Cynický vtip ze školního prostředí líčí dvě malomocné děti jdoucí pouští do školy. „Jsem zvědavý, co nám dneska odpadne.“ Praví jeden z žáků.

Se zkoumavou zvědavostí, jako když se jde pouští do školy, je možné dívat se na příští čtyři roky České republiky. Zdejší forma pravice získala přesvědčivou většinu. Země je na čtyři roky vydána jejímu rozumu a nerozumu. Volbami byla z našeho Parlamentu vymazána komponenta křesťanská a ekologická. Pokud ne zcela vymazána, pak zatlačena do platforem opoziční sociální demokracie, která kdysi ohlásila modernizaci a nepokročila v ní moc a která disponuje křesťanskou a ekologickou platformou, aniž si někdo kromě opravdových znalců dokáže vzpomenout, jak se zmíněné platformy kdy projevily.

Křesťanští demokraté jsou nejsilnější složkou Evropského parlamentu, a tu a tam vládnou. Zelení se v době krize obecně považují za jednu z nadějí vývoje po krizi. V levém středu má nejméně jednu nohu britský konzervativec Cameron, většinou svého politického těla v něm bytuje německá křesťanskodemokratická kancléřka Angela Merkelová. Levý střed je v Evropě shromaždištěm normálních lidí, kteří chtějí udržet soudržnost společnosti. U nás možná někteří z voliček a voličů také svým hlasem pro TOP 09 či Věci veřejné hlasovali pro levý střed, kde najdeme solidaritu, společenskou empatii, důraz na vzdělání a inovace, zájem o důstojné podmínky pro ty, kdo se neuchytili na pracovním trhu, zájem o rodiny, slabé, staré, menšiny, ekologii a další levostředová témata. Možná tak hlasovali, protože považují mnoho nesamozřejmých věcí za samozřejmost. Možná nechtěli svěřit péči o tak důležité věci dryáčnicky se projevující sociální demokracii.

Na příští čtyři roky je možné dívat se s otázkou, co nám všechno odpadne. Vladimír Špidla zde předložil suchý výčet změn, které se dají očekávat. Kdyby jeho strana s takovým výčtem předstoupila před voliče, možná bychom dnes byli jinde. Některé ze změn budou nevratné, jako třeba privatizace, které vládnoucí strany nepochybně posílí. Jiné budou vratné velmi těžko, jako třeba změny ve školství a zdravotnictví.

Projekt levého středu zůstane v příštím volebním období hlavním tématem pro českou společnost. Civilizovaná evropská země disponuje širokým levým středem, ať si o tom myslí ti, kdo jezdí přemlouvat bábu, cokoli. Zatím nikdy po listopadové revoluci nebyly podmínky pro formování levého středu tak špatné jako nyní. Politika bude poměry organizovat, ne oživovat, dále se rozšíří falešné mínění, že to jinak nejde.

Sociální demokracie má momentálně největší odpovědnost za projekt levého středu. Vládne ve všech krajích kromě Prahy. Pravice má před sebou formulaci nového programu bez hegemonie ODS, bez některých osobností, které byly dávno zátěží. Pokud by se sociální demokraté zmohli na pořádný dialog či rovnou volební koalici se zdecimovanými lidovci a ještě zdecimovanějšími zelenými, prospělo by to projektu levého středu. Po rezignaci Jiřího Paroubka má sociální demokracie několik týdnů na to, aby změnila styl, a stala se konstruktivní opozicí, která odpracuje svůj nárok na vládu za čtyři nebo osm let.

Neuklidňujme se tím, že to, co bylo napočítáno minulou sobotu, brzy skončí. Neskončí, a zdejší pravice musí levý střed cítit jako místo, kam se přirozeně vztahuje valná část zdejší společnosti. Pak se bude chovat rozumně, pak může probíhat normální politická soutěž.

Se zkoumavou zvědavostí, jako když se jde pouští do školy, podívejme se na levý střed, kterému toho hodně odpadlo. Je to místo, kde vznikne velký třesk a příští zdejší politický vesmír. Čím dříve to bude, tím lépe pro všechny.