Deník Referendum Umění

Společná výstava Martina Mainera (1959), profesora ateliéru malby na Fakultě výtvarného umění v Brně, a studentky oboru digitální architektury Niny Hedwicové (1982) zahrnuje jak autorské obrazy obou umělců, tak i plátna, která malovali společně.

Malířské etudy Niny Hedwicové navozují v expozici příjemnou atmosféru workshopu a bezprostřední malby učitele a vnímavé „žákyně“ na společné stezce do plenéru anebo při výzkumu algoritmů přirozených struktur obrazové kompozice. Její skici mapují často první dojmy z exotických krajů, jindy nacházejí výraznější abstraktní formy pro pohled do houští koloběhu času.

Část vystaveného souboru obrazů přináší vizuální deníkové záznamy tropických krajin z Thajska, některé nahlížejí do lidských tváří nebo zblízka do očí snových přeludů. Většinu obrazů však tvoří vizuální metafory obrazy zpodobující dokonale prostupný prostor, v němž splývají reálné, imaginární i snové řetězce výjevů, které sdělují instantní vizuální zkušenost v krajině se zastřeným horizontem anebo bez horizontu.

Invenční a vnitřně rozporuplné vizuální modely těchto meziprostorů předpokládají souřadnicemi nedefinované místo: jakési trojmezí, odkud lze pozorovat, jak se veškerá zjevující skutečnost stává vnějškem, jenž dává (podobně jako na počátku novověku v obrazech Hieronyma Bosche) spatřit ve spojitém reálném a imaginárním prostoru neukotvenou – skulinu šťastné chvíle.

Mainerovy kompozice, tvořené zobrazující i abstraktní formou zároveň, můžeme vnímat jako monády bez rukou, okamžiky zastavených obrazů na pohyblivém pásu projekčního plátna, jež simuluje ztracený horizont. Ve věku, kdy se explozivní iluze s úspěchem pokoušejí nahradit skutečnost, tyto obrazy ukazují proces, jenž tvoří opak smyslu – nonsens.

Znaky vystupující z paměti vizuální reality i abstraktní znaky zaznamenává Mainer mistrovským expresivním malířským rukopisem na vertikální osy svých pláten jako magické písmo, které dokáže vykroužit zhuštěný prostor pro vzdušné zámky. Ukazuje však i zkušenost, že mnohdy nezbývá než se v něm naučit žít. Výstavu doprovází katalog – kalendář na září 2010 až srpen 2012 s řadou barevných vyobrazení a textem kurátorky.

Ta interpretuje společnou výstavu jako kalendář bdělého snění a průzkum vědomí a mechanismů vnímání. Komentuje ji odkazem na jistý návod k meditaci: „Uzavři ve svém duchovním oku svou představu do růžové bubliny a vlož do ní svůj cíl. Obklopuje-li to, co si představuješ, vibrace růžové barvy spojené se srdcem, přinese ti něco dokonalého a spřízněného s tvým bytím. Pusť tu bublinu a představ si, jak pluje vesmírem s obsahem tvé vize; symbolizuje oproštěnost od citů; je volná, přitahuje a shromažďuje energii ke své materializaci.“

Martin Mainer, Nina Hedwicová: Kalendář. Kurátoři Vlasta Čiháková Noshiro a Karel Babíček, Galerie kritiků Praha. Výstava potrvá do 26. září 2010.