V poslední době se stal známým proslov pražského arcibiskupa Dominika Duky na oslavě dvacátého výročí působení Nadace Konráda Adenauera v České republice. Shromáždění se konalo 1. listopadu tohoto roku v pražském Strahovském klášteře.
Primas zaujal jasná politická stanoviska. Vyjádřil se k integračním procesům v Evropské unii. O těch, kdo v současné krizi chtějí v evropském projektu pokračovat, se vyslovuje svým obvyklým poněkud nejasným stylem. Lze však z jeho slov vyčíst obavu, že stoupenci sjednocené Evropy chtějí z Evropské unie vytvořit totalitní stát. Opakuje známou výtku fašizujících politických směrů proti tak řečeným bruselským byrokratům. Tito evropští politici a úředníci svými opatřeními chrání rovnoprávnost etnik, zdraví a bezpečí slabých a ohrožených skupin (např. zákazníků) a svobodu vyrovnaně pro všechny. Tuto jejich praxi ultrakonzervativci protismyslně označují „totalitní“.
Dalším arcibiskupovým tématem byla přítomnost islámu v Evropě. Snad jen obrazně hovořil o mešitě, která má zastínit kolínský dóm. Byl dost opatrný na to, aby na této půdě říkal to, co často opakuje v užším kruhu. Jako ke své inspiraci se při těchto příležitostech hlásí ke španělskému panovnickému páru, Ferdinandu II. Aragonskému (1452 – 1516) a Isabele I. Kastilské (1451 – 1504), kteří zahájili politiku vyhánění muslimů a Židů z území dnešního Španělska. Byla na nich vynucována konverze ke katolicismu. Kdo odmítl, byl vyhnán, kdo konvertoval jen naoko, byl po přiznání vynuceném mučením nově zřízenou inkvizicí odsouzen a upálen, případně jinak potrestán.
V další pasáži arcibiskup přepisuje dějiny. Politické směry autoritativního, konzervativního nacionalismu jako nacismus a fašismus přesunul z pravého na levý okraj politického spektra. Bylo by zajímavé zjistit, kam by řadil politického a vojenského spojence nacistického Německa, totiž Slovenský štát s autoritativním režimem a s římskokatolickým knězem v roli prezidenta.
Přidružením antihumánních směrů k ní má být levice diskvalifikována a pravice vyviněna. Levici arcibiskup spojuje s „absolutní rolí vládnoucí politické strany“ a přehlíží, těžko říct, zda z neznalosti nebo záměrně, že základní práva a svobody prosadila v nesnadných politických konfliktech levice. Konzervativní pravice, pokud např. volby připouštěla, si přála, aby volební vliv občana odpovídal výši zaplacené daně. Levice prosadila, že mohou volit všichni občané, muži i ženy, bez ohledu na náboženskou a etnickou příslušnost. Reálnou politickou pluralitu prosazují liberální a sociální proudy.
Nejvyšší představitel římskokatolické církve v Česku poskytuje podporu extrémním politickým tendencím. Nad rámec nutné diplomatické zdvořilosti se politicky spojuje s Václavem Klausem, který otevřeně podporuje Ladislava Bátoru a jeho extremistickou organizaci D.O.S.T. Názorový vývoj Dominika Duky od roku 1991, kdy byl spoluzakladatelem Společnosti křesťanů a Židů až po dnešní kontakty s těmito mj. antijudaistickými (případně antisemitskými) postavami je povážlivý.
Jednoznačná vazba českých římskokatolických biskupů (spolu s představiteli jiných církví) na neoliberální ideologii a praxi je v dramatickém rozporu s oficiální sociální naukou této církve. Už více než stoletá tradice dokumentů analyzujících sociální poměry a navrhujících politická řešení je v Česku (a na Východě vůbec) zavržena. Zejména papežové Pius XI. a Jan Pavel II. ostře kritizovali kapitalismus a výslovně hájili přednost práce před kapitálem. Čeští biskupové činí opak.
S praktickým uplatněním této nauky přišel freiburský arcibiskup Robert Zöllitsch, který po svém zvolení do funkce předsedy Německé biskupské konference v únoru 2008 kritizoval CDU za to, že se značně přiblížila neoliberálním tezím a že riskuje, že nebude dostatečně věnovat pozornost sociálnímu státu. Proto se, jak dále uvedl, blízkost katolické církve a CDU stala nepatrnou. Naproti tomu, jak se výslovně vyjádřil, se jiné strany, jako sociální demokracie a zelení chopily témat, která jsou „pro nás“, tedy zřejmě pro církev, důležitější než dříve.
Ultrakonzervativní pozice vedení českých římských katolíků směřuje opačným směrem, než vývoj křesťanů v rozhodujících a směrodatných částech Evropy. Blíží se spíše putinovskému spojení trůnu a oltáře. Na začátku lednových mrazů si můžeme vzpomenout na spis Zdeňka Mlynáře Mráz přichází z Kremlu. Zdá se, že tentokrát musíme zdroj ochromujícího chladu hledat v Kremlu, pouze pokud jde o vzdálenou inspiraci. Najdeme ho však tentokrát blíž, na Pražském hradě a v sousedním arcibiskupském paláci.
Mráz přichází z Hradčanského náměstí
Stanoviska Dominika Duky jsou pozoruhodná. Stoupenci sjednocené Evropy chtějí podle něj z Evropské unie vytvořit totalitní stát, přítomnost islámu v Evropě je nežádoucí a politické směry autoritativního, konzervativního nacionalismu jsou prý levicové.
- Vytisknout článek
- Poslat e-mailem
- Sdílet
- Velikost textu + -
