vesmíru s přepočtem na určité místo na zemi. je pravděpodobné, že např. v Izraeli to spousta astrologů počítá na židovský kalerndář, ale člověk se podle jiného kalendáře nenarodil jindy, jen je stejný okamžik jinak označen
Ale co třeba numerologie? Pro ni jsou důležitá právě určitá čísla, jejich konkrétní kombinace. A vyvozují se závěry z toho, že se někdo narodil třeba v r. 1967, ale podle židovského kalendáře (např.) se vlastně narodil roku 5728 - čili jde o naprosto jinou číselnou kombinaci (a to nepočítám diskrepanci mezi dnem a měsícem)...
TT
Sice si myslím, že hvězdy nemají žádný vliv na náš život, ale i tak mi naprosto uniká jakákoli logická vazba mezi postavením planet vůči Zemi a množstvím používaných kalendářů.
Mám to chápat tak, že se skutečně domníváte, že planety se řídí naším kalendářem, takže pro pravoslavného v Duchcově a katolíka v Prostějově se planetární systém přestavuje podle toho, jaké si zrovna vymyslí datum?
Tedy tato teorie mi připadá ještě přitaženější za vlasy, než to roztomilé hvězdopravectví.
A pokud si to nemyslíte, tak proč to tedy píšete???
Mám to chápat tak, že se skutečně domníváte, že planety se řídí naším kalendářem, takže pro pravoslavného v Duchcově a katolíka v Prostějově se planetární systém přestavuje podle toho, jaké si zrovna vymyslí datum?
Tedy tato teorie mi připadá ještě přitaženější za vlasy, než to roztomilé hvězdopravectví.
A pokud si to nemyslíte, tak proč to tedy píšete???
May 10, 2011 v 16.01
Pro numerologii to důležité je ( možná i proto ji moc nepoužívám,mám představu, jak funguje astrologie, což souvisí i s těmi sdílenými teoriemi, méně už numerologie). I v astrologii existuje astrologie čínská, hinduistická, arabská a jiné, ale jsou to různá počítání jednoho horoskopu ( tedy obrazu planet v jednom okamžiku přepočítáno na šířku a délku místa na zemi). Na druhou stranu třeba u igingu, který používám ráda a hojně, se hází skutečně jen na obraz daného okamžiku, ale i tam je to jinak než u numerologie. Nejsem si jistá, jestli se numerologie vůbec v jiném kalendáři praktikuje. V rámci jednoho kalendáře je to vždy výpočet určitých opakujících se cyklů, otázka je jaké je nastavení bodu O (což by bylo zajímavé zkoumat třeba právě ve srovnání s astrologií, ale nikdy jsem to nezkoušela a nevím , jestli to vůbec v tabulkách existuje). Jinak všechny tyhle divinační vědy jsou v první řadě vytvořeny na předpokladu opakujících se různě dlouhých cyklů vlastních různým "kvalitám". Tyto kvality ( či inteligence, chceme-li) procházejí stejným vývojovým vzorcem nebo příběhem, který se projevuje u každé jinak vzhledem k její kvalitě či obsahu a podle délky cyklu probíhá i v jiné rychlosti, Např. - máme v sobě vývojovou linii dospívání a přejímání odpovědnosti, která jde třicet let a třeba kognitivní inteligenci, která oběhne cyklus za necelý rok, pak obě vstupují znovu na tutéž cestu v další úrovni. V astrologii by byly symbolizovány ( hodně zhruba) Saturnem a Merkurem - obě běhají jeden vývojový příběh od Berana k Rybám - každá ale v rámci toho, čím je a ve svém tempu. Z horoskopu se pak odečítá v jaké fázi cesty byly které kvality a jaké mají mezi sebou vztahy a mnoho dalších vztahů, nebudu tu z toho dělat astropřednášku.
