V starším eseji „Osvobození od strachu“ barmská disidentka Aun Schan Su Ťij, která má nyní možnost po letech znovu kandidovat ve volbách, rozvádí formy korupce, které barmský totalitní režim přivedl k dokonalosti:
- Nikoli moc, ale strach korumpuje. Strach ze ztráty moci korumpuje ty, kdo ji vykonávají, a strach z dopadu moci zase ty, kdo jsou jí podřízeni. Většina Barmánců běžně zná čtyři druhy korupce, čtyři a-gati.
- Chanda-gati je korupce vyvolaná žádostivostí, je to snaha dostávat úplatky buď pro svou potřebu nebo pro ty, které máme rádi.
- Dosa-gati znamená, že člověk se dopustí nepravosti, když dělá naschvály lidem, které nemá rád.
- Moga-gati je odchylka způsobená nevědomostí.
- Nejhorší ze všech je však pravděpodobně bhaya-gati, nejen proto, že bhaya (strach) potlačuje a pozvolna ničí schopnost rozlišovat, co je a co není správné, ale proto, že často bývá základem zbývajících tří druhů korupce. Podobně jako chanda-gati (pokud není důsledkem pouhého lakomství) může být způsobena strachem, že ztratíme přátelství těch, které máme rádi; roli může hrát i strach, že nás někdo v něčem předčí, nějak poníží nebo nám ublíží, podnětem k nepřátelství.
- Bylo by obtížné odstranit nevědomost, pokud bychom svobodně a beze strachu nemohli žít v pravdě.
Malá česká, ale naše
Naše malá česká a-gati budou mít nejspíš jednodušší výklad, ale třeba jsme již natolik světoví, že se naše korupční druhy těm barmským alespoň v něčem přibližují. Zkusme si je přiblížit, ať lépe poznáme, na co můžeme být právem hrdi.
A-gati, všeobecně vzato, jsou u nás do velké míry identická s popisem paní Su ťij. Používáme známou tezi Johna Dalberga-Actona, že všechna moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně. To ale nevylučuje ani to, že i u nás vedle moci samé korumpuje i strach z její ztráty. Málokdy to od sebe dokážeme oddělit, buď proto, že neznáme všechny motivy dotyčného ke korupčnímu počínání či proto, že máme málo osobních zkušeností s a-gati, abychom to odkázali rozeznat.
Zmiňme a-gati, které u nás - po pádu zkorumpovaného byrokratického předlistopadového režimu - bylo nejběžnější v devadesátých letech. A sice přizpůsobování zákonů specifickým skupinovým zájmům. Pro příklad použijme dva z výrazných rysů zlatokopecké éry 90. let.
Privatizační projekty, tedy i ti, kteří o nich rozhodovali a ti, kteří z nich posléze těžili, stáli mimo dosah zákona. Průběh privatizačního procesu nepodléhal pravidlům správního řízení a nebylo možno jej nechat přezkoumat nezávislým soudem.
Žádostivost (chanda-gati) lehce se obohatit na úkor druhých, vedla ke zneužití moci. Politici překroutili zákony buď kvůli úplatkům, nebo z toho důvodu, že je někdo vydíral utajovanými materiály Státní bezpečnosti (bhaya-gati). Přičemž utajování těchto materiálů a prosazování vydíratelných lidí na důležitá místa v politice, státní správě, v privatizačních fondech, privatizačních projektech atd., bylo součástí této korupční hry (dosa-gati).
Během pádu vytunelovaných firem a rozkradených bank, i během pozdějšího rabování, se mnohokrát ukázalo, že se tohoto způsobu transformace společnosti účastnili bývalí příslušníci a agenti StB a komunisté z vyšší a střední stranické nomenklatury - někteří z nich jako nasazení lidé (tzv. bílí koně).
To bylo dobře vidět například i na kauze LTO (lehkých topných olejů). Tato kauza vznikla kvůli nenasytné žádostivosti některých vrcholných politiků a jejich majetku chtivých přátel (chanda-gati), a provázely ji naschvály lidem nežádoucím (dosa-gati), mám-li použít velmi silný eufemismus. A vládl během ní strach mnohem větší než během „privatizace“.
Stát kvůli kauze LTO přišel pravděpodobně o více než sto miliard korun. Vrcholným politikům se za pomoci některých médií dlouho dařilo překrucovat zákony tak, aby se nafta a lehký topný olej mohly (naoko) zaměňovat. A stát, o něhož se ti politici měli starat, přicházel jejich přičiněním o daně.
Kauzou se zabývalo několik novinářů, jako první a nejdéle Jana Lorencová. Ta se několikrát dostala do situace, kdy byla ohrožena na zdraví či životě, a to doslova, nešlo o nějaké plané vyhrožování, ale o přímý útok na její osobu. Jednou z obětí olejářské mafie měl být také novinář Stanislav Čech. Podvodníci se mezi sebou vraždili a okrádali, jako jacíkoli jiní členové regulérních mafií.
Není pochyb, že do kauzy byly zapleteni lidé z nejvyššího patra naší politiky, bývalí příslušníci Státní bezpečnosti, a podle Jany Lorencové je v podstatě jisté i to, že do kauzy byla zapletena ruská KGB. Podrobnosti o kauze najdete v podrobném a velmi poučném rozhovoru, který jsem vedl s Janou Lorencovou v květnu 2008: Kauza LTO: Krvavé oleje - Můj přítel vrah.
Dnešní korupční kauzy ukazují, že jsme se z „divokého západu“ 90. let přenesli do centra světového dění. Ekonomická transformace a následné rabování, které umožnila opoziční smlouva a rozdělení rajónů a pašalíků mezi ODS a ČSSD, dnes de facto brání větším kauzám. Téměř vše bylo v devadesátých letech a na přelomu tisíciletí rozkradeno. Takže dnes již nikdo nemůže erár připravit jednorázově o stovky miliard, jak to bezostyšně činily Klausovy vlády a vláda Zemanova.
Jsme svědky běžných korupčních kauz, jak je známe i z některých demokratických zemí, jde o osobní a stranické obohacování, maximálně v řádu miliard, možná desítek miliard, bereme-li jako dnešní dosud nedořešené velké kauzy typu armádních zakázek.
Nejčastější je dnes naplňování stranických pokladen záhadným způsobem (o tom mohly by vyprávět všechny větší strany, počínaje ČSSD - viz poslední předvolební kampaň, v níž si tato strana za nejméně 300 milionů koupila Pyrrhovo vítězství a s ním i politickou prohru). A samozřejmě i osobní obohacování, vyžadování úplatků, a s tím spojené zastrašování.
Ale také, o tom jsem se ještě nezmínili, moga-gati, odchylka způsobená nevědomostí. Může být korupce způsobena nevědomostí? V přeneseném slova smyslu snad ano. Čistě hypotetický příklad: Známá a uznávaná osobnost, celoživotní zastánce lidských práv, má touhu dostat se do politiky, napřed do parlamentu a vlády, posléze usednout do prezidentského křesla. To je touha pochopitelná a ambice, vzhledem k charismatu dotyčného, přiměřené.
Ovšem jen do momentu, kdy kvůli své touze a ambicím vytáhne na svých zádech do vlády politické mrtvoly, které byly po dlouhé roky součástí zdejšího mafiánského korupčního systému. Z těchto mrtvol se staly zombie, které mohou předchozí korupci krýt a tu současnou podporovat.
Mám za to, že toto je přímo knížecí moga-gati… jako vyšitá.
