Anarchisté se v sobotu na Prvního máje potkali na náměstí Republiky. Asi stovka jich nejdřív chvilku klidně postávala a posedávala okolo. Dlouhovlasý řečník mezi nimi zahloubaně popocházel a nacvičoval si z papíru svůj projev.

Vyhlíželi různě. Trika, kraťasy, okované opasky, barevné paruky, někteří číra. Nekonformní mladí lidé. Jen jakási úderka, či pomyslný střed jejich formace měl v jistém smyslu uniformy. Černé, jak jinak. Zachumlaní v mikinách nebo v bundách s kapucí staženou pod bradou. Se slunečními brýlemi. Někteří s velkými nalepenými kníry. Což je nejspíš inovovaná anarchistická móda od té doby, co na demonstrace nesmějí chodit maskovaní a v kuklách. Obličeje té skupince stejně moc vidět nebyly. Až jich v tom vedru bylo člověku trochu líto. Černá barva se na slunci umí pěkně rozehřát.

Jen v jednu chvíli se nějaký nejspíš alkoholem rozjívený mladík ve žlutém triku vyhoupnul na ramena kamarádovi a začal cosi vykřikovat. Hned k němu přistoupili mlčenliví černě zakuklení a domluvili mu. Nakonec slezl a zmlkl. Aby se na demonstraci už nikde neobjevil.

Pak se zástup vydal na pochod. Nejdříve kousek vedle, před obchodní dům Palladium. Předvoj s velkým transparentem „Společně proti všem formám útlaku“ se postavil před jeho vchod a řečník mohl spustit svůj secvičovaný projev o konzumu. Po něm zazněl pokyn k sešikování a šlo se dál.

Pokračovalo se přes Staroměstské náměstí k Rudolfinu. Za skandování hesel proti kapitalismu, proti degradaci lidství na stroj a lidské zdroje, proti fašismu a rasismu, za volání proti státu a za větší samosprávu a také občas proti policii, která chrání nácky. Poslední pokřik působil ovšem trochu paradoxně. Účast policie byla sice poměrně masivní, ale nešlo se ubránit dojmu, že v této chvíli spíš chrání anarchisty než nácky. Policisté s četným antikonfliktním týmem mlčky kráčeli po stranách průvodu. Jen v běžných uniformách. Zastavovali dopravu, než průvod přešel. A profesionálně si ze svého obviňování nic nedělali.

Průvod si vysloužil také řadu reakcí kolemjdoucích. Někteří ho provázeli pobaveným úsměvem svědčícím o tom, že oni s nákupními taštičkami v rukou mají na rozdíl od pomatených mladých o životě jasno. Někteří si oznamovali, že to budou asi fašisti, kdo kolem nich jde. Zhusta se ta atrakce hlavně v místech přecpaných turisty také fotila. Třeba jako vhodné pozadí pro snímky z dovolené. Kousek před Rudolfinem se někteří z demonstrantů setkali i s podporou postaršího pána, který je zdravil ne příliš vysoko vztyčenou zaťatou pěstí a souhlasně pokyvoval hlavou. Nejspíš cizinec.

Masivní byla také účast médií. Jejich šiky se vyrovnaly asi čtvrtině průvodu. V naději, že se něco semele, štáby kroužily kolem, cvakaly a točily. Když se blížilo místo, z něhož byl pěkný výhled, jako třeba schodiště, běžely kupředu a obsypaly vyvýšeninu jako hrozen.

Jeden z televizních štábů ovšem nechtěl ponechat nic náhodě. Nudné demonstrace nikoho nezajímají. Chce to totiž nějakou akci. Nejlépe se k ní pak přijde tak, že se vyvolá. Atrakce bude o to větší, když dav napadne třeba kameramana. K takovým závěrům museli dospět v týmu TV NOVA, a přišli na demonstraci jako jediní s impozantní ochrankou. Se dvěma skinheady, o nichž anarchisté posléze tvrdili, že jsou to navíc obecně známí pražští nacisté.

Pohybovali se mezi demonstranty už od náměstí Republiky a bylo jen otázkou času, kdy to začne někomu vadit. Novácký kalkul se zdárně naplnil na další zastávce před Rudolfinem. Řečník upozornil účastníky na dva provokatéry, kteří se mezi nimi pohybují a také ochranku NOVY vyzval, aby shromáždění opustila. Začalo se jejich směrem křičet „fuj“ a „nazzi“ a nenechalo na sebe dlouho čekat a začala strkanice zakončená úderem transparentem do hlavy jednoho z prchajících „nováků“.

Chvíli to vypadalo, že několik anarchistů bude nezvané hosty pronásledovat, ale za součinnosti organizátorů, kteří ostatní hlasitě vyzývali, aby se nenechali vyprovokovat a antikonfliktního týmu a policistů, kteří zachytili jak prchající, tak pronásledovatele, se podařilo situaci rychle uklidnit.

Jako z televizní soutěže o nejlepší vtip pak působily výroky kameramana NOVY, kterému člen antikonfliktního týmu jako idiotovi po lopatě vysvětloval, že důvodem napadení byla jeho ochranka a ne on sám a který se ustrašeným hláskem prostoduše ptal, jestli to tedy znamená, že se může mezi demonstranty opravdu vrátit, když své nácky nechá stranou. Ve zprávách na NOVĚ byl jistě hrdinou dne. Možná by ale měla NOVA pro jistotu provádět preventivní IQ testy svých zaměstnanců a nikoho pod 100 příště do svých řad raději nepřijímat.

Pozoruhodná byla také rychlost a masivnost, s jakou zareagovala na tuto bezvýznamnou šarvátku policie. Už dvě minuty po krátké strkanici dojelo z druhého břehu Vltavy k Rudolfinu několik dodávek s těžkooděnci a s antonem. Vypadalo to na hrozící razantní zásah. Ale policisté se naštěstí ukázali být inteligentnější než zaměstnanci TV NOVA a rozhodli se demonstraci dále mediálně nezatraktivňovat. Platí je nakonec stát a nikoli komerční televize.

Od Rudolfina se zástup vydal Křížovnickou ulicí už rovnou na Střelecký ostrov, kde měl skončit. Bez dalších zádrhelů. Jen na křižovatce s ulicí Karlovou vznikla groteskní situace, když se anarchisté setkali se slovenským mariánským procesím. A zatímco se z jedné strany neslo stohlasé „Kapitalismus, špína, hnus!“, byl útlejší zástup okrojovaných dam se svatými obrázky v rukou burcován farářem k většímu pěveckému výkonu nápěvem „Salve, Regina!“

Na Střeleckém ostrově pak účastníci anarchistické demonstrace položili věnce k pamětní desce Prvního máje a uctili minutou ticha nejen v roce 1886 v Chicagu postřílené dělníky, ale také anarchisty křivě obviněné z pumového útoku na do davu střílející policisty a o rok později na základě nespravedlivého soudního procesu popravené.

Bylo to vlastně hezké. Může být sice trochu znepokojivé, že anarchistům trochu chybí smysl pro humor a nadhled a že občas jsou dost agresivní a někdy schválně vyhledávají střety s policií, ale zas na druhé straně je to lepší než přihlouplé pubertální virály členů pražské kulturnické smetánky vyzývající ke generační nesnášenlivosti a paranoidně burcující proti údajně totalitární levici.