Tvrdím, že tento systém má uvnitř sebe chybu, „systémovou chybu“. Není to tato jedna nebo jiná chyba, je to chyba uvnitř celého systému. Dovedete si to představit? Je všude a nikde. (David Bohm, Changing Consciousness)

Tato věta subatomárního fyzika a dlouholetého oblíbeného spolupracovníka Alberta Einsteina Davida Bohma mne od voleb téměř neopouští.

Obraz civilizace, která se ve chvíli, kdy se na ni ze všech stran valí její vlastní dluhy v podobě sílící hrozby přírodních katastrof i nežitelnosti života pro stále rostoucí počet obyvatel, strčí hlavu do písku, kde si pečlivě buduje labyrint quaziproblémů a quazidluhů a to vše s hlasitým odvoláváním se na vlastní racionalitu, je přinejmenším zarážející.

Od první poloviny devadesátých let, kdy autor knihu psal, propast mezi slovem a činem, slovem a pochopením, slovem a představou rapidně stoupá nebo postupně vzlíná k povrchu to, co zůstávalo zatím ukryto pod setrvačně fungující fasádou a jen občas vyhřezlo nad hladinu. S narůstajícím zastoupením informace v našem životě stoupá význam i počet slov, ale se sílícím důrazem na jednoznačnost významů jako by obsah mizel v mlze. Přesvědčení, že jsme racionálními vládci vlastního života, doznává stále větší trhliny, neboť svět (včetně nebo přednostně svět našeho nitra) jakoby se vymykal z našich předpokladů a žil podle zákonitostí, s kterými neumíme počítat a které nás ovládají.

Je obecně přijímaným předpokladem, že myšlení člověku pouze sděluje, jak věci jsou a že samo nic nedělá — že jste vně těchto informací a rozhodujete se podle nich. Ale vy nerozhodujete, co s těmi informacemi uděláte, myšlení řídí vás, ale přitom budí falešné zdání, že jej řídíte vy. Myšlení vytváří vně sebe sama rozdělení a pak nám předkládá myšlené jako na sobě nezávislou danost. David Bohm „Thought as a system“

Když se podíváme na dění posledních let prizmatem citované úvahy, leccos se stává pochopitelnější. Z nepříjemného příšeří prosvítá způsob, jak dochází k tomu, že naše slova čím dál víc spějí spíš k zamlžování skutečnosti než k jejímu uchopení, sklouzávají po skleněném povrchu dění, které jakoby často zůstávalo našimi úmysly téměř nedotčeno. Někdy se zdá, že obsah vyšuměl v útrobách byrokratického labyrintu a schůzování, jindy se podstata smekne a my se probudíme ve slepé uličce řešení nějakého nepodstatného zduřelého detailu.

Před půl rokem jsme byli smutnými svědky bezmoci slov, dobré vůle i lidské racionality při ztroskotání Kodaňské konference. Jakoby se mezi slova a obsahy, které mají předávat, postavila mocná síla, která je od sebe odděluje, průhledná izolující stěna, která brání spojení myšlenky a představy, které se ve spolupráci s emocemi stávají motivem k činu.

Letošní volby jasně předvedly, že slova a obsahy jsou pro vnímání veřejnosti jaksi v nedoslechnu, převrstveny dojmy vizuálními, emotivními a osobními. Čeština pro to ukrývá hezké úsloví — plete si pojmy s dojmy. Nezávislé racionální myšlení, pilíř evropské kultury a vzdělanosti a jejího pojímání světa, veliký osvícenský vítěz se stává nadbytečným, příliš zpomalujícím fenoménem, který se do našeho zběsilého užívání neživota už nevejde. Místo pojmů máme dojmy, ale zacházíme s nimi jako s pojmy.

Intuitivní myšlení, které je nejen občasným náhodným návštěvníkem vynálezců a umělců, ale schopností každého člověka mimoděk vnímat sebe sama a všechny jednotlivosti v celistvém obrazu situace, mizí z našeho arzenálu prostředků vnímání světa, neboť se vymyká naší vůli a uniká našemu důrazu na detaily a jednoznačnost. Obsah jakoby k informaci ani nepatřil.

Marketing není válka o skutečnost, ale válka o magickou moc nad nevědomými emocemi a fantazijními obrazy spotřebitelů (dnes už i voličů). Stojíme v rovině pojmů, ale nedohlížíme k jejich zdrojům a tím se stáváme nabízejícími se oběťmi manipulací.

Procházíme procesem, kdy je lidské vědomí všemi prostředky (včetně vlastního pudu sebezáchovy) tlačeno k tomu, aby se posunulo o jednu vývojovou rovinu výš — a bylo schopné ubránit se manipulaci vnější i vnitřní. Ne náhodou na naší gloriole mýtických hrdinů září Harry Potter probírající se svými myšlenkami tak, aby odvrátil magickou kletbu nepřítele, jehož půl ukrývá ve vlastní duši.

Jedním z důležitých úkolů nové levice je spojovat co nejširší spektrum informací s co nejhmatatelnějším obsahem, oživit selskou logiku a fenomény, které jsme dosud byli zvyklí hledat spíš napravo — individualitu, samostatnost myšlení v přímé demokracii, ochranu práva na soukromí a alternativní způsoby existence, důraz na osobní identitu a svobodu, spojený s lokálně zaměřenými komunitními celky, neboť poskytují zázemí pro schopnost vystoupit z chodu světa tak, jak je nastaven, hledat cestu vlastní a ptát se na původ svých rozhodnutí nikoliv proti masivnímu tlaku normy bez tváře, ale v koordinaci s potřebami reálného dohlédnutelného světa.

Jedním z důvodů, proč se levice ve většině zemí této civilizace nachází v opozici, je, že vzhledem ke svému cíli musí operovat mnohem pomalejšími a zdánlivě méně účinnými prostředky. Jejím úkolem není postavit proti ideologii jinou ideologii, proti virtualitě jinou virtualitu, ale nabourávat totalitu tak, aby se skrz ni prodral živý stonek uvědomění. Klást otázky víc než poskytovat odpovědi a probouzet vizi nových způsobů společně vytvářeného světa. Budiž nám útěchou, že když se život prodere, obvykle se šíří bleskem, neboť náhle jako zázrakem zodpovídá otázky, které po dlouhá období zatěžovaly vzduch.

(A modleme se, aby se neprodral násilím.)