Londýn volá: Máme objev roku

Zuzana Přikrylová

Tohoto pokémona si rozhodně nechytíte. Spíš to vypadá tak, že Micachu si za letošek naopak chytá fanoušky sama. A nepotřebuje k tomu pokébal, stačí její hudba.

Londýnská garage/grime scéna má jednu specifickou vlastnost: nějakou dobu se vždy proměňuje a proudí podzemními londýnskými kluby, aby potom jednou za čas vyplivla na povrch něco svěžího a neokoukaného. Jasným favoritem letošního roku je dvaadvacetiletá Mica Levy alias Micachu se svou doprovodnou kapelou The Shapes.

Jako dcera muzikantů měla k hudbě velice blízko od malička. „Hudba byla v podstatě vše, co rodiče uměli a co mě mohli naučit. Všude kolem mě byla spousta hudby a nahrávek, jako malá jsem byla tak trochu hudební fanatik.“ Rozená Londýňanka tedy rozvíjela svůj zájem studiem houslí, violy a hudební kompozice. Co se týče klasické hudby, loni v rámci studia na Guildhall složila kus pro Londýnský filharmonický orchestr; jinak považovala svět vážné hudby za příliš úzkoprsý a populární hudba ji vždy zajímala víc. Ve čtrnácti letech se začala zajímat o hip hop a elektronickou hudbu. Následně vystupovala jako DJ a MC, přidala se k neurvalým, avšak zkušeným lidem z prostředí grime a garážové scény londýnského podsvětí, avšak s dealery nevyměňovala drogy, ale nahrávky. Začala se také angažovat jako producentka začínajících hip hopových kapel.

Její první vlastní počin se jmenuje Filthy Friends. Spolupracovaly na něm lokální projekty jako MC Man Like Me, písničkář Jack Peñate, jazzová kapela Troyka či producenti Kwes a Toddla T. Filthy Friends se těšilo oblibě nejen na Myspace, ale stalo se i vyhledávaným materiálem na londýnské klubové scéně. Demo vlastnil i Matthew Herbert, etablovaný producent, který spolupracoval (a v podstatě vytvořil zvuk) na albech interpretů jako Björk nebo Roisín Murphy a nabídl Micachu spolupráci pro label Accidental. Mica, přestože kupodivu nebyla příliš obeznámena s telefonním seznamem interpretů, se kterými Herbert již spolupracoval, nadšeně kývla. Spolu s klávesistkou Raisou Khan a bubeníkem Marcem Pellem měla již v té době formaci The Shapes, a tak se tito čtyři zavřeli do studia. První singl Lone Ranger vyšel loni v květnu a debutové album Jewellery, které bylo nahráno u Micachu na univerzitě, se na pultech objevilo letos v březnu.

V případě Jewellery se mnohokrát v anglických recenzích skloňovalo slovo „buzz“. Opravdu, kolem alba se rozjel sílící cvrkot a šum, reakce hudební veřejnosti by se daly shrnout jako nečekané, velmi příjemné překvapení, které se postupně přetavuje v nadšené povzbuzování. Vzhledem k jejich mladému věku je totiž hudba Micachu & The Shapes svéráznou a osobitou odpovědí na čím dál víc rozmělněnou popovou scénu. Asi nejhitovější skladbou a vstupní bránou do alba je jejich první singl Golden Phone, který je inspirován telefonem umístěným na Golden Gate Bridge v San Francisku, jež slouží k dispozici sebevrahům. Úderné a roztleskané bicí, lehká a chytlavá melodie a na poměry této kapely poměrně sporé a přístupné aranže.

Jednotlivé skladby mají jednoduchý melodický základ, aranže jsou ale (rozhodně i díky Herbertovi) neprvoplánové a nepřislazené, využívající mnoha neobvyklých zvuků. Ty mají původ jak čistě syntetický, tak v elektrospotřebičích a zároveň mnoha současných stylech. Je slyšet velký vliv lo-fi kapel, jejichž roztřesený zvuk je za poslední dva roky stále hlasitější; v podkladech samozřejmě také hip hop a elektronika, některé skladby (Eat Your Heart, Lips) mají neurvalost a patinu garážových kapel. Hlavním aspektem pro Micachu ovšem stále zůstává popový základ písně, kterou následně obléká do velice netradičních, ležérních a patchworkových oblečků.

V současnosti objíždí kapela svět v rámci doprovodného turné, u jehož příležitosti navštívila 20. října i Prahu s vystoupením v experimentálním prostoru NoD. Pro publikum to byl rozhodně netradiční zážitek, Mica si totiž ráda upravuje nástroje, na které performuje. „Adaptovala jsem si například kytaru, takže se na ní dá hrát paličkou. Taky od ní vede struna k pedálu, jsou tam nějaké perkuse... Ideou bylo sloučit basu, akordy, perkuse a melodii v jediném nástroji.“ Až turné v zimě skončí, doufejme, že kapela bude pilně pracovat na novém materiálu a bude mít zase štěstí na producenta. Micachu & The Shapes by totiž mohli být příslibem nové, neokoukané vlny kvalitního popu, za nímž stojí talentovaní lidé, a postavit se tak proti instantní a zbytečné hudební nadprodukci.