Dne 24. a 25. 3. proběhla Evropská rada. Schválila především řadu opatření pro urychlení hospodářského rozvoje a inovací jako nositelů zaměstnanosti. A projednala také reformy, které předtím projednala Rada ministrů hospodářství a financí eurozóny, k nápravě selhání finančního managementu, vedoucí ke krizi.

K doznívající minulosti: Evropská rada se soustředila na schvalování řady opatření k ozdravení veřejných financí, postižených selháním managementu finančního sektoru a následnou léčbou sektoru z veřejných prostředků, tedy na vrub všech daňových poplatníků. V červnu bude zveřejněna studie, kterou si vyžádal Evropský parlament, jak mnoho daňové poplatníky pomoc stála.

Podle dat za členské státy EU v roce 2008 a 2009 z limitu státní pomoci celkem ve výši více než 4,5 bilionů € na celou krizi a limitu 2,3 bilionů € pro tato první dvě léta se vyčerpalo cca 1,1 bil. Euro. Pomoc byla určena ve výši:

• 827 mld. € na záruky na bankovní závazky,
• 141 mld. € na kapitálové injekce,
• 110 mld. € na úsporná aktiva a 
• 29 mld. € na likviditu a finanční podporu bank.

Čísla za rok 2010 ještě nejsou k dispozici.

Česká republika starosti se státní pomocí neměla. Věnovala se jen spolupředsedání a předsedání Rady, kde se opatření přijímala. Protože vše vyřeší lépe trh! Pomoc by stála peníze, ty ale nejsou — podívejte se na Řecko a Irsko! Jenomže právě tam se projevila narušená neviditelná ruka trhu, a neviditelná noha trhu proto mohla kopat.

Schodek veřejných rozpočtů v České republice v období 2006 až 2009 a vládní dluhy v tomto období narostly; ale přes experimenty ministra financí ještě nadprůměrně příznivě. Česká republika je z 27 států

• výší schodku na 12.—13. místě v EU — se Slovinskem jako členem zóny euro (rozpětí 0,7% Lucembursko, 5,8% Česko a Slovinsko, 15,4% Řecko);
• výší dluhu na 6. místě v EU, (rozpětí Estonsko 7,2%, Lucembursko 14,5%, ČR 35,3%, až po Belgii 96,2%, Itálii 116,0%, Řecko 126,8%);
• nárůstem schodku na 9. místě;
• nárůstem vládního dluhu na 15. místě.

Všechna zhoršení lze spojit s předchozí daňovou reformou tehdejšího a zároveň současného ministra financí. Ten se zřejmě poctivě učí z vlastních chyb, ale některá poučení přehání. (Má např. pravdu při kritice ministra Vondry, který ve vedoucí funkci nedostatečně řídil a kontroloval podřízené pracovníky. Ale Kalousek jako náměstek ministra obrany založil podivné postupy na ministerstvu u smluv a majetkových rozhodování, které ponechal svým podřízeným ředitelům.)

Vláda se pro vleklé spory a obranu různých afér nemůže věnovat propracování koncepcí s výjimkou přejímání některých osvědčených a zdánlivě přijatelných prvků nevolnictví v pracovním právu — i kdo bude vyštván ukončit pracovní poměr, nedostane podporu v nezaměstnanosti. A v návalu denních starostí ministři zapomenou, že zvýšením DPH, které odsouhlasili, podstatně zvýší výdaje vlastního rezortu a příjmy z rozpočtu jim nebudou stačit.

Závažné je, že státní pomoc v jiných členských státech EU urychlila cestu z krize vyšším tempem růstu HDP a snižováním nezaměstnanosti. Pomoc ale měla dopad na veřejné finance, odtud tlak na snížení schodku a vládních dluhů. V ČR ale žádná významná pomoc pro překonání krize nebyla.

Jak pomáhaly ostatní členské státy své ekonomice a snaha o rozložení břemen

V nepravdivých informacích o špatném stavu veřejných financí, opírajících se o špatné příklady z jiných států EU, by neměla zaniknout skutečnost, že Evropská komise vzala na vědomí státní pomoc pro finanční sektor v několika stech případech podle stejných zásad: banky s potřebou státní pomoci

1. nutno restrukturalizovat, aby byly dlouhodobě životaschopné bez potřeby další státní pomoci. Musejí mít silný kapitálový základ a trvale udržitelné finanční zdroje k obnově důvěry v trhy, být schopny vytvářet zisky zajišťující důvěru zákazníků, soustředí se na jádrové aktivity a zbaví se ztrátových činností.
2. Banky a držitelé jejich kapitálu musejí přispět k restrukturalizaci, aby se maximálně snížila břemena daňových poplatníků. Pravidla k sdílení břemen požadují, aby banky nejprve platily za státní pomoc dočasným potlačením remunerace akcionářů prostřednictvím dividend a kuponů, dokud nebudou mít banky dostatečný kapitál.
3. Banky nemohou využít pomoc ke škodě konkurujících bez poskytnutí státní pomoci. Podporované banky mají dočasný zákaz akvizic. K prevenci narušení konkurence státní pomocí se banky musely zbavit některých svých aktiv a použít určitá pravidla stanovení cen za bankovní služby.

