Jak začít od začátku?

Johana Lomová

Mezigenerační výstava s podtitulem Selži znova a lépe v Galerii Futura rozvolňuje hranice umění a přibližuje ho ke každodennímu životu. Je pokusem o nové angažované umění a uvažováním o možných formách společenské i umělecké utopie.

Kurátorky Michaela Ivaniškinová a Mariana Serranová oslovily šestnáct umělců, které zajímá pouto umění a života. Skrze tento vztah chce výstava nabídnout nové strategie pro uvažování o možných formách společenské i umělecké utopie. Selhat znovu a lépe proto není činností absurdní a pesimistickou, nýbrž veskrze optimistickou.

Vztahování se k životu nabývá na výstavě různých podob. Nástroje a náměty výtvarného umění jsou rozvolňovány a různými způsoby dochází k narušení našeho automatizovaného vnímání světa. V náznacích výstava otevírá oči a její vyznění se v některých momentech stává i lehce podvratným. Příkladem narušování klasického úhlu pohledu jsou dvě videa studenta pražské AVU Erika Sikory. Zatímco Houbová kariéra ironizuje vztah silnějšího k slabšímu a naděje vkládané do dětí, Toto video má 35 názvů zase dokonale ilustruje klišé spojená s výtvarnou produkcí a tendenci současného umění vkládat obsahy do děl pouze pomocí jejich názvů.

Výstava smysl umění i jeho význam rozvolňuje, aby nakonec jeho existenci ospravedlnila. Například společensky angažovaná instalace Koloběh energie od Petry Herotové tematizuje, a činí tak uchopitelnější, nejen praxi nechvalně známé firmy ČEZ, ale i naše každodenní plýtvání. Kateřina Fojtíková se se smyslem umění vypořádala naopak až meditativním způsobem, když ve videu The Shinning nekonečně píše I want to believe in art. Sebepřesvědčování ve výsledku získává podobu vizuální poesie šedesátých let.

Rušení rámců ve Futuře získává různé formy a výstava jako celek nabízí několik možností čtení. Bourání zavedeného konceptu výtvarného umění a jeho propojování s životem je nejjasnější ve třetí místnosti galerie, kterou zaplnily zbytky po proběhnuvších performancích. Vedle stolu z projektu Daniely Baráčkové, Petry Herotové a Tomáše Uhnáka Vaříme pro muže, jsou zde videa a fotografie připomínající akce Karla Kunce a Martina Zet.

V neposlední řadě na výstavě nemůže chybět silné téma boření národní identity. Jeho obecnějším rámcem je zvuková instalace Panslovanské hymny Slávy Sobotovičové, která se line z nejtemnějšího kouta galerie a je neodbytně přítomná po celou dobu návštěvy galerie. Méně vtíravá je dokumentace dotazníkového projektu skupiny Rafani zkoumající náš vztah k odsunu sudetských Němců. Nejasné grafy poukazují na neprůkaznost všech výzkumů a neoblomnost osobních názorů.

Mrazivou dekontextualizací toho, co znamená češství, pak je text přejatý Richardem Wiesnerem od společnosti Czech Tourism. Strategie k propagaci České republiky se stává odpudivým návodem pro hledání identity. Vztah k českosti je vlastní také projektu dvojice Jespera Alvaera a Isabely Grosseové. Detailní popis institucionálního rámce českého výtvarného umění najdete na webu Reprezentace národa. Silným tématem se stává posedlost českostí a přihlašování se k národnímu konceptu dějin výtvarného umění.

Rozlehlá budova Galerie Futura je pro účely současné výstavy zaplněna jen z poloviny. Podzemní prostory zůstaly prázdné a pojednaná plocha je tak stravitelnější než jindy. Angažované formy umění i vztahování se k oproštěným/konceptuálním pramenům výtvarného umění se vzájemně prolínají a vytváří úsměvný i děsivý pohled na naši současnost.

Suverénní výstava, kde vedle instalací, videí a audio projektů nalezneme také fotografie, tisk na zdi nebo prostý text distancující se od zbytku výstavy, je povedeným zásahem do současné společnosti. Pravdou však zůstává, že pravidelný návštěvník Galerie Futura se nemůže zbavit pocitu jakéhosi opakování. Skoro všichni vystavující jsou ve Futuře nebo přidružených Karlin studios uváděni až příliš často. Kurátoři jistě nemohou vystavovat práce, které jim nejsou blízké, okruh umělců ve zmíněných galeriích by ale mohl být otevřenější, a tím i různorodější.

Jak začít od začátku (Selži znova a lépe). Galerie Futura, výstava potrvá do 1. května 2011.