Deník Referendum Umění

Autechre vznikli roku 1987 a od samého začátku vydávají na kultovním elektronickém britském labelu Warp Records. Za dlouhých třiadvacet let si vyzkoušeli mnoho rozličných poloh, aniž by ztratili cokoli ze své atmosféry. Na prvních albech si tříbili zvuk, který přes techno i poklidnější polohy nabyl celistvých kontur na LP5 z roku 1998. To se stalo jednou ze stěžejní IDM (intelligent dance music).

Originalitu zvuku podpořila i technika tvorby, kdy Autechre kloubí analogové a digitální vybavení – ale nejradši je používají naopak. Začali se zabývat agresivnějšími a složitějšími strukturami, které přesně vizualizoval Alex Rutteford ve videoklipu ke skladbě Grantz Graf ze stejnojmenného EP.

Po albu Untitled z roku 2005, za něž byli občas nařčeni ze zamrznutí ve vývoji, vydali před dvěma lety album Quaristice, na němž se více uvolnili. Stejně jako slovo Autechre, což je název, který napsali náhodně na klávesnici a jeho vyslovování nechali na ostatních, je i novinka plná oblíbených novotvarů. Nejsou jednodušší, a přestože jejich styl se za postupného vývoje zjemnil a k poslechu jsou nyní jedním slovem příjemní.

Album začíná tichem. Tím dávají Autechre najevo, že poslech by se neměl ledabyle odbýt, ale je třeba být trpělivý a plně se soustředit. Po půl minutě začne velice jemně a plynule stoupat hlasitost první skladby, která míchá elektrické syntetické tóny s mlhavými zvuky odněkud z hlubin lesa v zasmyčkované melodii.

Přidaný přerušovaný beat později rozvine skladbu jako počítačem generovaný květ. Syntezátorové melodie (v tomto případě není záhodno psát „melodické linky", protože Oversteps je stále v duchu přerývaných struktur) jsou vůbec na novém albu výraznější, než dřív; je stále tajuplné, přesto v optimističtějším duchu.

Druhé skladbě Ilanders také dominuje výrazná melodie a na táhlých sférách jsou jako na obloze pečlivě rozmístěné úryvky zvuků jako hvězdy, lze narazit i na černou díru – to když se zvuky vtahují samy do sebe. Míchají na pohled nesourodé a rozdílné zvuky jak frekvenčně, tak svou texturou a dopadem na lidské ucho. Ostré vysokofrekvenční bzučení kombinují s takřka akustickými akordy a dunivými, choulostivými tóny, které udržují na uzdě třepetavé melodické vlnění.

Zvuky, se kterými pracují, jsou tu podobné sitáru, tam startu vesmírné lodi či náporům větru do oken starých továren. Všechny jsou ale stejně čisté a zřetelné a navzájem se doplňují. Skladba Gplay startuje krotce a minimalisticky, záhy jí dominuje sofistikovaný, industriální beat podepřený subtilními melodickými trylky.

Sedmá Treale má asi nejrovnější a nejstabilnější beat, ostatní části skladby ale různě vybíhají a neustále se proměňují; přesto posluchač nemá pocit chaosu. Právě naopak. I přes jejich dřívější tendence improvizovat, jako například na Quaristice, je toto album komponované s jasnou představou a precizním, promyšleným výsledkem.

0=0 je přívětivá skladba s dětským cinkáním, jako byste otevřeli hrací skříňku s otáčejícím se robůtkem namísto baleríny. Jako jedna z mála se jen tak někam neunáší, ale má i lehké přechody a rytmus je podáván v náznacích, jinak se v ní přeskupují zvuková hejna jako mikroorganismy.

Autechre jsou známí svou mistrnou prací s prostorem v hudbě. D-sho qub je i díky laserům, vibracím a kompozici skoro až trojrozměrná. Objeví se tu dokonce i velmi zkreslený chorál, který se rozmazává do až trochu děsivých výšek. Plynule navazující St epreo připomíná svou přidušenou subbasovou linkou dubstep, několik různých vrstev si každá běží v trošku odlišném rytmu, přesto se navzájem neruší, i když je to občas trochu znervózňující.

Zdá se, že zvuková banka Autechre je nevyčerpatelná a v každé další skladbě překvapují. Trousí je ve skladbách jako drobné, cinkající o zem, i sází na své místo přesně zasaženými údery a vytvářejí tím až narativní dojem. Závěrečná Yuop vyťukává teplé tóny, prořezává jí nabroušený elektrický proud a tříští se v ní skrumáže zvuků na třpytivé střepy. V půlce čtvrté minuty se uklidní jako moře při odlivu a dá více prostoru jednotlivým prvkům.

Většina skladeb má stopáž minimálně tři a půl minuty, všechny se dají brát jako jeden dlouhý, neustále se měnící proud nápadů. Což je občas možná příliš stejné, chladné a odtažité, výrazné změny se nedočkáte. Autechre zase o krok jinam posunuli svoje směřování a očividně se v něm rochní a nacházejí inspiraci. Někoho to může nudit, fanoušek delikátní elektroniky či kdokoliv, vychutnávající si jemné nuance, to ocení.

Internetové stránky: www.autechre.ws