Paní Hrbková-Bidlová, děkuji za obsáhlé vysvětlení. Když jsem zmiňoval kalendáře, šlo mi právě o metodiku toho výpočtu, jestli je to jakkoli zohledněno. Ovšem nebudu předstírat, že jste si mě získala na svou stranu, to zdaleka ne. Mé pochyby přetrvávají a jsou fundamentálního rázu. O tom ale mluvit nechci, chci se ještě vrátit ke své poznámce o redukcionismu - tehdy jsem to jen tak bonmotovitě nadhodil, protože jsem neměl více času to rozvést. (Estrádní kousky pana Tožičky komentovat nehodlám.)
Zkusím nejprve obecně: holismus musí řešit jeden problém, a tím je pojem celku. Část si jaksi umíme představit, je přece tak či onak ohraničitelná, ale celek se právě tomuto ohraničení vzpírá. Ohraničíme-li ho - co pak je za celkem?
Teď konkrétněji: holistickým přístupem se vyznačovala strukturalistická lingvistika. Pro ni celek představoval systém jazyka, protkaný strukturami vztahů. Všechno to bylo pěkně vymyšlené: máme nějaké fonémy, morfémy, lexémy - ale ve vyšších patrech jazyka (význam, slova, věty, text) se tato hypotéza celku začala rozpadat. Holismus se tedy ukázal být redukcionistický v tom smyslu, že pojímal celek příliš zúženě.
Tímto příkladem chci říct, že i když holismus proklamujeme s dobrou vírou, záleží na tom, co tímto celkem míníme. Proto se obávám těchto teorií "všeho". To není žádný psychologický strach, to je metodologická skepse. Představa, že všechno integruje k celku nebere v potaz dialektické napětí - že proti integraci vždy stojí a bude stát dezintegrace, že vedle harmonie bude vždy disharmonie atp.
Nechci být příliš rozvleklý, ale snad se mi podařilo nastínit zdroj svých pochybností.
Zkusím nejprve obecně: holismus musí řešit jeden problém, a tím je pojem celku. Část si jaksi umíme představit, je přece tak či onak ohraničitelná, ale celek se právě tomuto ohraničení vzpírá. Ohraničíme-li ho - co pak je za celkem?
Teď konkrétněji: holistickým přístupem se vyznačovala strukturalistická lingvistika. Pro ni celek představoval systém jazyka, protkaný strukturami vztahů. Všechno to bylo pěkně vymyšlené: máme nějaké fonémy, morfémy, lexémy - ale ve vyšších patrech jazyka (význam, slova, věty, text) se tato hypotéza celku začala rozpadat. Holismus se tedy ukázal být redukcionistický v tom smyslu, že pojímal celek příliš zúženě.
Tímto příkladem chci říct, že i když holismus proklamujeme s dobrou vírou, záleží na tom, co tímto celkem míníme. Proto se obávám těchto teorií "všeho". To není žádný psychologický strach, to je metodologická skepse. Představa, že všechno integruje k celku nebere v potaz dialektické napětí - že proti integraci vždy stojí a bude stát dezintegrace, že vedle harmonie bude vždy disharmonie atp.
Nechci být příliš rozvleklý, ale snad se mi podařilo nastínit zdroj svých pochybností.
že celek se ohraničení nevzpírá tolik, jak by se zdálo; vkazuje podobné znaky, má vzájjemné niterné vztahy, které spolu vytvářejí společnou hodnotu. Když rozeberu hodinky na části je to něco jiného než když vyklepnu hrst koleček - do celku koleček může patřít jakékoliv kolečko, do celku částí už ne. Jeho hranice tvoří vzájemná provázanost; v případě emergentního růstu pak za celkem je další celek.
May 10, 2011 v 21.08
A mně se zdá, že dialektické napětí se tím vůbec neruší
A mně se zdá, že dialektické napětí se tím vůbec neruší - omlouvám se, odeslala jsem to dřív, než jsem chtěla
+ Další komentáře