Co ještě lze čekat od Věcí neveřejné dohody? Víc než si myslíte

Jakub Patočka

Jakkoli Věci veřejné mají zvláštní schopnost působit nezamýšleně groteskním dojmem, bylo by chybou, kdyby nad nimi protivládní opozice zlomila hůl. Etablovaly se jako potenciální vnitřní nepřítel Nečasovy vlády, a toho je třeba využívat.

Koho by v září napadlo, že by se Nečasova vláda nemusela dočkat Vánoc? Přestože krizi přežila, nejsme bez nadějí, že skončí předčasně a české společnost z konfrontace s ní vyjde posílena.

Není divu, že i těm nejotrlejším pozorovatelům české politické situace se z dění posledních dní poněkud tají dech. Když si to shrneme: místopředseda ODS a ministr vlády chtěl ukrást půl miliardy. Předseda vlády a ODS označil místo toho za problém muže, který si tajně o chystané krádeži nahrál důkazy. Věci veřejné týden po své ideové konferenci, na které se slovo korupce vyslovovalo častěji než se na Pražském hradě říká slovo trh, kvůli tomu — považte tu odvahu — zakolísaly ve své důvěře v koalici, jíž jsou součástí. Ale Václav Klaus na Pražském hradě všechny uchlácholil tajnou dohodou.

Není ovšem příliš složité si její obsah vydedukovat. Tajná je proto, že pro každého je v ní něco povážlivého, snad s výjimkou TOP 09, která správně usoudila, že pro ni v nastalé vřavě doslova platí mlčeti zlato.

Princip tajné dohody pravděpodobně spočívá v tom, že se splní všechny základní požadavky Věcí veřejných: odchod policejního prezidenta Martinů, návrat Libora Michálka na Státní fond životního prostředí a schválení protikorupční strategie. Pravděpodobně musely ustoupit v požadavku na bezpodmínečné vyšetření korupční kauzy ve Státním fondu životního prostředí, jež by mohlo vést k uvěznění několika klíčových činovníků ODS, což by mohlo ohrozit samu její existenci. Pověděli jsme si, že TOP 09 potichoučku počítá valounky a čeká.

Kvůli tomuto pravděpodobnému ústupku mají i Věci veřejné zájem na tom, aby byla dohoda tajná. Její obsah se ale zřejmě nesmí zveřejnit především proto, aby se v ODS nedověděli, že Petr Nečas musel ustoupit kromě likvidace vlastní strany už úplně ve všem. Dohoda je tajná asi i proto, aby měl předseda ODS ve spolupráci s prezidentem, jehož úplným vazalem se stává, šanci otupit její hrany, a učinit ji tak pro jejich stranu snáze stravitelnou.

Není pravděpodobné, že by Věci veřejné prodaly svou vyjednávací pozici laciněji. Jakkoli jsou početně nejslabší stranou vládní koalice, povolební politický vývoj z nich učinil v koalici stranu v nejvýhodnějším postavení. Český sněmovní systém nepočítá při pádu vlády automaticky s předčasnými volbami. A vládní reformní úsilí rychle zbavuje obě velké pravicové strany zbytků koaličního potenciálu přes politický střed. To znamená, že Věci veřejné jsou jedinou vládní stranou, která, pokud se pro to rozhodne, může vládu opustit a vzápětí se stát součástí vlády levého středu.

Je jen těžko představitelné, že by to vedení Věcí veřejných nevědělo. I když Radek John je trumbera k pohledání, v Kristýně Kočí a Vítu Bártovi, jakkoli nám mohou být politicky vzdálení, mají Věci veřejné politický talent, který výrazně stojí nad průměrem české politiky. Pro variantu, že Věci veřejné přinutily své koaliční partnery kapitulovat, hovoří i výpady Václava Klause vůči Radku Johnovi, které následovaly vzápětí po uzavření dohody a vypovídají o frustraci jejího garanta.

