Plynovod Nord Stream, který má přivést plyn z Ruska do Německa přímo přes Baltské moře, má odhadované náklady 7,5 miliardy euro. Ruská federace má vlastnit jednapadesát procent akcií, německý E. ON Ruhrgas a Wintershall, BASF mají mít po dvaceti procentech a nizozemská Gasunie devět procent.

Evropská komise zatím není ani pro, ani proti, ale je připravena projekt finančně podpořit. Dle plánu každoročně potrubím proteče 27,5 miliardy krychlových metrů zemního plynu.

Rezoluce Evropského parlamentu ze dne 8. července 2008 detailně rozebrala velmi vážná rizika vlivu plynovodu Nord Stream pro biodiverzitu Baltského moře i další hrozby. Přesto je zpráva ve svém závěru k stavbě servilně neutrální. Proti projektu se ostře staví Polsko, Litva, Lotyšsko a Estonsko.

V prosinci roku 2007 se potkal bývalý předseda vlády Polska Leszek Miller s bývalým předsedou vlády Německa Gerhard Schröderem, který dnes zastupuje konsorcium Nord Stream.

Přímo v Berlíně se Miller Schrödera ptal, proč projekt Nord Stream Polsko obchází. Odpověď padla takováto: „To byla ruská iniciativa, protože Rusové — tedy v roce 2005, ale myslím, že i nyní — vidí Polsko jako zemi nestabilní a nevypočitatelnou."

Nedávno s projektem souhlasila i pravicová švédská vláda. Její stanovisko tlumočil ministr životního prostředí Andreas Carlgren, který řekl, že „jeho země nemá důvod se proti této investici stavět, protože potrubí prochází mezinárodními vodami".

Carlgren v tiskové zprávě také popřel, že důvodem švédského souhlasu „byl intenzivní tlak ze strany Německa a Ruska". Rozhodnutí švédské vlády je nešťastné, říká naopak opoziční švédská sociální demokracie, která oznámila, že „pokud v příštím roce sestaví vládu, bude se snažit rozhodnutí Švédska zásadně změnit“.

V České republice se diskuze nad tímto klíčovým projektem, který obchází všechny tranzitní země východní Evropy, nevede. Naopak se vytváří falešný mediální dojem, že projekt je v zájmu České republiky.

„Plynovod Nord Stream bude obcházet Ukrajinu, která měla s Ruskem opakovaně spory ohledně plateb za dodávky plynu,“ napsal včera server Ihned.cz. „Máme předpoklady výrazně přispět k postupnému budování Východního partnerství, v němž ale nevidíme — na rozdíl od Topolánkovy vlády — sanitární kordon proti Rusku,“ psal předvčerem v Právu Jiří Paroubek.

Pravda je ale mnohem košatější a opravdu není co oslavovat, jak se mylně domnívají i někteří žurnalisté či politici v České republice.

Plynovod Nord Stream, přezdívaný Molotov-Ribbentrop či Putin-Schröder v budoucnu spojí bohaté, klíčové Německo přímo se surovinovou základnou Ruska a obejde tak celou tranzitní východní Evropu. V dnešní situaci nonstop před volbami vydírané, parcelované Ukrajiny se klidně může jednoho dne ocitnou třeba i Česká republika.

Jediné Polsko v této věci jedná na půdě EU racionálně. Silně se proti tomuto projektu vymezovalo a vymezuje. Praha má zato populisticky plná ústa „východního partnerství", multilaterální politiky, ale nedokáže hájit ani svůj elementární strategický zájem.

Přitom Česká republika kope do svých klíčových spojenců, do svých sousedů a nepokrytě podpořila svou servilitou bilaterální projekt Ruské federace a Německa.

Opět se tak vykopal velmi hluboký příkop například mezi Polskem a Českou republikou. Místo toho, aby Česká republika podpořila okamžitě racionálně uvažující Polsko a společně s baltskými státy pomohla odmítavému, váhavému stanovisku Švédska a Finska, nechala v tom naše baltské spojence na půdě evropských institucí osamocené, a to jen proto, že lobbista pro Nord Stream Gerhard Schröder politicky obcuje s několika českými papaláši.

Jaké stanovisko k této klíčové záležitosti zaujímá aktuální ministr zahraničních věcí Kohout, není známo. Je možné, že vlastně žádné stanovisko nemá, jelikož nikdo nic neřeší, na všechno je dost času a necháme si přeci případně po volbách poradit od lobbistů.

Zahraniční politika České republiky je nečitelná, chaotická. Kulhá dlouhodobě na politickou korupci či se plazí před spekulativním zahraničním kapitálem.

Je v životním zájmu České republiky vyvolat novu diskuzi na půdě Evropského parlamentu a v době lisabonské přehodnotit tento ostudný bilaterální projekt, kterým se snaží Ruská federace okatě rozdělit jednotný postup Evropské unie, jak byl dojednán v Sofii.