Znalci seriálu BBC Mighty Boosh z dílny Paula Kinga se v černohumorné komedii Bunny a býk ocitají v bezpečně známém terénu, v němž se kolem nich míhají výtvarné a fotokoláže, divadelní kulisy, animace, stop-triky, které připomínají snovou poetiku Michela Gondryho, například v jeho Nauce o snech z roku 2006. Paul King s dětsky hravou estetikou pracuje podobně, náplň jí ale dává poněkud banálnější. Celá fantaskní hra s formami scén vlastně na rozdíl od Gondryho filmů přichází vniveč.

Jde vlastně jen o soulož. Neurotický sociofobik Stephen nikdy nevychází ze svého bytu, může být vděčen zásilkovým službám a rozvážkám jídla z rybí restaurace. Vzpomíná na cestu po Evropě, kterou kdysi podnikl se svým energickým kamarádem Bunnym, charismatickým a nezodpovědným opilcem. Ve vzpomínkách se Stephenův byt proměňuje v kulisy cesty, z níž si odnesl trauma. Ve fantazií přivolaném světě cestuje s Bunnym krajinou z fotek a suvenýrů z polského Slezska až do španělské Andalusie. Po cestě potkají Eloisu, nesmělý Stephen se do ní zamiluje, jenže skóruje Bunny.

Celý příběh vlastně nestojí moc za řeč. Jeden z kamarádů by rád dívku získal, ale je to zasmušilý, nesmělý a nepříliš energický pedant, čili ji získá jeho kamarád, charismatický mluvka, jenž má dost životní energie, aby si mohl dovolit žít jen ze dne na den a neohlížet se na možné důsledky. Tak už to v životě holt chodí a je vcelku jedno, jestli je to spravedlivé, nebo ne. A je to jedno i v Bunnym a býkovi. Film nevyvolává větší sympatie či nesympatie ani k jednomu z nich, ani nenese žádné poselství. Ani nevyvolává žádné drama — divákovi může být vcelku jedno, kdo Eloisu dostane. Ona koneckonců taky není nic moc. Tady jde o podívanou a pravděpodobně mělo jít i o břitký humor, kterým proslul Kingův slavný seriál.

To první se daří, to druhé snad ani napůl. Protože je film rozsekán či spíše nedostatečně slepen do epizodických sekvencí, fóry působí samoúčelně a nuceně, jen aby umožnily hrát si s pelmelem nejrůznějších druhů kulis. Vulgarita a sexuální explicitnost jsou dávkovány s nadhledem, nicméně možné vtipné sekvence zůstávají většinou nedotaženy a působí prvoplánově, zvláště oproti seriálu, který je jimi nabitý.

Vizuální forma je asi tím hlavním přínosem. Zvláště proto, že velmi kreativně zobrazuje traumatické vzpomínky. Stephenovy někdejší trudné prázdniny s opileckým zmetkem Bunnym dostávají ty nejzběsilejší podoby v hororových kulisách s prapodivnými postavami, které by našinec dost nerad potkal. Nejvíce humoru tkví právě v hyperbolizovaném způsobu, jakým je každá nepříjemná vzpomínka ztělesněna, ať už se jedná o osoby či prostředí — asi jako když si našinec vzpomene na vlastní nepovedené rande, při kterém si nebylo co říct. I elegantní kavárna pak ve vzpomínce funguje jako dusná zaplivaná putyka.

Bunny tak vypadá, jako by se v životě nemyl a nepil nikdy nic jiného než pivo. Stephenova oblíbená restaurace Captain Crab je lepkavou stokou s rybím jídlem, které je servírované tak rychle, „protože se uvaří v pondělí a pak už se jen ohřívá“. Bezdomovec pod mostem pije mléko svých psů, s nimiž žije i sexuálně.

Bunny a býk je především sledem svěžích vizuálních nápadů, a je pozoruhodné, že s tak velkolepou výtvarnou výpravou stál pouhých sedm set padesát tisíc liber a k jeho natočení Kingovi stačilo pouhých šest týdnů. Poslouží však spíše jako studijní materiál pro scénografy, designéry a výtvarníky, protože slabý příběh mnoho nesdělí, do filmu příliš nevtáhne, a v hlavě se tudíž moc dlouho neudrží.

Bunny a býk. Režie Paul King. Velká Británie, 2009. 101 minut.