Věci veřejné se každopádně dopustily dvou chyb: tou první samozřejmě je, že přistoupily na to, aby dohody byly tajné. Je to jako by samy o sobě vyprávěly vtip. Tou druhou, že přistoupily na to, aby se vyjednaly u Václava Klause, jehož pozici jako člověka, jenž jim není nakloněn, tím zcela zbytečně posilují. Jediným důvodem, který by vysvětloval, proč k němu nakonec šly, by mohlo být, že Petr Nečas už se vnitřně sesul natolik, že se bez Klause neobejde — a je tak pro všechny lepší vyjednávat přímo.

Tomu, že Věci veřejné nepoložily vládu hned, lze ale z jejich hlediska rozumět. Nesmíme přehlížet hustý ideologický sirup, v němž jsou české země ponořeny, který vládu, v tolika ohledech tak otřesně odtrženou od reality, stvořil a podnes představuje její spolehlivé zázemí. Mašinérie politicko-ekonomicko-mediální chobotnice, jíž jsou Věci veřejné samy v nemalé míře součástí a která za specifickou českou variantou dnešního neoliberálního režimu stojí, zatím není ani po kauze Drobil vládním počínáním otřesena natolik, aby se likvidace vlády jevila jako akceptovatelné východisko vzhledem k nabízejícím se alternativám.

Pokud by se vývoj prezentoval tak, že Věci veřejné měly možnost dosáhnout splnění prakticky všech svých požadavků, a přesto vládu položily, mohly by se ocitnout pod palbou diskreditační mediální mašinérie a na dalším vývoji ztrácet. Navíc pokud by se rozhodly se vším všudy otevřít variantě vlády s ČSSD, budou právě ony nejvíce trpět kvůli nezbytnosti tolerance takové vlády komunisty. To vše jsou náklady, které se jim prozatím zdály zřejmě příliš vysoké.

Proto vláda zatím nepadla. A ani to není bez výhod. Pokud její pedagogické působení na českou společnost vytrvá, nejsme bez nadějí, že by se režim neoliberální pravice mohl zdiskreditovat v míře, která by konečně umožnila po dvaceti letech proměnu kulturně-politické mentality, bez níž se česká společnost nemůže vymanit ze zhoubné trajektorie, na niž ji uvrhla Klausova ideologie.

Pohyby ve Věcech veřejných to budou jistě aspoň částečně odrážet, neboť takový zlom nutně rozvibruje prakticky všechny segmenty společnosti. Přes všechny krajně problematické rysy Věcí veřejných, které opravdu jsou ve své podstatě stranou obskurní a efemérní, jak nultá léta dvacátého prvního století, nejsme po předvánoční vládní krizi zcela bez nadějí, že by přece jen Nečasova hrůzovláda mohla jejich rukou skončit předčasně.

A bude také zkouškou politické vyspělosti protivládní opozice, jak obratně s tímto potenciálním vnitřním nepřítelem Nečasovy vlády dokáže pracovat.

    Diskuse
    December 25, 2010 v 23.29
    Myslím, že
    způsob pedagogického působení této vlády na českou veřejnost stojí za to, aby vydržela déle. Tahle lekce zdaleka nestačí.
    FJ
    December 27, 2010 v 10.20
    VV a ti další....
    Dle Ústavy máme vládu pluralitních stran a zastupitelskou demokracii. Strany jsou stmeleny na bázi společného zájmu ber kde ber a pak zatloukej a zastupitelská demokracie zastupuje jen jejich zájmy.

    Celkově je tu 21 let velké tragikomedie a tunelu nejen v hospodářském, ale i morálním a etickém světě.

    Pragmatické řešení NEVEŘEJNÉ DOHODY i s Věcmi veřejnými je dalším z vrcholů hlavních konstruktérů dříve kuponové privatizace s nerozlišováním tzv.špinavých peněz, přes OPOSMLOUVU a nyní VÁNOČNÍ DOHODA s garancí Hradu. Otázkou je pro koho , za co a pro co??? Pokračování reforem?? Nebylo již jich dosti??? VV se stává SZ, co se týče politického působení.