Pročítat si etické kodexy jednotlivých českých médií, je pozoruhodný zážitek. Na první pohled je zjevné, že se vesele opisovalo a málokdy hlouběji přemýšlelo. Patrně nejpromyšlenější etický kodex má časopis Týden. Pohříchu jej psali ještě lidé jako Karel Hvížďala kdysi v roce 1998, od té doby ani čárka. Zajímalo by mě, kolik dnešních redaktorů Týdne vůbec tuší, co v něm mají napsaného.

Zajímavostí by se ale našlo víc, například etický kodex vydavatelství Economia. Uvádí se v něm explicitně, že tituly tohoto nakladatelství nepodporují jen „principy demokracie“, ale také „tržní společnost“. Inu proč ne, je dobré, když čtenář dopředu ví, na čem je a na podporu jaké ideologie novináři píší.

Otázka novinářské etiky se objevila aktuálně v souvislosti s ostravským dolem Paskov a chováním společnosti OKD, která z něj vysála dividendy, aniž by do provozu v letech rozkvětu jakkoli investovala. Důsledkem je vidina uzavření dolu a tisíce lidí bez práce.

Spoluvlastníkem OKD je Zdeněk Bakala, na něhož se nyní soustředí hněv Ostravanů. Jenže onen Bakala rovněž vlastní vydavatelství Economia, pod něž patří řada předních českých médií jako Respekt, Ekonom či Hospodářské noviny. A ty - světe div se — kauzu, která hýbe republikou, jako by snad ani nezaregistrovaly. Zájem chabý až žádný.

Kritice, kterou takové poplatné chování novinářů vůči svému vlastníkovi vyvolalo, se dokázal postavit ve svém úvodníku pouze šéfredaktor Respektu Erik Tabery.  

Vysvětlil v něm, že referovat negativně o svém majiteli by byl střet zájmů. „Zřejmě jen málokdo by oponoval tomu, že chválit svého majitele by působilo nepatřičně. Pokud ale nemáme někoho chválit, nemůžeme ho ani kritizovat. I proto jsme se rozhodli, že o aktivitách našeho majitele - Zdeňka Bakaly - nepíšeme.“

Ponechme stranou, že chválením Zdeňka Bakaly za aféru Paskov by si novináři tohoto periodika vykoledovali leda tak vypálení redakce, v lepším případě všeobecný posměch. Jaká je ale společenská role žurnalistů, kteří si vybírají témata svých reportáží podle toho, kde se nedostanou do nepohodlných střetů?

Zvláště pak v případě investigativní novinařiny, která už je prakticky celá soustředěna pod hlavičkou Economie (vedle Respektu a Hospodářských novin lze k investigativcům zařadit už jen Aktuálne.cz, který ovšem Economia pohltila letos také)? Vzhledem k tomu, že Zdeněk Bakala má dnes podíly a investice ledaskde, musíme se nutně ptát, co všechno o jeho podnikání ještě nevíme. O čem všem ještě investigativní novináři z Economie raději taktně mlčí?

A co na to vůbec říká onen etický kodex vydavatelství Economia, pod něž Respekt patří? Ten mluví až pozoruhodně jasně: „Základní listina práv a svobod zaručuje právo na informace. Naší odpovědností je, že informace, které poskytujeme našim čtenářům, jsou pravdivé, úplně a nezkreslené. Prvotní je pro nás zájem našich čtenářů. Nesloužíme zájmům zdrojů informací, politiků či lobbistů. Jsme si vědomi konfliktu zájmů, který je dán tím, že jsme sami součástí mediálního průmyslu, který je významnou součástí ekonomiky, a také tím, že většinový akcionář vydavatelství Economia podniká v dalších odvětvích ekonomiky. Tento konflikt zájmů nesmí nikdy vést k tomu, abychom se těmto problematikám vyhýbali, psali o nich z důvodu konfliktu zájmů méně nebo jinak než píšeme o jiných odvětvích.“ (zvýraznění DR)

Šéfredaktor Respektu je tak ve zjevném rozporu s kodexem vlastního vydavatelství. Ještě citujme, že tento kodex „je povinen dodržovat“ a „porušení těchto zásad může být důvodem pro ukončení spolupráce“.

Jakpak asi bude teď vedení postupovat? Vyhodí Bakala svého šéfredaktora za to, že o něm nevydává kritické články? A má etický kodex, který se nedodržuje, větší cenu než cár papíru? Nebo je jen od toho, aby poněkud naivní čtenáře přesvědčil o tom, že vztah vlastnictví a vydávání médií není problematický? Má jinou funkci, než budovat iluzi, že systém, v němž může vlastnit médium jen multimilionář nebo korporace, neskýtá zásadní nebezpečí pro svobodu médií a demokracii jako takovou?

Erik Tabery s oblibou zdůrazňuje, že na něj majitel nevytváří žádný tlak, nenařizuje, co má, nebo nemá, otisknout. Otázkou je, zda to vůbec dělat musí. Inteligentní a vždy loajální zaměstnanci firmy dobře vědí, co se sluší.

Abychom byli spravedliví, pozice šéfredaktora Respektu skutečně není záviděníhodná a celá věc samozřejmě zdaleka není jen problémem Zdeňka Bakaly nebo Respektu. Zásadní otázkou, jíž se zjevně budeme muset zabývat stále více, je vztah vlastnictví a vydávání médií.

V době rostoucí monopolizace kapitálu se můžeme nadít, že nás čeká doba dalších tiskových magnátů, Pressbaronů. Vlastnit média znamená především vlastnit moc a to primárně tu politickou.

Je dobré konečně přistupovat k médiím s vědomím, že v reálném kapitalismu slouží primárně svému majiteli a právně nevymahatelné etické kodexy jsou jen cárem papíru. V takové situaci zásadně roste význam veřejnoprávních médií, jejichž férový přístup ještě vymáhat lze.

Velmi pravděpodobně to totiž nemusí skončit u nepsaní o Bakalovi, nebo naopak psaním o Babišovi, vlivné noviny si totiž může pořídit také kdejaký zámožný sympatizant DSSS. Ostatně rasistický a nenávist záměrně vyvolávající škvár s názvem Prostějovský večerník je toho smutným dokladem.