Česká republika takové problémy přímo nemohla mít. Aby se kdysi veřejně vlastněných bank beze zbytku zbavila, utratila rozhodující část Fondu národního majetku na odkoupení rizikových úvěrů, zajištěných jen politickými sliby. (Přes námitky Komise — vše bylo provedeno nebo alespoň dohodnuto před 1.5.2004 — datem vstupu do EU). A na banky prodané do ciziny se povolila státní pomoc, poskytnutá prostřednictvím jejich zahraničních centrál, za podmínky nediskriminace zahraniční pobočky. Definitivní pravidla pro záchranu a restrukturalizaci finančních institucí mají být přijata do 1.1.2012.

V rámci současných dočasných a budoucích definitivních pravidel se Evropská komise snaží, aby beneficianti nevyužili veřejné podpory k podříznutí nedotovaných konkurentů, nepoužili veřejné dotace k přednostní úhradě držitelům jejich kapitálu před daňovými poplatníky aj.

Dosud se přijalo 32 konečných rozhodnutí k restrukturalizaci bank s problémy. Pokud se povrdilo, že se některé podporované banky chovají agresivně, následoval bezprostřední zásah. Banka musí za pomoc v maximálně možném rozsahu zaplatit a splnit bezvýhradně ostatní podmínky státní pomoci.

Restrukturalizace bankovního sektoru neskončila. Komise s příslušnými členskými státy pokračuje v dalším projednávání 24 případů konečné restrukturalizace problémových bank. (Např. Irská banka, kde si vládní dluh na její podporu vyžádal intervenci EU a IMF). 4 kauzy se vztahují k Německu: WestLB, Bayern LB, HSH, Hypo Real Estate, které bojují o nalezení udržitelných podnikatelských modelů. Posléze to platí pro několik případů v Řecku, Rakousku, Portugalsku a Slovinsku a čeká se letos několik dalších.

Jak snížit rizika opakování obdobné krize

V tomto kontextu teprve projednala Rada financí návrh balíčku 6 legislativních opatření k veřejným financím k zábraně opakování poznaných příčin současné krize:

• novelizace nařízení 1466/97 k dohledu na rozpočtové a hospodářské politiky,
• nařízení doplňujícího nařízení 1467/ k postupu při nadměrném schodku,
• nařízení k vynucování rozpočtového dohledu v oblasti euro,
• pravidel prevence a nápravě makroekonomických nevyvážeností,
• vynucovacích opatření k nápravě nadměrných makroekonomických nevyvážeností v oblasti euro,
• požadavkům na rozpočtové rámce členských států.

Členské státy si stanoví samy střednědobé cíle v oblasti rozvoje a inovací, včetně nepřekročení růstu střednědobých výdajů nad střednědobý růst HDP. Nečekané vyšší příjmy by se měly použít k snížení dluhů.

Měl by se klást větší důraz na kritéria dluhu v Paktu stability a růstu. Po členských státech s dluhem přesahujícím referenční hodnotu 60 % HDP se požaduje přijmout načasované kroky k snížení rozdílu, včetně schodku HDP pod jeho 3% referenční hodnotu.

Poměr dluhu k HDP přesahující 60 % by se mohl považovat za dostatečně snižovaný, kdyby rozdíl za minulé tři roky klesal ročně o jednu dvacetinu. Posuzovat se ale budou i další faktory (vliv stárnutí, čisté náklady penzijní reformy).

Důraz na prorůstová opatření

Státy eurozóny navrhly založit Pakt Euro plus. Na jeho základě se bude posilovat hospodářský pilíř měnové unie. Hlavní cíle budou podpora konkurenceschopnosti, zaměstnanosti, udržitelnosti veřejných financí a finanční stability. Soustředí se na opatření spadající do pravomoci členských států v oblasti růstu a inovací. Ve zvolených oblastech politiky budou na úrovni hlav států a předsedů vlád dohodnuty společné cíle. Odpovědnost za volbu konkrétních politických opatření nezbytných k dosažení společných cílů ponesou nadále jednotlivé země. Zvláštní pozornost přitom bude věnována souboru opatření k dosažení vytčených konkrétních prorůstových cílů.

Pokud členský stát prokáže, že v jeho případě nejsou opatření v některé z oblastí zapotřebí, neuvede je jako svůj cíl. Naopak se ujasní, které země v kterékoli z těchto oblastí čelí závažným výzvám; ty se pak zaváží problémy ve stanoveném časovém rámci řešit.

Připojilo se šest dalších států EU27 mimo eurozónu. Zúčastněné členské státy budou tyto cíle plnit s využitím vlastní kombinace politik a se zohledněním svých konkrétních problémů.

Česká republika se mohla, ale nemusela připojit již nyní. Vláda má v zásadě jediný taktický i strategický cíl: vyrovnat rozpočet výdajovými škrty, snížením daňových břemen podnikatelům, aby investovali do rozvoje. Ale vliv snížení daní na růst investic se ve světě jen málokdy potvrdil a zcela jistě se neprojeví, pokud naroste sociální napětí. Takže vlastním úsilím vlády dojde k dalšímu ekonomickému a sociálnímu propadu České republiky se všemi negativními důsledky, nepochybně s náznaky, že za to může Evropská unie.