Na stránkách Deníku Referendum proběhlo v minulosti několik diskusí o hnědnutí naší společnosti. Signálů, proč je třeba se tímto fenoménem zabývat, bylo dost a přestože jsou zraky občanů obráceny spíše na eskamotérství našich politiků, není dobré zapomenout sledovat i postupné hnědnutí v naší společnosti.

K tomuto ohýnku přiložily poleno události kolem soudu extremistky Lucie Šlégrové, která je obžalovaná za svůj projev na jedné z demonstrací. Není mým úmyslem zabývat se touto dívkou, ani jejím projevem. Musíme s lítostí konstatovat, že v naší zemi existují takovéto skupiny lidi a věřit, že časem pochopí, že šířit nenávist a vyhrožovat tvrdou rukou je nebezpečné pro společnost i pro ně.

Na tomto případu je však alarmující především argumentace jejího advokáta Petra Kočího. Ten vznesl námitku proti podjatosti soudního znalce Michala Mazla, který prý nemůže být objektivní, protože je Žid. Pan Mazel prý dosvědčil, že v projevu šlo o neonacistické prvky.

Tady už začíná komedie plná omylů, ačkoli k smíchu je toho opravdu málo. Že je Michal Mazel Žid, vyvozuje Kočí z jeho jména (!) a z jeho závěrů. Nechme teď stranou odpudivost této argumentace a věnujme se chvíli faktům. Pozoruhodné na celém příběhu však je, že Mazel nemá žádné židovské předky a nezahynula mu rodina v koncentračních táborech, jak argumentuje Kočí. Zato však židovské předky prý má Petr Kočí právník, který obhajuje Šlégrovou a právě jemu prý část rodiny v koncentračních táborech zahynula. Mazel se tedy Židem stal v očích extremistů proto, že podle svého svědomí zařadil projev Šlégrové tam, kam patří. A Kočí neváhal, při „obraně svobody slova“ hájit nenávist, která zlikvidovala jeho předky. Z toho je jasně vidět, že je zcela jedno, k jaké skupině kdo náleží. Jestli je skutečně pravda, že nacistická ideologie a posléze praxe nejprve smrtelně ponížila a posléze zavraždila jeho předky, pak to jeho dnešní postoj potvrzuje.

Navíc Michal Mazel se rozhodl složit funkci soudního znalce, protože už má dost toho číst na internetu, kdo mu čím rozbije hlavu. Slušný člověk nakonec ten proud vyhrožování neunese. Ideologie násilí tedy zdánlivě vítězí. Udělá Žida z každého, kdo s ní nesouhlasí a její nástroje hájí potomek bývalých obětí. Naštěstí existuje ostrá reakce ze strany mnoha soudců a advokátů a to je velmi dobrá zpráva. Je však dobré nepřehlédnout, že na stranu pana Kočího se přidal poradce prezidenta Klause Pavel Hasenkopf. „Kdo přišel o rodinu v koncentračním táboře, nemá jako znalec hodnotit verbální nacistické činy,“ pravil další z poradců Václava Klause a přidal tuto perlu k perle poradce Ladislava Jakla: „Myšlenkový koncept občanské společnosti se v podstatě kryje s ideologií fašismu."

Možná by mi dotyční nedovolili napsat tento článek, protože se přiznávám, že jsem také podjatá. Moji předkové byli rovněž zavražděni v Osvětimi. To však není důvod, proč jej píši. Píši jej právě proto, že dělící čára je jinde. Vede mezi lidmi srdce a svědomí a mezi těmi, kteří jsou vedeni motivy nesnášenlivosti, končící násilím. O tom vypovídá tento příběh.

A na závěr mi dovolte ještě citát o svobodě, kterou se poslední době všichni tak ohánějí. Je z pera Rudolfa Steinera. „Svoboda je jednáním ze sebe. Ze sebe může jednat jen ten, kdo čerpá pohnutky z věčnosti. Bytost, která to nečiní jedná z jiných pohnutek. Odporuje tak světovému řádu. Taková bytost se nemůže stát svobodnou. Svévole jednotlivé bytosti se ničí sama účinky svých činů.“