Berlínští důchodci-squatteři se stále drží

Petr Jedlička

Skupina seniorů bránících uzavření svého centra se v minulém týdnu zmenšila, její zbytek je ale prý odhodlán „vydržet už všechno“. Německá média přinesla popisy života v netradičním squatu. Spiegel a Taz upozornily i na širší souvislosti.

Protest berlínských důchodců, kteří se v pátek 29. června rozhodli zabránit uzavření svého společenského centra jeho osquatováním, stále pokračuje. Počet squatterů se za minulý týden snížil z několika desítek na sedm. Ti jsou však podle vlastních slov odhodláni „vydržet už všechno“, dokud se situace nevyřeší.

„Stále tu přebývá skupina šesti žen a manžel jedné z nich. Vždy na několik hodin ale docházejí i další (...) Ve dne je nás tu i padesát,“ řekla berlínskému Tazu, die tageszeitung Doris Syrbeová, dvaasedmdesátiletá výkonná ředitelka centra, jež se postupně stala neoficiální mluvčí squatterů.

„Navštěvují nás tu i různí známí, sousedé a také mladí sympatizanti (...) Je až k neuvěření, jakou nám lidé vyjadřují podporu,“ cituje Syrbeovou list Der Spiegel.

Podle reportérů Spieglu nosí sympatizanti důchodcům trvanlivé potraviny, koláče, čerstvé ovoce a zeleninu. Majitel nedaleké restaurace jim poslal zásobu hovězího, další stoupenec přinesl televizi, jiný zaplatil připojení k internetu.

„Stále nám někdo něco nosí, volá či přichází vyslovit uznání. Pomalu už nemůžeme zavřít ledničku,“ žertuje Syrbeová.

Skupina squatterů ve věku 65 až 89 let přespává v několika místnostech na spartakiádních lehátkách. Všichni vstávají o půl sedmé, společně vaří, jedí i tráví většinu času. Když dojde k nějakému sporu či konfliktu, jdou horké hlavy vychladnout na zahradu.

Protest doposud provázel jediný vážnější incident, při němž se jeden z mladých sympatizantů squatterů začal ve středu strkat se správcem objektu zmocněným městskou částí. Ke zranění ale nedošlo.

Zásahu policejního komanda se přitom důchodci nebojí.

„Máme informace z vedení městské části, že na nás polici nepošlou. Ale v pátek tu byla jedna žena z radnice, která nás informovala, čeho se z hlediska zákona dopouštíme a co můžeme očekávat, pokud by policie přijela,“ dodává pro Taz Doris Syrbeová.

Důvody protestu

Důchodci se k obsazení tzv. Klubu v Tiché ulici v berlínské čtvrti Pankow odhodlali po třech měsících standardních, ale neúspěšných protestů. Vedení městské části rozhodlo o uzavření centra letos v březnu z finančních důvodů — provoz ji podle vyjádření radních stál každý rok 65 tisíc eur na dotacích (jeden a půl milionu korun) a budova potřebovala opravy v hodnotě 1,5 až 2,5 milionu eur (38 až 63 milionů korun).

Budova Klubu byla za minulého režimu vilou bývalé hlavy Stasi Ericha Mielkeho. V posledních patnácti letech ji využívalo přibližně 300 důchodců, kteří tam docházeli na vzdělávací kurzy, sedánky se společenskými hrami, lekce ovládání počítače, výuku cizích jazyků či další volnočasové aktivity.

Městská část slíbila dotovat jednotlivé kroužky i nadále, měly být ale přesunuty do jiných budov roztroušených po městě. Právě tento fakt vadil důchodcům nejvíce.

„Přáli bychom si zůstat právě zde, v Tiché ulici. Je to krásný starý dům s nádhernou zahradou. Vždycky jsme ale říkali: Přesun jinam nám tolik nevadí. Chceme především zůstat spolu — tady nebo jinde,“ vysvětlila Tazu Syrbeová.

„Vznikla zde mnohá přátelství (...) která udržujeme a navazujeme nová. Rozpustit tuto komunitu znamená všechny vazby zpřetrhat (...) Máme za sebou určité životní dílo, určitý příspěvek společnosti. A myslím, že už jen proto máme právo důstojně zestárnout,“ doplnil v dřívějším rozhovoru pro deník Bild Hermann Hering, další ze squatterů.

Širší souvislosti

Zástupci městské části popisují současnou situaci jako neřešitelnou: o zrušení centra a prodeji budovy bylo dle jejich slov rozhodnuto z objektivních důvodů, neboť peníze jednoduše nejsou — proces převodu navíc už běží a nelze jej dost dobře zvrátit.

Spiegel však dává událost do souvislosti se soudobým celoberlínským trendem — tzv. gentrifikací. Do centra se už několik let stěhují firmy a bohatí lidé, kteří v minulých desetiletých dávali přednost satelitům a suburbálním zónám. Poptávka zvyšuje hodnotu nemovitostí, a tak developeři stále víc tlačí na radnice, aby jim rozprodaly dosud ne-soukromé objekty.

Přímým důsledkem popsaného jevu se stala v posledních letech výměna sociální struktury obyvatel jednotlivých čtvrtí, Pankow nevyjímaje. Lidé s nízkými příjmy se museli odstěhovat a policie vyhnala z dobrých adres většinu squatterů. Trendu se postupně podřídily téměř všechny berlínské radnice, třebaže městu vládne už řadu let levice.

Taz, die tageszeitung zase poukazuje na jinou zajímavou souvislot: v Německu - a v Berlíně zvláště - sílí v posledních letech veřejná angažovanost starších ročníků. Osquatování Klubu v Tiché ulici je sice prvním počinem důchodců svého druhu, senioři se ale ve velkých počtech účastnili jak loňských protestů proti zrušení jaderného moratoria či zvyšování nájmů, tak letošní kampaně proti nadměrnému hluku z berlínského letiště nebo pravidelných protinacistických demonstrací.

Podle autorů Tazu jsou také němečtí senioři čím dál aktivnější v politických stranách.

„Mnoho současných seniorů necítí s příchodem stáří jen potřebu odpočinku a blížící se konec života, ale i nutkání ještě něco vykonat (...) Dá se to popsat jako určitý sociálně-politický závazek,“ vysvětluje pro Taz Simon Teune, který se zabývá studiem protestů v Berlínském vědeckém centru pro sociální výzkum.

„Do důchodového věku navíc vstupují ti, kdo prošli socializací v šedesátých a sedmdesátých letech — v době revolty (...) Pořád jde ale o jev, jehož zkoumání je zatím v počátku,“ dodává mladý výzkumník.

Další informace:

Taz.de "Die hielten uns für senil"

Taz.de Wir machen Politik, Alter!

Taz.de Senioren-Occupy

Spiegel On-line Retirees Occupy Community Center in Berlin

Berliner Zeitung Unterstützung für rüstige Hausbesetzer

Kurier.at Senioren besetzen Berliner Villa

Press TV Senior citizens squat building in Berlin