Vláda se bude na svém pondělním zasedání zabývat věcným záměrem zákona o veřejné prospěšnosti, který by měl definovat veřejně prospěšnou organizaci a sjednotit pravidla pro poskytování dotací těmto společnostem. Předkládá ho předseda vlády Jan Fischer. Norma, která by celkově upravovala pravidla neziskového sektoru, zatím v České republice chybí.

Zákon se připravuje asi dva roky, věcný záměr zákona schválila 22. dubna Legislativní rada vlády, řekl ČTK Petr Koubek z úřadu vlády. Věcný záměr zákona měla již do konce roku 2008 předložit vládě tehdejší ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková (SZ). Její nástupce Michael Kocáb, nynější zmocněnec vlády pro lidská práva, jej však dokončil až v závěru loňska.

Marta Smolíková, jedna z předních českých expertek na občanský sektor a vedoucí organizace ProCulture, ovšem upozorňuje, že zákon se původně připravoval s jinou motivací a jiným obsahem. Zadání původně formuloval Mirek Topolánek jako premiér s cílem dát legislativní krytí pro poskytování dotací nemocnicím.

Rada vlády si zadání sama posunula a podle Marty Smolíkové je nynější návrh přinejmenším dvojsečný. Jeho zápory spočívají v tom, že jednak bude stigmatizovat občanská sdružení, jež kvůli politickému obsahu svých aktivit na statut veřejné prospěšnosti nemusejí dosáhnout, jednak otevře prostor obchodním společnostem, aby pronikly do oblastí, které posud byly výsadní doménou občanských iniciativ.

Veřejnou prospěšnost má definovat občanský zákoník, ale současně může být nový zákon přijat samostatně. Ministerstvu spravedlnosti se přitom dosud nepodařilo prosadit přijetí občanského zákoníku, který připravovalo osm let. Kromě nového občanského zákoníku má být nový zákon sladěn rovněž s novým zákonem o daních z příjmu.

Veřejně prospěšná činnost je činnost zaměřená ve prospěch veřejnosti, nikoliv za účelem zisku. Jedná se například o ochranu občanských a lidských práv, úsilí o odstraňování diskriminace menšin, ochranu živočichů či práci s dětmi. Pro možnost čerpat dotace bude důležité, aby veřejně prospěšná organizace byla skutečně nezisková, prostředky vynakládala účelně a její hospodaření bylo transparentní.

Na problém s definicí veřejné prospěšnosti rovněž upozorňuje Marta Smolíková. „Není jasné, jak se status veřejné prospěšnosti určí, někdo by to musel posuzovat a rozhodovat. Celá řada lidí se obává, že stávající občanská sdružení ho nepotřebují. Kdyby se do budoucna ocitla bez statusu, zkomplikuje jim to život. Snadno se tak z něj může stát nástroj disciplinace občanského sektoru.“

Všechny veřejně prospěšné organizace by měly být registrovány ve zvláštním veřejném rejstříku nejméně deset let, aby se zabránilo přihlašování kvůli neoprávněnému získávání výhod. Pokud by se společnost tohoto statutu vzdala, musela by prostředky nespotřebované na veřejně prospěšné účely vrátit.

„Je jasné, že zákon vzniká proto, aby se poskytla legitimita veřejné prospěšnosti obchodním společnostem. Ale pokud má někdo podnikat, a nikoli za účelem zisku, pak tu přece má k dispozici právní formu obecně prospěšné společnosti. Nemá smysl dělat neziskové akciovky a s.r.o., když na to tu jsou o.p.s.“ upozorňuje Smolíková.

Podle ní by se mělo postupovat jinak a řešit konkrétní problém cílenou legislativní úpravou. Ten se podle Smolíkové týká výhradně oblastí kultury a zdravotnictví, v nichž je možné řešit situaci veřejně prospěšných příspěvkových organizací analogicky k řešení, které se uplatnilo v oblasti vzdělávací na školy či univerzity.

Budoucnost projektu zákona o veřejně prospěšných společnostech ale tak jako tak zůstane nejasná. Podle materiálu zveřejněného na internetových stránkách vlády tvůrci zákona předpokládají, že návrh znění zákona vládě budoucí ministr pro lidská práva předloží do konce roku 2012. Budoucí kabinet však nebude povinen dokončit legislativní projekty započaté do voleb.